Dodatek k článku „Nesnesitelná lehkost keců“

Kecy ve Sněmovny ten den skončily a tak jsem vyrazil cosi zařídit. Náhoda mi přihrála do cesty maminku s holčičkou, tlačící dětský kočárek s panenkou. Hrála si na maminku, kterou jednou možná bude. Do svého  života pak vloží, čemu se říká mateřská láska. Potkal jsem i ženy, které vedly za ruku svoje děti, zjevně předškolního věku. Nebyly to sousedky nahrazující kdesi vydělávající maminky. Příspěvky mnoha poslanců připustily představou, že láska k trhu práce je víc než ta mateřská. Jenže ta tržní se později nepromění v lásku k maminkám až jednou budou potřebovat, aby jim děti pomohly.. Nikdo nežádal, aby naše bohatá společnost hledala a našla prostředky, aby maminky mohly zůstat se svými dětmi jak zapotřebí. Ptám se, co by se stalo, kdybychom byli řekli, že na Leopardy a F-35 nemáme, a potřebujeme řešit spoustu lidských problémů, aby ženy nemusely ze zoufalství skákat i s dětmi do Macochy nebo Niagary. Několik poslankyň zpochybnilo nápad s dětskými skupinami a sousedským hlídáním, ale jako obvykle koaliční poslanci preventivně vyklidili sál. V těch nesnesitelných kecech zaniklo vše, co mohlo být positivní. Čtyřkoalice totiž umí a nabízí jediné: schopnost zamitnout jeden a každý návrh opozice. A slouhovství k mocným.