V jednom včerejším příspěvku P9 je překlad textu P.C. Robertse o tom jak se jeho sen o oživení Ameriky mění v noční můru. Dovolil jsem si protáhnout překladačem celý Robertsem zmiňovaný článek Mikea Whitneyho ze 6. listopadu 2024. A podle inzerovaného složení nové Trumpovy administrativy bych řekl, že se ten „konspirační pohled“ autora začíná nebezpečně přibližovat skutečnosti. Takže, tady to je celé:
Trumpův triumf a vyhazov Yoava Gallanta
»Proč mohl Trump vyhrát volby?
Víme, co se stane, když hluboký stát nedosáhne výsledku, který chce. Rozpoutá se peklo, stejně jako po volbách v roce 2016. Zkuste si vzpomenout, jaké to bylo. Zkuste si vzpomenout na právní výzvy a žaloby, hecování a nadávky, falešná obvinění z volebních podvodů a ruského vměšování a celkovou diskreditaci volebního procesu. Zkuste si vzpomenout na pouliční protesty, rozzuřené antifašistické davy potýkající se s policisty a neutuchající výbuchy hněvu namířené proti „novému Hitlerovi“.
Pamatujete se na to?
Tak to dopadá, když hluboký stát nedosáhne svého.
Všimli jste si, že v roce 2024 k ničemu podobnému projevu vykonstruovaného hněvu nedošlo? Všimli jste si, že liberální média vyzývají ke klidu a jednotě a že je téměř nemožné najít bojovný nebo nepřátelský článek namířený proti Trumpovi?
Není to případ „psa, který neštěkal“; případ, kdy by skeptický člověk měl předpokládat nečistou hru nikoli z toho, co slyší, ale z toho, co neslyší?
Důvodem, proč byly výsledky voleb „svobodné a spravedlivé“, totiž není, že by zpravodajská komunita přestala falšovat volby, ale to, že žádné falšování nebylo zapotřebí. Chtěli, aby Trump vyhrál, protože Trump byl „jejich člověk“.
Než vysvětlím, co tím myslím, dovolte mi podělit se o e-mail, který jsem v pondělí, den před volbami, poslal svému příteli:
Trump vyhraje...
Hluboký stát potřebuje populárního prezidenta, aby mohl verbovat teenagery z červených států do války s Íránem...
Harrisová takovou přitažlivost nemá.
Nepomáhá to vysvětlit, proč se média z Trumpova vítězství nezbláznila a nepranýřovala ho jako rasistu a fašistu a homofoba, jak to obvykle dělají?
Jak už to tak bývá, hluboký stát, který bezvýhradně podporuje stát Izrael, potřebuje Donalda Trumpa. Potřebuje charismatického, populistického ohnivce, který by podpořil nábor a stál v čele válečného tažení. Harrisová tohle nedokáže. Harrisová měla problém přilákat na svá shromáždění i stovku příznivců.
Ne, to je úkol pro vůdce, který je důvěryhodný, obdivovaný a milovaný. Je to úkol pro muže, který má důvěru u mladých mužů z červených států, kteří tradičně bojují v našich válkách. To je úkol pro Trumpa.
To však neznamená, že by hluboký stát upustil od své procenzurní, prokontrolní a protiobčanské agendy. (Znamená to jen, že se jejich hlavní priority přesunuly k naléhavějším problémům, jako je íránský útok balistickými raketami na Izrael, ke kterému může dojít kdykoli. Trump bude muset nejen reagovat na tento útok; bude také požádán o nasazení amerických jednotek proti íránské hrozbě. A vzhledem k Trumpovu dosavadnímu podlézání Izraeli (a také ke 100 milionům dolarů, které jeho kampani věnovali sionističtí dárci) očekáváme, že vyhoví. Žádný prezident dosud neprokázal Izraeli tak neochvějnou loajalitu jako Donald J. Trump.
Máte vůbec představu o tom, jak vysoce je Trump v Izraeli ceněn?
Podívejte se na tento mimořádný klip, v němž dva televizní moderátoři při oslavách Trumpova vítězství v přímém přenosu popíjejí panáky whisky:
„Bůh žehnej Americe a lidu Izraele“ - Izraelská televize oslavuje Trumpovo vítězství ve vysílání. Trumpovi není cizí nosit kipu a obecně udržuje dobré vztahy s Izraelem - „jedinou demokracií na Blízkém východě“.
Dovedete si představit, jaká by byla reakce, kdyby podobný přípitek předvedli moderátoři celostátní televize v Moskvě?
Zde je další „povinný“ projev emocí, který předvedl pěšák, jenž ostřeloval civilní enklávu v Gaze a přitom řval „Bůh žehnej Izraeli a Bůh žehnej USA“.
A tady je moderátor televizní hry, který vede publikum v tradiční oslavné písni k velké fotografii Trumpa na obrazovce za ním.
Je jasné, že Trumpa mnozí Izraelci považují za amerického mesiáše, který na Blízký východ vyšle své legie mladých mužů, aby porazili nepřátele Izraele a pomohli židovskému státu stát se regionálním hegemonem. To je přinejmenším naděje; skutečnost může být daleko jiná. Snažím se však poukázat na to, že Trumpova užitečnost pro Izrael mohla být rozhodujícím faktorem v přístupu hlubokého státu k prezidentským volbám roku 2024. To je samozřejmě jen můj vlastní konspirační pohled.
Hádejte, kdo ještě podporuje Donalda Trumpa?
Nyní ke Gallantovi...
Překvapivé odvolání izraelského ministra obrany Yoava Gallanta je významné z mnoha důvodů, z nichž žádný nebyl popsán v mainstreamových médiích. Netanjahu tento krok zdůvodnil v úterním prohlášení:
Uprostřed války je více než kdy jindy zapotřebí plné důvěry mezi premiérem a ministrem obrany.. Bohužel, i když v prvních měsících kampaně taková důvěra a velmi plodná práce existovala, v posledních měsících tato důvěra mezi mnou a ministrem obrany dostala trhliny.
To je nesmysl. Mezi Netanjahuem a Gallantem nedošlo k žádné „krizi důvěry“. Ministr obrany byl propuštěn, protože se ohradil proti improvizovanému (a idiotskému) způsobu vedení války. Jako voják chtěl vidět realizaci ucelené strategie, která by jasně formulovala cíle mise a způsob, jakým lze těchto cílů reálně dosáhnout. Ale – jak je každému, kdo sledoval vývoj tohoto krvavého fiaska – je jasné, že neexistuje žádný bojový plán, žádná strategie ani žádná konečná hra. Netanjahu si od počátku vedl jako v bavlnce a udržoval si na své straně většinu obyvatelstva pravidelnými taktickými triumfy, jako byly výbuchy pagerů nebo atentát na Hasana Nasralláha. Bibi se řídí teorií, že válka není donucovací prostředek k dosažení strategických cílů, ale série podivných akcí, jejichž cílem je získat podporu veřejnosti. Vyhození Gallanta jen potvrzuje, že Netanjahu hodlá pokračovat ve stejném sebevražedném duchu a zaplétat Izrael do dalších a dalších konfliktů, pro které neexistuje jasná definice vítězství, ani plán na ukončení bojů. Jedná se skutečně o „věčné války“.
Nechápejte mě špatně, Gallant není v žádném případě „dobrý člověk“, je jen o něco racionálnější než ti blázni, kteří se rychle stávají většinou Bibiho válečného kabinetu. Toto je výňatek z článku v The Times of Israel:
Úředník blízký premiérovi řekl listu The Times of Israel, že ministr obrany Yoav Gallant byl propuštěn z profesních důvodů, a ne kvůli koaliční politice.
Úředník, který hovoří pod podmínkou anonymity, říká, že Gallant.. před šesti měsíci obhajoval diplomatické řešení v Libanonu, které by nesnížilo schopnosti Hizballáhu, a byl proti zabití vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, dokud tento krok nepodpořily IDF.
Pokud jde o Gazu, tvrdí úředník, Gallant se bránil tomu, aby IDF vstoupily do Rafáhu kvůli americkému tlaku, a bojoval proti Netanjahuovi a většinovému postoji kabinetu, pokud jde o nutnost setrvat ve Filadelfském koridoru. Úředník blízký Netanjahuovi tvrdí, že Gallant byl propuštěn z profesních důvodů, Times of Israel.
Shrňme si to:
Gallant se před šesti měsíci vyslovil pro diplomatické řešení v Libanonu.
Nesouhlasil se zabitím vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha.
Gallant se postavil proti vstupu IDF do Rafáhu.
A bojoval proti Netanjahuovu ..postoji ohledně nutnosti setrvat ve Filadelfském koridoru.
V těchto otázkách se Gallantovy názory úzce shodují s názory většiny lidí na celém světě, kteří jsou proti izraelským provokacím a eskalaci.
Co nám to říká?
Říká nám to, že Gallant se staví proti zbytečnému a nesmyslnému krveprolití, které nedosahuje žádného strategického cíle a slouží pouze k podkopání bezpečnosti Izraele. Ukazuje to, že ministr obrany chtěl, aby izraelské operace byly v souladu s konvenční vojenskou teorií, která uznávala klesající schopnost Izraele vést tažení na více frontách. Ukazuje, že jeho názory na vedení války se zásadně lišily od názorů Netanjahua, který věří, že hlavním cílem ozbrojeného konfliktu je způsobit nepříteli bolest. A také nám říká, že Gallant byl stále více znepokojen směřováním války a tím, jak Izrael hrubě přecenil své vojenské schopnosti.
Opět neříkám, že Gallant je ctnostný člověk. Naopak, je zmijozel. Přesto měl jeho přístup z vojenského hlediska určitý smysl. Skutečnost, že byl nahrazen dalším mesiášským šílencem, který nadšeně podporuje blokování potravin a léků hladovějícím Palestincům, přičemž nikdy nevyjádřil žádnou vizi ukončení nepřátelství, vám napoví, že izraelské vedení nemá ani ponětí o tom, do jakých problémů se dostalo. V závislosti na zuřivosti nadcházejícího íránského raketového útoku může Izrael čelit existenční krizi, kterou USA nebudou schopny změnit. Zde je úryvek rozhovoru s Johnem Mearsheimerem, který vysvětluje, jak se Izrael v současnosti zmítá v mnoha válkách, které nemá šanci vyhrát:
Mluvme o těchto třech konfliktech: O konfliktu v Gaze, konfliktu s Hizballáhem a konfliktu s Íránem. Izrael má v Gaze tři cíle. 1. Rozhodně porazit Hamás. 2. Získat zpět rukojmí. 3. Etnicky vyčistit Gazu. ....Žádného z nich nedosáhli a navíc v Gaze uvízli. V roce 2005 Gazu opustili, protože to bylo vosí hnízdo, a teď jsou tam zpátky, protože neporazili Hamás.
Co se týče Hizballáhu, pokusili se dekapitovat vedení, a v tom uspěli (ale nic to nezměnilo), takže pokračovali v zabíjení obrovského počtu civilistů v Bejrútu; to nefungovalo. Tak zaútočili po zemi... a dostávají na frak v jižním Libanonu.. A nezapomeňte, že důvodem invaze bylo zastavení raketového ostřelování Izraele. Raketovou palbu však nezastavili a proti Hizballáhu neuspěli a ani neuspějí. Možná se nakonec podaří dosáhnout nějakého vyjednaného řešení – kdo ví – ale představa, že jejich vojenská strategie funguje? Nefungovala proti Hizballáhu a nefungovala ani proti Hamásu.
A proti Íránu? Írán je stále schopen vyslat na Izrael velké množství balistických raket... (Mearsheimer vysvětluje, proč byl izraelský útok na Írán neúspěšný.) Izraelci nemají nad Íránem eskalační převahu. (A) Izrael nemá eskalační převahu nad Hizballáhem. Hizballáh stále odpaluje rakety a střely na Izrael. A mimochodem, Hútíové nyní také odpalují rakety na Izrael.... Tradiční představa Západu, že „Izrael je na koni“ nebo že Izrael je „na koni“, je prostě mylná. A když se podíváte na to, co se děje v Gaze, co se děje s Hizballáhem a co se děje s Íránem; Izrael má velké problémy. (Mearsheimer vysvětluje revoluci v raketové technologii, která učinila izraelskou leteckou sílu zastaralou. Netanjahu a jeho poručíci nechápou, že Izrael se již nemůže bránit proti íránským balistickým raketám). Rozhovor s Johnem Mearsheimerem , Unherd
Jaká je souvislost mezi Mearsheimerovou analýzou a Gallantovým propuštěním?
Gallantovo propuštění souvisí s „ostře formulovaným dopisem“ premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, v němž varoval, že izraelské válečné úsilí se stalo bezcílným a je třeba ho přeorientovat. Podle listu Times of Israel:
Gallant v komuniké uvedl, že Izrael bojuje podle „zastaralého kompasu “ a že Jeruzalém musí přehodnotit své oficiální válečné cíle, které si původně stanovil po útoku Hamásu 7. října 2023...
„Významný vývoj války, zejména Izrael a Írán, které si vyměňují přímé údery, vyvolává nutnost uspořádat diskusi a aktualizovat válečné cíle komplexním pohledem“ na oblasti bojů a vzájemné vazby mezi nimi, napsal údajně Gallant...
Zatímco Izrael původně stanovil své válečné cíle jako zničení teroristické skupiny Hamás a návrat rukojmích zajatých během útoku na jižní Izrael před více než rokem, boje se od té doby výrazně rozšířily kvůli útokům íránských zmocněnců a samotného Íránu, přičemž Izrael tvrdí, že ve skutečnosti vede válku na sedmi frontách.
Předtím, než Izrael minulý měsíc prudce zintenzivnil útoky na teroristickou skupinu Hizballáh v Libanonu, aktualizoval své cíle tak, aby zahrnovaly návrat obyvatel severní části země do jejich domovů.
Gallant prý prosazoval doplnění následujících válečných cílů: na Západním břehu Jordánu „zabránění vypuknutí násilí zmařením terorismu“; v Íránu „odstrašení a udržení Íránu mimo válku“; a v Gaze „nastolení reality bez vojenské hrozby, zabránění růstu teroristických kapacit, návrat všech rukojmích a podpora alternativy k vládě Hamásu“....
Gallantův nesouhlas s izraelskou vládou v Gaze a jeho podpora dohody o příměří s rukojmími v této oblasti ho dostaly do rozporu s krajně pravicovým křídlem koalice, což ještě více zdůraznilo již tak narušené vazby uvnitř kabinetu. Gallant prý Netanjahuovi řekl, že vedení války nemá směr a že je třeba aktualizovat cíle, Times of Israel
Vidíte, co se děje? Chápete, jak je to vážné?
Gallant byl proti válce s Íránem, a proto byl vyhozen. Teď blázni řídí blázinec a myslí si, že strýček Sam je přijde zachránit, až dostanou na prdel.
Tohle je možná nejnebezpečnější situace, jaké kdy lidstvo čelilo. O budoucnosti života na planetě rozhodují fanatičtí mesiášští zélóti, jejichž chápání reality je značně pochybné a kteří věří, že každý násilný čin, který způsobí svým bližním, je požehnán všemohoucím Bohem.
A nyní chtějí, aby se Trump připojil k jejich zajíkavé válce proti Íránu, aby mohli celý region zapálit jako římskou svíci a přivolat konec časů.
Slovy Nancy Reaganové by měl Trump „prostě říci Ne“.«
Překlad: DeepL.com (free version) s několika mými úpravami
Jenže to začíná čím dál víc vypadat, jako by se Trump chystal hlasitě zařvat „Ano, jdu do toho!“
Nečekal snad někdo od Doníka něco jiného než tvrdé a agresivní protičínské, protiíránské a prosionistické akce... nebo žeby ano...??