BITVA O KORIDOR …

Prof.Dmitrij Jevstafjev                    13.04.2026

Dnešní příspěvek má formát „hypotéz a domněnek“, okořeněný „drobnostmi“.

Těchto „drobností“ – detailů, které nezapadají do celkového obrazu – za posledních šest měsíců ubývalo. Dostali jsme se do fáze počátečního uspořádání architektury světové politiky a ekonomiky.

Je tu však jedna drobnost:

- počáteční architektura bývá málokdy stabilní. Téměř vždy se rozpadne a poté se znovu sestaví. Zůstávají však „obrysy“. Proto nyní není tak důležitá konkrétní struktura koalic, zájmových skupin, a dokonce ani spojenectví, jako spíše jejich prostorová lokalizace. Není tak důležité, zda se Egypt připojí ke „koalici čtyř“ (Egypt, Turecko, Pákistán, Saúdská Arábie), za kterou stojí Peking, nebo zda se stane součástí francouzsko-britské aliance ve východním Středomoří (což je z hlediska „historické geopolitiky“ logičtější). Důležité je, že začala bitva o kontrolu nad koridorem ze Středního východu do Evropy. Na tomto pozadí je prohra Trumpa (a to je jeho osobní prohra a nikoho jiného) v boji o Maďarsko logická. Ale zvítězil Brusel? Spíše ano. Ale v sázce je zde mnohem víc než jen ruský plyn.

Nechápu, proč se lidé tak rozčilují kvůli výpadům Trumpovým a jeho „okruhu“ ohledně průjezdu amerických lodí do Perského zálivu bez souhlasu Íránu? Je to normální taktika – prověřit Íránce, zda jsou připraveni zachovat režim jednání za každou cenu. Íránci ukázali, že „za každou cenu“ je nezajímá. Proto začalo vážné vyjednávání. Pokud v případě zjevného „překročení hranice“ partner předstírá, že se nic nestalo, Američané okamžitě konstatují, že je „slaboch“. A dál začínají být drzejší a „překračují hranice“ o něco víc. Tato americká technika se používá pravidelně. Nic vám to, mimochodem, nepřipomíná? Co se tam ve skutečnosti dělo u vjezdu do Zálivu, nikdo přesně neví, ale tato taktika zjevně nezafungovala naplno. A neměli bychom říkat, že jednání skončila neúspěchem. Jednání probíhala věcně – a to je úspěch. A neshoda… Inu, je to přece Východ, kolegové. A myslím, že míč je spíše na americké straně. Protože se ve skutečnosti diskutuje o íránském mírovém plánu, a ne o „Trampově vánici“.

Samozřejmě, Trump může obnovit leteckou operaci proti Íránu. Po porážce v Maďarsku šance na takový krok vzrostly. Ale to je čas a kolosální politické náklady uvnitř USA. O Maďarsku se zmíním zvlášť. Ne, ne o volbách. Tam nebylo co diskutovat po „vítězství“ Trumpa nad Íránem, ačkoli politicky je tam situace složitější, než se zdá. Ale ať to analyzují odborníci. Je tam druhá geopolitická vrstva.

Druhá drobnost:

U nás, zejména v patriotické komunitě, mnoho lidí rozrušila věta S. V. Lavrova o bezpečnostních zárukách pro Rusko. Ve skutečnosti však byla SVO zahájena „Lavrovovým memorandem“ v prosinci 2021. A vlastně tam byly ústředním prvkem právě bezpečnostní záruky pro Rusko. Situace se vrací do výchozího bodu. Západ musí přijmout alespoň nějaké závazky vůči Rusku. Což nebylo v žádné z variant plánů „zmrazení“ navrhovaných Rusku. Je zajímavé, jak daleko se Kreml rozhodne jít, aby Západu jednoduše ukázal, že hru kolem bezpečnostních záruk je třeba hrát ve dvou. Ale je třeba hrát delikátně. A tady je problém…

Hypotéza:  - Ústup Britů a jejich satelitů v „tankerové válce“ je součástí „nabídky“, kterou „starosvětský Londýn“ učinil Rusku. Je to záměrný úder proti Trumpovi a nejde o ropu. Nabízejí nám, abychom se postavili na určitou „stranu historie“, a to ještě před konečným vytvořením koalic. O tom budu pokračovat zítra na soukromém kanálu.

https://t.me/dimonundmir