Cimrmanova řeč se hemžila germanismy i čechismy. Z životopisu našeho velikána
Nemám nic proti němčině. Dokonce jsem mohl být dvojjažyčné dítě, protože moje prateta Vilma, která s námi žila v jedné domácnosti, byla původem Němka od Plzně. Její čeština se hemžila germanismy, takže slova jako hergot nebo elent pravidelně zaznívala z jejího pokoje ve vilce mých rodičů. Být po válce dvojjazyčnou rodinou nebylo košer a tak jsme zůstali u rodné češtiny rodičů.
Vláda se nedávno zavázala k rozšíření ochrany německého jazyka. Nic proti tomu, kdyby šlo o celoplošnou akci, která by zdůrazňovala, že němčina je důležitá, abychom mohli lépe komunikovat s mocným sousedem, který je patrně větším správcem našich statků než my sami. Nebo v obchodech s nutelou.
To, co smrdí je „návrat“ němčiny do bývalých Sudet. Nabízí se vysvětlení, že jde o jeden z kroků ke zrušení Benešových dekretů, po němž může nastat vrácení po válce zabavených majetků a návrat potomků odsunutých do oblastí, které se staly součástí Říše, tedy do Sudet.
Otázka je, kdy se v ČR stane němčina druhým úředním jazykem. Je třeba vnímat rozdíl mezi kompletním dvojazyčným aparátem pro poskytování veřejných služeb a povinností mít k dispozici tlumočníka pro jednotlivá jednání. Například Kanada je dvojjazyčná. Veřejné služby se obvykle poskytují v jazyku, který v dané oblasti převažuje. Pokud je ale je velikost druhé jazykové skupiny dostatečná, služby musí být poskytovány v obou jazycích. Je třeba upozornit na to, že zákony a federální dokumenty se automaticky vydávají v obou jazycích.
Otázka je, kolik občanů ČR může požadovat dostupnost služeb v němčině. Budou po kanadském způsobu požadovat, aby zákony a různé dokumenty, třeba i místní byly automaticky i v němčině? A co s Romy a Ukrajinci, kterých je určitě víc než těch, kteří mluví jen německy?
Celá věc má ještě jeden aspekt, totiž chabou ochranu českého jazyka. Quebec si hájí fransouzštinu i zdánlivými maličkostmi. Například nápisy ve veřejném protoru musí být francouzské. Je-li název dvojjazyčný, musí mít jeho francouzská část dvojnásobný rozměr.
Jen by mi zajímalo, kolik skutečných Němců, kteří by to potřebovali, v oněch oblastech žije. Ostatně Němci z druhé strany prý často umějí česky, protože se chtějí domluvit na tržištích