Jednání mezi Íránem a USA:

Šance na úspěch či neúspěch

Prof.Elena Panina             10.04.2026

Prohlášení USA a Íránu: o 10 bodech, které byly nejprve přijaty a poté „vyhozeny do koše“, o ztroskotání jednání, o rozšíření počtu bodů na 15 – to vše nebyla vyjednávání, ale boj o agendu – kdo ji prosadí ve svůj prospěch, ten už má polovinu vítězství v kapse.

A když se po oznámení „10 bodů Íránu“ uklidnil informační šum, bylo jasné: rovnováha sil je oběma stranami považována za nestabilní, a proto se vojenské akce stanou pákou vlivu na jednání. Zůstávají zástěrkou pro vedení války, protože pokušení přitlačit protivníka je u každé strany silnější než nutnost zachovat status quo.

Skutečnost, že se v Pákistánu očekávají americko-íránská jednání, která za USA vede J. D. Vance a za Írán ministra zahraničí Aragčího a předsedu parlamentu Galibáfa, o mnohém vypovídá:

1.       Obě strany potřebují oddech, ale hlavním požadavkem zůstává zachování tváře. Protože na šachovnici íránsko-americké partie se fixuje dočasná remíza, kterou nikdo nemůže jako takovou uznat. Vydává se za vítězství.

2.       Íránská strana chce zabránit tajné dohodě vedoucího svého vyjednávacího týmu s USA a vytvořila podmínky vzájemné kontroly. Dva vyjednavači z její strany nejsou jen požadavkem konsensu v íránském týmu, ale také šancí na dominanci uvnitř země. V Íránu nyní probíhá boj o kontrolu v nové konfiguraci moci a Spojené státy toho využijí.

3.       Írán si uvědomuje, že delegace USA má své pasti. Vance chce mít více štěstí na mírové dráze, která je velmi žádaná uvnitř Spojených států i ve světě obecně. Úspěch mu umožní výrazně posílit autoritu v souboji o nástupnictví s Marco Rubiem, který se nyní dočasně stáhl do pozadí. Vance velmi potřebuje výsledek, a to dává Íráncům možnost na něj vyvíjet tlak. Ačkoli jsou tyto možnosti omezené: Vance bude mluvit z pozice síly, ale míra její mírnosti bude pro Íránce mít rozhodující význam. I oni mluví z pozice síly. Proto musí strany najít způsob, jak zůstat silné a zároveň velkorysé, aniž by byly obviňovány z nadměrných ústupků.

Vance bude hrát na neshodách uvnitř íránského týmu. Íránci to vědí, a proto budou demonstrovat jednotu. Zde vše závisí na flexibilitě a trpělivosti Vance. Riskuje a zároveň dostává šanci. Totéž platí pro Íránce: je pro ně důležité dosáhnout výsledku a zároveň nedopustit posílení někoho ze své skupiny. S vědomím, že následně budou USA stavět svou práci buď s hlavním vyjednavačem, nebo proti němu, v závislosti na pozici.

To znamená, že současné jednání je prvním kolem diplomatického průzkumu. Obě strany nadhodnotily své požadavky a budou vyjednávat, blafovat a vyvíjet na sebe tlak.

 Každá z nich má své slabiny. To vytváří potřebu dohod, ale jejich cena je důležitější. Teherán záměrně vložil do svých „10 bodů“ nesplnitelné požadavky. Chce výměnou za zmírnění formulací vytěžit z USA protichůdné ústupky. Totéž udělal i Trump při formulování své vyjednávací pozice.

▪️ Tak či onak, v Pákistánu máme show nástupců. Může se jim něco podařit, nebo ne, v závislosti na zásahu třetích sil. Pokud po prvním kole bude následovat druhé, bude to již úspěch Vance. Úspěchem pro Íránce bude zabránění ztroskotání jednání, protože silový potenciál stran je přece jen nesrovnatelný. Íránci budou řešit situaci lstí, Američané silou.

Pro Trumpa by úspěch Vance znamenal i osobní záchranu. To by mu umožnilo rozbít protitrumpovskou koalici uvnitř USA i mimo ně a vytvořit podmínky pro návrat na Kubu a k jednání s Ruskem o Ukrajině. Úspěch či neúspěch Vance ukáže možnost obnovení jednání na ukrajinské frontě, avšak již v nové realitě: jejím hlavním znakem bude mnohonásobně narostlá konfliktnost mezi Trumpem a Evropou.

Ještě krátce k hlavnímu benefciáři – Pekingu…

Peking využil Írán jako svou proxy sílu, dal tak Washingtonu jasně najevo meze jeho vojenských možností a odčerpal mu značnou část arabské ropy (čímž s přehledem kompenzoval ztráty ve Venezuele). Pokud se do poloviny května nic nezmění, Trump v polovině května odcestuje do ČLR se slabou vyjednávací pozicí.

 Určité výhody získala i Rusko, které profitovalo z růstu cen ropy a spotřeby obrovského množství americké munice, která se nyní nedostane na Ukrajinu. Je však třeba si uvědomit, že ve světové politice je vše, co se na Blízkém východě odehrálo od února do dubna, pouze jedním dějstvím hry. To je sice u konce, ale další jsou na cestě.

Vše rozhodne situace na bojišti. Letní bitva na kramatorsko-slavjanském směru a v Záporoží, spolu s opatřeními na posílení obrany ruského týlu, zůstávají rozhodujícím faktorem budoucích diplomatických rozhodnutí. Zde se souvislost událostí v Íránu a na Ukrajině projevuje obzvláště jasně.

*) Elena Panina - ředitelka Institutu pro mezinárodní politické a ekonomické strategie – RUSSTRAT

https://t.me/EvPanina