Historie nám říká, že muslimové postupují podobně, když emigrují ze zemí svého původu v Dar al-Islam (islámský svět) do nevěřících zemí, jako jsou ty na Západě.
Nejprve poměrně malý počet z nich odejde do Velké Británie a vytvoří si zde své předmostí, nebo chcete-li kolonii. Protože je jich málo, snaží se nepůsobit potíže a nepřitahovat pozornost.
Postupem času, jak jejich počet roste a vytváří se islámská diaspora, začínají vznášet relativně skromné požadavky, jako je podávání halal potravin, zajištění zvláštních časů/míst pro každodenní modlitby atd.
Jakmile se jejich počet v procentech populace začne pohybovat v dvouciferných číslech, začnou být muslimové ve svých požadavcích asertivnější až agresivní. Lidově řečeno, začínají demograficky napínat své svaly. V blízkosti velkých měst se začínají vytvářet oblasti pouze pro muslimy a v nich se zavádí právo šaría, které prosazují "šaría hlídky" a podobně.
V této době se začínají stupňovat útoky na nevěřící, zejména na nevěřící ženy a děti, a to jak co do délky, tak co do intenzity. Davy muslimské mládeže začínají hromadně zapalovat auta, demolovat kostely a synagogy nebo se dopouštět znásilnění a dalších forem útoků. Úřady tyto činy vydávají za více či méně náhodné trestné činy, ve skutečnosti se však jedná o počátek kampaně džihádu.
Jak se přítomnost islamistů dále zvyšuje, jejich rostoucí počet dodává potížistům odvahu a ti začínají vést války nízké intenzity proti okolní společnosti.
Vidíme to na místech, jako je Švédsko, kde se policejní stanice musely opevnit proti střelbě z ručních zbraní a útokům granáty. Nebo v islámských ghettech u Paříže ve Francii,~ která jsou tak násilná a nebezpečná, že do nich hasiči a zdravotníci vstupují pouze s ozbrojeným doprovodem.
V této době už muslimové zcela otevřeně hovoří o tom, že ovládají určité sektory velkých měst. Když se jich několik stovek rozhodne, že je čas na modlitbu, a hromadně rozbalí modlitební rohožku a modlí se směrem k Mekce, úřady s tím nemohou nic moc dělat, přestože "migranti" přitom uzavřeli hlavní dopravní tepnu!
To jsou známky nadvlády, vlády nad káfiry neboli nevěřícími. A muslimové to vědí... stejně jako vědí, že dělají to, co jim přikázal jejich prorok.
Bod zlomu, kdy dojde k všeobecným občanským nepokojům, nastává někde mezi touto fází a dobou, během níž věřící dosáhnou dostatečného počtu, aby mohli vést nepravidelnou válku proti ostatním, které považují za cíle.
Pokud použijeme jako vodítko takové události v Africe, může k tomu dojít, když je 20-30 % obyvatelstva muslimského vyznání, někdy i více, v závislosti na místních podmínkách a dalších proměnných. Pokud je vláda promuslimská, jako tomu bylo v Súdánu během krize v Dárfúru v 90. letech, mohou vážné problémy vypuknout poměrně brzy.
Žádný civilizovaný člověk si samozřejmě nepřeje, aby k nějakému takovému chaosu, zmatku nebo násilí došlo, ale obyčejní lidé do toho často nemohou mluvit, a proto musí podniknout obezřetné kroky, aby ochránili sebe a své blízké.
*** Translated with www.DeepL.com/Translator (free version) ***