„Byl jsem v šoku z toho, co si vláda k obcím dovoluje,“ říká Hynek Beran
- lujjza
- před 3 dny
- Minut čtení: 5
Energetik Hynek Beran sdělil, co zažil při besedě se starosty malých obcí. Ti jsou konfrontováni se snahou nechat ve svých municipalitách stavět větrníky.
(..) Vláda při přípravách akceleračních oblastí ignorovala účast a názory obcí, stejně jako v případě krajů?
Byl jsem z toho sám v šoku, co si vláda vůči obcím dovoluje. /../ Obce byly postaveny před hotovou věc bez předchozího varování. Mám obavu, že paní ministryně a její spolupracovníci vědomě obcházejí evropské a české zákony a lidská i obecní práva. Nejde jenom o to, že dělají lukrativní pozemky pro větrné developery na bonitní orné půdě, kde si normálně nemůžete postavit ani chatu, ale s lidmi a obcemi se o tom odmítají bavit, což koneckonců Zuzana Mrázová deklarovala ve svém dopise už počátkem letošního roku. (..)
(..) Upozornili jste už kraje na existenci řešení akceleračních oblastí, které v konfliktu s legislativou ČR a Evropské unie není. Co na to starostové?
Vláda není a nikdy nebyla v žádné nouzi při vytyčování akceleračních oblastí v souladu se zákonem.
Při porovnání navrhované mapy s brownfieldy v celém kraji a mnohdy i ve vzdálenosti od obce, ve které jsou větrníky vidět, s největší pravděpodobností takové možnosti existují. Typicky všechny střechy logistických hal, marketů, škol, všechny skládky a nerekultivované plochy skladišť a průmyslových areálů. Každý starosta ví o několika takových lokalitách ve svém okolí.
Mluvilo se také o náhradě uhlí?
Velmi částečně, spíš je trápilo, co s těmi akceleračními oblastmi. Ale někteří hledali i postupný útlum uhlí, a hlavně energetickou soběstačnost obce, to všechny zajímá více než bilance České republiky. Vysvětlili jsme, že nejde o problém, kdy bychom museli obětovat naši krajinu energetické svébytnosti státu.
V současnosti potřebujeme, bez exportu do deficitního Německa, kolem 17 TWh (miliard kWh) elektřiny z uhlí.
Plánovanými větrnými parky za cenu devastace půdy a osázení hustě obydlených oblastí dosáhneme maximálně 5 TWh, tedy necelou třetinu, ještě k tomu nestabilních dodávek. Zbytek plánuje tato energetická anti-koncepce dovážet ve formě elektřiny vyrobené ze zemního plynu nebo zemního plynu na výrobu elektřiny.
V současné době dvou válečných ohnisek ve světě není bezproblémový dovoz ani jedné z těchto variant reálný.
Kdo byl vaším partnerem v diskusi?
Michal Svoboda a jejich komunitní skupina, konzultant a odborný koordinátor komunitní energetiky pro obce a regiony v ČR.
Jejich cílem je zajistit co nejplynulejší přechod obcí a měst z centrální na decentrální energetiku tak, aby z toho zároveň profitovaly.
Původně byl manažerem ČEZ, dnes dělá takové projekty, aby z nich měly prospěch obce. Jeho projekty dávají smysl z ekologického i z ekonomického hlediska.
Je to úplně jiný zážitek bavit se s kolegou, který má něco za sebou a má reprezentovat opačnou stranu názoru, než se bavit s nějakým aktivistou, který kromě protestování v rámci placeného pracovního úvazku vlastně celý život ani normálně nepracoval.
On ale staví větrné elektrárny?
Ano, ale ne parky plné monster. Úplně jsme se shodli. Na principech i na číslech.
Jeho projekty vloni uspěly v aukcích. Dostávají peníze od státu za vyrobenou obnovitelnou elektřinu, ale dodávají ji levně lidem v okolních obcích v rámci jejich energetické komunity.
A také nemají developery, staví si to sami, využívají to sami.
Větrnou elektrárnu mají nižší, ne monstrum vyšší než hora Blaník, a mají ji za kopcem, kde se na ni nemusejí koukat. Je to zajímavá aplikace.
Také jsme se shodli, že pro potřeby energetické soběstačnosti těch obcí, které tam seděly, by stačily dvě větrné elektrárny a ne větrný park deseti nebo dvaceti elektráren.
Je možné takto sdílet elektřinu se v zahraničním energetickým společenstvím, v tomto případě třeba s Německem?
Ano, na území Evropské unie je řada takových příkladů. Například Rakousko a Německo sdílejí solární energii u Bodamského jezera, lokální sítě propojují pohraniční obce v Rakousku, Německu a Švýcarsku, na severu mezi Dánskem a Švédskem, dále mezi Francií a Německem v Alsasku a Bádensku v oblasti řeky Rýna nebo na hranici mezi Slovinskem a Rakouskem.
Ale existují i možnosti ve „velké“ energetice.
V Evropě existují takzvané „statistické zápočty“, kdy se obnovitelná energie vyrobená naší firmou v zahraničí se započítává jako český závazek v rámci EU.
Státní společnost ČEZ naopak prodává větrné parky ve Francii a v Německu a namísto toho nám chce ve vlastní zemi předělávat zemědělskou půdu a lesy na průmyslové zóny.
Kromě likvidace krajiny a půdy chtějí ještě utrácet za investice do energetických sítí, které na brownfieldech už dávno existují a byly by prakticky zadarmo.
Výroba elektřiny v uhelných elektrárnách za 2 koruny 40 haléřů se jim údajně „nevyplatí“ a chtějí ji vyrábět za 3 koruny 20 haléřů z větru ze státního rozpočtu.
Přijde vám tohle normální, prodávat existující elektrárny v zahraničí a namísto toho je stavět u nás na orné půdě takovým způsobem, že to bude skoro o korunu dražší, než je stávající uhlí, a ještě u toho ničit krajinu? (..)
(..) Jaké je riziko akcelerační zóny v blízkosti obce?
Pokud se obec sama rozhodne, že si postaví větrnou elektrárnu, může to klidně udělat i bez zóny. Máme už nějaké příklady včetně těch severních Čech, ti tam žádnou neměli a spokojeně prosperují v energetické komunitě.
Akcelerační zóna znamená pro obec riziko, že si v jejich těsné blízkosti může postavit větrný park kterýkoli developer nebo i vekslák, když si tam pronajme kus pole, a nemusí se jich na nic ptát. Je to riziko i pro ty, kteří váhají, jestli nemají něco sami stavět: už tam nebude pro ně místo a nebude ani kapacita v síti, protože jim ji zabere developer.
Pro obec, která nechce větrné parky v blízkosti, je to riziko, že u nich velmi brzy nějaké budou. Pro obec, která má zájem o komunitní obnovitelnou energetiku, je to riziko, že namísto „jejich“ několika menších turbín vyroste na poli celý větrný park a oni budou mít smůlu, protože už budou sítě obsazené.
Může si obec postavit komunitní obnovitelnou elektrárnu na skládce?
Může, a to dokonce nejenom ve svém katastru.
Teoreticky je možné, aby obec na Mělnicku postavila obnovitelnou elektrárnu třeba v bývalém hnědouhelném dole na Mostecku a byla to její elektrárna.
Díky nesmyslným tarifům, které ERÚ plánuje ještě dlouhou dobu neměnit a zdražovat, vás přeprava elektřiny ze školy do radnice na jednom náměstí nebo z jedné obce na Mělnicku do sousední vesnice přijde na stejné peníze, jako její transport z Mělníka do Ostravy. Platí se „poštovní známka“ nezávisle na vzdálenosti.
Pokud si obec nebo několik obcí na Mělnicku postaví obnovitelnou elektrárnu na té nepotřebné ploše, třeba po elektrárně Dětmarovice, získala by asi 40 GWh ročně, tedy jako provoz deseti tisíc domácností. Máme tak špatně nastavené tarify, že se vlastně nevyplatí tu elektrárnu stavět hned vedle obce, a i ta obec takto napomůže plnění závazku EU na doporučeném místě namísto na vlastní zemědělské půdě.
Zvráceně definované akcelerační oblasti paní ministryně Zuzany Mrázové takto obracejí celou technickou, přírodní i ekonomickou realitu naruby. (..)
Komentáře