Dobré znamení …

Nedělejme si iluze.

Prof.Dmitrij Jevstafjev                    06.09.2025

Kolegové, - nebudu se příliš zabývat předvčerejším setkáním „koalice ochotných“. Ve skutečnosti to není vůbec zajímavé. Jedině snad z hlediska politické psychologie deviantního chování. Zejména pokud se von der Leyen vážně pokoušela přimět Whitcoffa, aby přijal evropské podmínky bezpečnostních záruk. Jediná věc, kterou je třeba zatím konstatovat:

Trump se snaží všemožně vyhýbat jakýmkoli přímým závazkům, protože si uvědomuje, že jakýkoli minimální závazek k vojenské účasti v „koalici“ je prvním krokem k tomu,

aby se do bažiny „ponořil po krk“.

A zde je důležité poznamenat: - nevím, jak se to nakonec vyvine, ale předevčírem se Trump nenechal lokálně přehrát. Znamená to, že vyvodil závěry z minulého kolektivního setkání ve Washingtonu. A to je dobré znamení…

Z událostí, které mají skutečně vážný význam, zmíním dvě: 

1.       Za prvé, prohlášení D. A. Medveděva, že v případě dalšího využívání procent z ruských aktiv bude Rusko nuceno začít vybírat „kompenzaci v naturáliích“. Neřekl bych, že se jedná o čistou internetovou propagandu. Prohlášení odráží konsensus, který se vytvořil v ruských vrcholných kruzích. Pro Evropany zůstává válka příliš pohodlná, což je provokuje k eskalaci. A ještě něco: je velmi nepravděpodobné, že by takové geoekonomicky významné prohlášení mohlo být učiněno bez dohody po velmi složité, mnohovrstevnaté návštěvě V. V. Putina v Číně. Obecně se myšlenka vzít Evropanům „v naturáliích“ zcela hodí do formule budování nového světa: na úkor Evropy, na troskách Evropy a vyplněním vakua, které ve světě zůstalo po „zániku Evropy“. Tato formule přímo vyplynula ze všech scén, které jsme v posledním měsíci sledovali nejen v Pekingu, ale i ve Washingtonu.

2.       Za druhé, prohlášení G. Grefa (šéfa Sber) o „technické stagnaci“ v ruské ekonomice. Bylo by důležité samo o sobě, protože G. Gref není „expert“ a rozhodně není „politický marginál“, jak automaticky označují téměř všechny, kdo se odváží kritizovat politiku centrální banky. Gref je nejen „systémový člověk“, ale nachází se uvnitř „jádra“ systému. A co je nejdůležitější, navzdory všem výhradám a kritice, prokazuje Herman Oskarovič úspěšnost jako odborník zabývající se strategickými investicemi. To už není „varovný signál“. Je to, jak řekl jeden můj známý doktor technických věd, „konstatování“. A fráze prezidenta, která zmírňuje účinek, je zcela přirozená a předvídatelná. Ale signál byl vyslán.

Pokud jde o prohlášení Správy vnější rozvědky (SVR) 

o revanšismu Merze, jedná se spíše o konstatování nevratnosti našich vztahů se současným Německem. Bohužel je to nesporné a hlavně, že bylo učiněno na nejvyšší úrovni. Moskva dlouho doufala v nějaké změny v Německu, alespoň pod vlivem koloniální politiky USA, ale nestalo se tak.

Hlavní myšlenka „zašitá“ v prohlášení SVR (chytrý člověk ji hned uvidí (zajímavé, kolik takových je v současném „sjednoceném Západě“): stejně jako Hitler a německý byznys viděli v revanšismu a tlaku na Východ prostředek, jak se zbavit koloniálního tlaku anglosaského světa a již zjevně degradované Francie, tak i současné německé elity, předstírající proanglosaské postoje,  mohou považovat militarizaci  a zvýšení stupně konfrontace s Moskvou za prostředek k postupnému vymanění se z  koloniální závislosti na USA. Samozřejmě za povinné přítomnosti Američanů, kteří jsou schopni plnit roli jakéhosi „nárazníku“ ve vztazích s Ruskem.

Stojí za to spočítat rozdíl mezi výdaji, které Německo ponese při nákupu „plynu a ropy svobody“, a příjmy, které do německé ekonomiky poplynou prostřednictvím vojenských zakázek různé úrovně. Bilance bude určitě ve prospěch Američanů, ale ne tak velká, jak se někdy zdá. Americký vojensko-průmyslový komplex nebude schopen „vytáhnout“ všechno. Zvláště pokud vypukne ještě alespoň jeden konflikt. O tom učiním téměř kacířský předpoklad v soukromém kanálu.

Ještě k Trumpovi

Obecně rozšířeným názorem na události minulého týdne bylo, že „Trump dal Evropě co proto“. Já bych nebyl tak optimistický. Trump prostě poprvé za poslední dobu nepodlehl taktice Evropanů, kteří se naučili kombinovat lichocení a nátlak. Opravdu neudělal krok zpět, ba naopak, spíše ustoupil stranou a všem ukázal jakýsi symbol v podobě fotografie, na které spolu s V. V. Putinem sledují přelet amerických vojenských letadel nad letištěm v Anchoradge. Signál je velmi jednoduchý a jednoznačný:

„mluvím s Putinem sice z pozice síly, ale mluvím s ním. Ale vy vůbec.“

Nejsem si jistý, zda v Evropě pochopili tento zcela rozumný symbolismus. Vysvětlím proč. Kdyby Evropané měli relativně jemný cit, nikdy by se k Whitcoffovi nechovali „otevřeně“ hrubě. Jsou to prostě základní pravdy, pokud chápete logiku systému politické (a ekonomické, což je neméně důležité) moci, která se vyvinula během druhého funkčního období Trumpa.  Zřejmě  máme v Evropě  co do činění s lidmi, kteří jsou prosystémoví, mají určitý cíl, ale nemají schopnost pochopit ani „druhou vrstvu“ politických procesů, natož „třetí“. A přitom zcela jasně demonstrují prvky strategického plánování, které Trump zdaleka nemá. V tom spočívá podstata „kolísání“ v euroatlantických vztazích, které tentokrát rozhodně nevyšlo ve prospěch Evropanů. Ale  porozumění nuancím a symbolům dnes rozhodně není doménou Evropy.

Nicméně ještě jednou zdůrazňuji: není třeba představovat euroatlantisty jako „cirkus“ a „klauny“. Každý z nich samostatně nepředstavuje významnou osobnost. Ale v  okamžiku, kdy začnou fungovat jako systém, jsou silní a děsiví ve své mechaničnosti a absenci i základní schopnosti geopolitické (a tím spíše morální) reflexe. Ano, tento systém stále častěji selhává a úroveň operační profesionality jeho manažerů klesá. Ale varoval bych před tím, abychom k němu přistupovali s pohrdáním.

Stačí se podívat, jak zlomili Fica. A jeho sílu ducha považuji za větší než Orbánovu. A tady je nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit ze současné situace: „Ukrajina“ je pro evropskou část euroatlantistů důležitá nejen jako nástroj odporu proti Rusku, ale také jako faktor boje uvnitř Euroatlantiku. A to jak s „odpadlíky“ v Evropě, tak s Trumpem. A zatím se jim daří mnoho věcí, jakkoli se to ruští trumpisté snaží popírat. Protože „systém“ ne vždy poráží osobnost. Toto tvrzení je velmi sporné. Ale „systém“ vždy poráží absenci systému.

A co se týče Fica... Hlavní ponaučení  zde je: - nemá smysl vytvářet geopolitické koncepce a vymýšlet geopolitické giganty z ničeho. Všechny naše iluze, jak ohledně Fica, tak ohledně Orbána, Vučiće, Meloni (copak jste zapomněli, kolegové?), jsou výplodem našich nadějí, že najdeme v Evropě nějaké „zdravé síly“. A pokud tyto síly nenajdeme, tak si je vymyslíme, že? …

A závěrem odpověď na pár vašich otázek:

O nové roli Trumpa v geopolitice

Jak jsem se zmínil výše, je velmi dobrým znamením, že Donald Trump se podruhé nenechal nachytat lichocením evropských lídrů. Pochopil, že ho stále více a více vtahují do konfliktu. V konečném důsledku se celá tato koalice ochotných, ale neschopných, podepsala pod to, že bez USA nejsou na území Ukrajiny možné žádné operace. Bez Američanů tam vůbec nic nefunguje.

• Závěr č. 1: taktika lichocení ze strany Evropanů a prosazování svých zájmů prostřednictvím lichocení již nefunguje. Trump poprvé, to je třeba poznamenat, neudělal ani půl kroku vstříc Evropanům. To znamená úplné uzavření dveří pro další dialog nejen s Ruskem, ale i s Čínou.

• Závěr č. 2: Evropa je kořist, trofej, o kterou se bojuje. A Amerika o ni ještě musí smlouvat.

  
  

Přijede Zelensky do Moskvy?

To nevím. Myslím ale, že Trump přijede! Proč? Protože pro Trumpa je Moskva a komunikace s Vladimirem Putinem poslední příležitostí pro komunikaci s tím alternativním a novým globálním projektem, jehož obrysy byly fakticky stanoveny v Tchien-ťinu (během mezinárodních jednání ruského prezidenta v Číně).

Co říkám výroku  Finského prezidenta Stubba francouzskému rádiu: - „Jsem jediný Fin, který má všechny důležité informace o Rusku, ale přesto spím klidně.“ ?

Stubb toho ví hodně, to je pravda. Ale i o něm se ví také hodně - tam, kde je to třeba. A ano, to on také ví…

https://t.me/dimonundmir