EPOCHÁLNÍ UDÁLOST…

Překvapivě o krizi v USA a válce proti Íránu.

Sergej Pereslegin             08.04.2026

Další analýza v rozhovoru ruského prognostika s jeho kolegyní Natálií Lukovnikovou, který byl natočen evidentně těsně před zprávou o dohodě o přerušení palby, nicméně na zajímavosti neztratila ani trochu…

Hovořili jsme tu o krizi v SSSR, krizi v Rusku a dostáváme se k podobné situaci v Americe. Američanům se nepodařila blesková operace, a tak začínají rozvíjet svůj vleklý konflikt na Blízkém Východu, ale na druhé straně, přece jen, se řítí ke dnu …

Jistě, hovoříme-li o krizi, míváme tendenci vše poznávat ve srovnání. Krize, s níž se nyní potkaly USA je daleko těžší než ruská, daleko nebezpečnější, a může i ještě daleko hůře skončit. Jiná věc je, že Američané mají dobrou tradici v přesměrování svojí krize do jiných částí zeměkoule. Sice se jim tím zpravidla neuleví, ale mohou způsobit, že se ostatním udělá hůř…

Takže Státy…

- a začnu od mise Artemis. Je zajímavé, že mise startovala ve správnou, nebo, chcete-li, ve velmi nesprávnou dobu. Obojí bude správně. Pokud vše proběhne normálně, což je velmi pravděpodobné, bude to znamenat určité posílení pozice USA, řešení některých problémů. Obecně vzato, zariskovali a vyhráli. Pokud se s Artemis něco přihodí, pak to sehraje s americkým státem obdobnou roli, jakou se SSSR sehrál Černobyl. Proč jsem připustil, že rozhodnutí o vyslání mise bylo chybné: - katastrofa nebo vážné závady jasně označí prudké zhoršení situace pro USA, když současně silné zlepšení situace nepřinese. Pokud by ovšem mise zahrnovala přistání mna přirozené družici Země, dodávka nákladu a ukázání jeho přímo na místě, to by byla jiná. Zatím je to pouze oblet a ten sám co sobě jen opakuje něco, co tu bylo už koncem 60.let při misích Apollo a nic podstatně nového nepřinese. Proto to byl krok riskantní, a je třeba říci, že s programem Artemis se Američané velmi opozdili. Byla-li by to expedice na Měsíc s přistáním a návratem, byl by to silný tah.

Nojo, ale někteří vyslání Artemis přirovnávají k politickému souboji „věží Kremlu“. Že tedy natruc Muskovi Trump poslal tuto misi…

Co s tím má ale společného Trump? Program dávno před ním začali ještě, domnívám se, že za Baraka Husejnoviče, takže Trumpova role se zde blíží nule. Navíc program mise byl napsán dávno a jediné, co Trump udělal, bylo, že ho nezrušil – což udělat mohl (třebaže nevím proč by to dělal). Není to tedy „boj věží“. Američani od počátku sázeli na dva programy (ty byly původně tři, ale Boeing časem jaksi splaskl) – oni mají rádi konkurenci, která žene věc dopředu, takže zbyly program Muskův a NASA. Takže tam jde o jiný problém…

Ten spočívá v tom, že – jakkoli je to divné – nikdo nepochybuje, že Artemis obletí Měsíc, ale okamžitě vyskočili stoupenci toho, že Američané na Měsíci nikdy nebyli, a dál začínají problémy se zvláštnostmi anglického jazyka. Astronauti Artemis hovořili o prvním letu k Měsíci, nicméně měli na mysli, že za jejich paměti tam nikdo nebyl, což je logické. Jakkoli komicky to zní. Takže zatím to je pro Američany jen příjemná epizoda (pokud se podaří vyvrátit podezření skeptiků o tajné evakuaci posádky před startem…). Takže nejde o výhru, ale jen o připisování „zdvihů“ nic víc.

Druhou událostí, pro Američany důležitou, není situace na íránské frontě, ani sestřel letadel, či operace k záchraně pilotů. Nejdůležitější, co se v USA odehrává, je čistka v armádě.

Probírám-li se americkou historií, kterou neznám úplně špatně, musím říci, že si nevzpomínám na žádný příklad tak tvrdé čistky – dokonce ani v období vietnamské války, dokonce ani v případě velmi neúspěšného generála Pershinga v 1.světové. Je přirozené, že Američané, plánující pozemní operaci proti Íránu, odstraňují důstojníky, kteří operaci nepodporují – nic špatného by na tom nebylo, i když nic dobrého ve vojenské čistce také nebývá. Hovořili jsme tady o tom v souvislosti s Čínou a v případě Ruska to můžeme znovu opakovat.  Ale ani sama čistka není to nejhorší…

Nejhroznější je, jak sami Američané říkají, že dnes je ke jmenování do velící funkce v Americe nutný souhlas Izraele. A něco takového v Americe skutečně nikdy nebylo!

A sami Američané by vždycky řekli, že to není možné. Už ze zásady Ameriku nikdy nezajímalo ničí mínění, kromě vlastního a ničí pozice kromě vlastní. A pokud je to o tom vlivu pravda - a o tom píší jak odstavení generálové, tak američtí novináři – pokud je tomu skutečně tak, pak se dostáváme k naprosto neuvěřitelnému schématu řízení nynější Ameriky Izraelem. A pokud vidíme prvky tohoto, a my je už vidíme zřetelně, pak je to ta nejpodstatnější porážka Ameriky, možná za celou její historii.

Takže je tam fakticky dvojvládí – to, co řídí Izrael a je tam Trump…

 My říkáme, že jsme řízeni Západem. A tady vidíme, že náš hlavní protivník a největší velmoc světa rovněž není svoboden v rozhodování, rovněž nemá obraz budoucnosti, a stejně tak je podroben cizímu vlivu. No, a všechno ostatní, co probíhá, to je válka.

Od doby našeho posledního setkání se v podstatě nic nezměnilo krom toho, že Írán předvedl, že je schopen velmi tvrdě udeřit na datová centra, což velmi silně zasahuje globalizaci, finanční systém, spojení a logistiku. Amerika dala Íránu dva dny na pokání, jinak, že ho civilizačně zničí… Jak to chtějí udělat, není známo, protože zatím rozhodnutí o použití jaderné bomby přijato nebylo.

Jsou přece problémy v souvislosti s jaderkou v Bušehru…

Stejně jako jsou problémy s jadernými centry v Izraeli. Ale Blízký Východ se tak potichoučku připravuje k přeměně v radioaktivní poušť – a k tomu dnes nejsou potřeba dokonce ani atomové bomby. No a zřejmě se chystá pozemní operace – takže ještě uvidíme.

Zatím je situace jednoduchá – měsíc od začátku války uběhl a máme před sebou už přechod na stodenní grafikon a uplynulý měsíc zhoršil situaci pro USA jako dosud nikdy. Snad jen Pearl Harbour – jinak není s čím srovnat.  Uvidíme…

https://www.youtube.com/watch?v=u-J3iBENsO8