KNIHA NEBYTÍ…
- Pochybovač
- 14. 4.
- Minut čtení: 2
Jak se Maďarsko velkou většinou hlasů zřeklo samo sebe.
ABSATZ – Andrej Perla 13.04.2026
O fatálních důsledcích porážky Viktora Orbána – komentátor „Abzacu“ Andrej Perla – tvrdě, jak je u něho zvykem…
Spali jsme v noci po svátku, spali jsme dobře – a prospali jsme Maďarsko. Ráno se podíváme – a tam už premiér Orbán uznal porážku, zatímco příznivci ještě včera opozičního, dnes už téměř všemocného Maďara křičí v ulicích: Ruszkik, hazába! (tj. „Rusové, domů!“). Oslavují tedy.
Co přesně oslavují?
To, co v Evropské unii všechna média a všichni politici u moci prezentují jako „porážku USA a Ruska“. Ve skutečnosti Trump Orbána podporoval, Vance přiletěl agitovat, ruskou rozvědku bez ustání obviňovali z „vměšování se do voleb“, a Maďarsko se rozhodlo a hlasovalo. Za co vlastně?
To je velmi dobrá otázka:
Za to, aby Evropská unie pokračovala ve své existenci jako nadnárodní útvar, jako „Spojené státy evropské“. Žádná „Evropa vlasti“ se neuskuteční.
Za to, aby si vybrala stranu v konfliktu mezi Evropou a Ruskem. A stranu v konfliktu mezi Evropou a USA.
Za spojenectví s nacistickou Ukrajinou.
Právě tyto tři volby učinil maďarský lid 12. dubna.
Co stojí za touto volbou Maďarů?
Ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Stojí za tím obrovská touha „obyčejných lidí“ žít klidně a v blahobytu. Ne hůře než v Rakousku nebo tam, ještě západněji, v Bavorsku.
V roce 2022 Evropská unie zmrazila dotace, které byla povinna platit Maďarsku podle smlouvy o vstupu do jednotné Evropy. Miliarda eur ročně – pro takovou zemi je to vážná věc. To se projevilo na rozvoji ekonomiky a na životní úrovni.
Orbánova vláda chápala, že tlak EU má nejen špatné, ale i dobré stránky. Že existuje možnost větší ekonomické a politické nezávislosti. Je možné zachovat smlouvy s Ruskem na dodávky energetických surovin – a díky tomu se posunout vpřed.
Vysvětlit to voličům se ukázalo jako velmi složité. Voličům před našimi očima – ne poprvé v historii Evropy, ne poprvé v naší paměti – sehráli biblický příběh o čočkové polévce.
Volič se rozhodl, že za miliardu eur lze zaplatit důstojností a suverenitou. Ty se na chleba namazat nedají.
A že zastánci evropské volby, jako vždy a všude, lžou o „klidném a prosperujícím životě“ a že v Maďarsku bude v nejbližší době hůře, a ne lépe, že možná bude jako chudé Bulharsko, a ne prosperující Rakousko – to volič nyní nechápe. Ještě uplyne nějaký čas, než to pochopí.
Ale to není to hlavní. To vše je marnost, vnější. Vše je mnohem horší a mnohem
méně situativní.
12. dubna si maďarský lid většinou hlasů při nejvyšší volební účasti, to se nedá popřít, zvolil, že nebude národem a že už nebude maďarský. A že bude vymírající etnickou menšinou v jedné z východních provincií Evropské unie.
Maďarský lid se rozhodl vzdát se vlastního státu, vlastní ekonomiky, politiky a kultury. A historie. A cti.
Vlastně se maďarský lid rozhodl neexistovat. Ukončit svou historii. Stát se trávou a květinami.
Bude možné tuto volbu někdy napravit? Budoucnost ukáže, ale osobně o tom velmi pochybuji.
Orbán a jeho lidé byli, jak se zdá, posledními Maďary. Na jejich místo přicházejí „Evropané“.
Komentáře