Co si uvědomuje Trump?

Zapomeňme na své původní představy o něm.

Prof.Dmitrij Jevstafjev            28.10.2025

Styl Donalda Trumpa je jedinečnou kombinací obchodního záměru, taktiky gambitu a záměrného chaosu.

Neřídí se politickou logikou, ale okamžitým komerčním efektem, a jeho trumfem je drtivé tempo, kterému degradované rozhodovací systémy jeho protivníků často nedokážou odolat. Vzdorně se vyhýbá vojensko-sílovým řešením a raději vytváří chaos, z něhož, jak doufá, vyroste nová prezidentská vertikála. Sečteno a podtrženo: jeho taktické úspěchy jsou působivé, ale zůstávají simulakrem, protože jim chybí strategická perspektiva a jsou založeny na všeobecném strachu z nejistoty, kterou vyvolává.

Konkrétně jsem den a půl sledoval reakci americké strany na prohlášení Moskvy (zejména Sergeje Lavrova) o jejím závazku k „Trumpově koncepci“ při urovnání na Ukrajině. Ta „koncepce“ prakticky neexistuje. Inu, co na to říci... Na jedné straně, jak se říká, „rána prošla“, zejména když každý chápe, že Kreml má „všechny tahy napsané“, a to ne jednou a nikoli jen na oficiální úrovni. Na druhé straně je Trump nyní v takové pozici, že prostě nemůže vůči nim podniknout žádné vážné kroky. Maximum, co může udělat (a o tom mám pochybnosti), je zdržet se eskalace. To by samo o sobě bylo dobré. A Trump bude mít důvod tento signál o zpomalení eskalace v blízké budoucnosti vyslat v souvislosti se situací kolem Kupjanska a Pokrovska.

A zde položím hlavní otázku, která v posledních dnech visí ve vzduchu u mnoha kolegů, a někteří z nich si ji dokonce kladou: uvědomil si Trump, že „globální Londýn“ hraje proti němu a hraje na jeho porážku? A možná hraje i ve Venezuele, a to nikoli sám, ale v poměrně široké koalici nesourodých sil, které se domnívají, že Trumpa je třeba dostat, kam dle nich patří, „tady a teď“, jinak může být prostě pozdě. Pokud si to dosud neuvědomil, pak jsme na prahu velmi tvrdých událostí s negativními důsledky. Pokud si to uvědomil, pak jsou tady možné varianty, ale události mohou být rovněž velmi tvrdé.

Dovolím si malou, ale důležitou poznámku k nedávným Trumpovým výrokům o konfiskaci ruského majetku. Tam není vše tak jednoduché a kromě neochoty, která je Trumpovi přisuzována, postoupit riziko ohrožení důvěry v dolar jako globální rezervní a zúčtovací měnu. Tyto Trumpovy komentáře ukazují, že se za každou cenu snaží propočítat svůj další krok. Je tu však ještě nejedna další nuance…

A teď pár poznámek vycházejících z mého vadného charakteru.

Nezapomněl jsem na doby, kdy jsem se v reakci na svůj názor, že nejprofesionálnější a nejtvrdší osobou v Trumpově týmu je Marco Rubio, usmíval. A vyprávěli mi o Vanceovi, který s multimiliardářem Thielem buduje novou ideologii a pronáší projevy, jež otřásají základy. A o Hegsethových a Muskových „Rebelech proti systému“. Aha, zapomněl jsem na Železný knoflík Pat Bondi, republikánskou generální prokurátorku USA. Ale teď už málokdo bude tvrdit, že Rubio není jen euroatlanticky spřízněný úředník, který prošel přinejmenším prvními ročníky této „stranické školy“, ale také jen ‚delegát‘ Trumpova týmu z „hlubokého státu“. Navíc v mnohem větší míře než takový delegát je „teplý podvodníček“, bývalý Sorosův zaměstnanec a nynější Trumpův ministr financí Bessent.

Vymysleli jsme si Trumpa a pak jsme si vymysleli schémata jeho okolí, přičemž jsme mentálně „zvýšili“ status postav, jako by nám byly sympatické.

A skutečnost se ukázala být zcela jiná, ale naprosto logická. V chaotizaci, kterou Trump záměrně vytvořil, ve hře na hardware dříve či později zvítězí ten, kdo dokáže byrokracii přimět, aby pracovala pro něj. A tady Rubio prostě neměl konkurenci. Teď je ale důležité nezapomenout udělat druhý závěr:

Všechny představy o tom, že nějakého politického výsledku bude možné dosáhnout působením přes Trumpův „vnitřní okruh“, přes poradní kruh, je prostě třeba zapomenout.

Alespoň prozatím. Žádné další „ubrouskové dohody“ už nebudou. Mohou se po nějaké době obnovit, pokud se Rubio zdiskredituje příliš agresivním chováním (i to je možné), nebo pokud zadáci připraví nějakou novou figuru (ta může být nyní z relativně „levicového“ tábora). Nepočítal bych však s tím, že se „nová hardwarová realita“ ve středu s Rubiem (s jeho kavárenským antikomunismem a nejasnými vazbami jeho rodiny na CIA a drogový byznys (na Floridě jde o blízké subjekty) rychle rozplyne.

https://t.me/dimonundmir