Konec války s nenulovým součtem
- Pochybovač
- před 19 hodinami
- Minut čtení: 2
Začíná „prostor pro právní interpretace velkými bataliony?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 08.09.2025
Strategický průlom...
Dnešní příspěvek je mozaikový a odráží fragmentárnost situace. Některé události již proběhly, jiné jsou teprve v „začátku děje“.
Po vrcholu politicko-diplomatické aktivity na přelomu srpna a září, který byl doprovázen tvrdým, i když ne bezprecedentním nárůstem informačně-manipulativní aktivity, nastává jakási „strategická pauza“ na tři měsíce. V kontextu, který se vyvinul na konci srpna, žádná ze stran „velké hry“ nemůže dosáhnout pro sebe přijatelného statusu. A to ani ne tak kvůli vnitropolitickým důvodům, i když ty také hrají roli, ale kvůli objektivním trendům ve světové politice a ekonomice. V tuto chvíli nemůže nikdo zastavit. Ani aby se podmíněně „vzdal“.
Dnes navrhnu dvojici hypotéz. Výchozí bod pro další analýzu:
Dříve všichni mluvili o „nejistotě“, aniž by úplně chápali, co to je, a používali tento termín k zakrytí absence seriózních nápadů.
Nyní nejistota začíná hrát roli při přijímání závažných rozhodnutí, což znemožňuje dlouhodobé investiční plánování nejen mimo plně kontrolovaný ekonomický prostor, ale i v jeho rámci. A teď už slíbené hypotézy:
Hypotéza 1.
Euroatlantisté rozumně dospěli k závěru, že na současné úrovni možností Evropy dosáhli v rámci Euroatlantiku maxima. A další pokusy tlačit na Trumpa by se jim mohly doslova vymstít. Nemohu přesně říci, k čemu se rozhodnou. Euroatlantisté mají na eskalaci kolem Ukrajiny málo prostředků, ale nějaké přece mají. Nyní však stimulace nového cyklu eskalace může Trumpa přimět nikoli k prohloubení zapojení do konfliktu, ale k touze „vyskočit“ z něj. Zejména, pokud bude současně docházet k eskalaci v jiných oblastech. Je tu jedna důležitá nuance. Dokončení budování evropského totalitarismu není rychlá záležitost. A euroatlantisté – nejen evropští, ale i američtí – potřebují nový status nejpozději do listopadu.
Konstatování: nejdůležitějším faktorem pro euroatlantisty se stává omezený čas a možnost politické krize v Německu. Existuje pravděpodobnost rozpadu evropské části euroatlantické koalice. Spoiler: rozbor tohoto tématu v rámci „velké hry“ přesunu na zítra.
Hypotéza 2.
Trump pochopil, že jeho hlavní nepřítel je „uvnitř“ a že v podmínkách nedostatku úspěchů na vnější scéně (bez ohledu na situaci kolem Venezuely) je nutné konsolidovat moc uvnitř země. „Výzva Illinois“ má téměř stejný význam jako situace ve východním Středomoří a převyšuje význam Ukrajiny. Existují však dvě nuance:
Trump již prostě nemůže vystoupit z řady vojenských pozic.
A nachází se na hranici svých podmíněně „ústavních“ pravomocí, o čemž několikrát hovořil amerikanista Dmitrij Drobnickij. Podle mého názoru je „ústavnost v USA relativní, ale Trump se skutečně přiblížil hranici, za kterou začíná „prostor pro právní interpretace velkými bataliony“. A zatím se Trump zjevně bojí tuto hranici překročit.
Rusko vstupuje do období závažných vnitřních transformací souvisejících s nemožností zachovat tradiční politicko-ekonomický model rozvoje. Ten byl právě hybridní, kde použití liberálně-monetaristických metod v ekonomice bylo ospravedlněno nejen nutností integrace do evropského segmentu amerikocentrické ekonomiky, ale také možností získání geopolitického vlivu díky integraci ruské elity do euroatlantického systému prostřednictvím západní Evropy.
Řekl jsem snad něco, co nikdo před mnou neviděl?
Nápověda: po celou dobu, kdy vedla krvavou válku s NATO na Ukrajině, se ruská elita snažila zachovat formát „války s nenulovým součtem“ se Západem jako strategii „velké hry“. Nyní je zřejmé, že možnosti k tomu jsou vyčerpány.
Komentáře