Národ bez historie zanikne

Co z nás Slávů bude o sto roků? cože bude z celé Evropy?  Ján Kollár, Slávy dcera

Básníkova otázka, která v kontextu jeho básně vyznívala optimisticky, nabývá v současné době podobu varování. 

Po Listopadu 89 chovali někteří občané naději, že ti, kteří se dostali k moci naváží na socialismus

s lidskou tváří, s tím rozdílem, že povedou ekonomiku lépe. To se nestalo. Havel se prolhal k moci kecy o pravdě a lásce a odražením pomluvy, že je proti socialismu. Všechno se ale zadrhlo a tak prezident Pavel ve svém projevu 28.října 2024 varoval, abychom se: „Vyvarovali nenávisti, která nikdy nic dobrého nepřinesla. Nenávist a lež nám nesvědčí.“ Vzhledem k oboustranné výchově ví o čem mluví. Nepřítele musíme nenávidět a pobít, abychom se mohli vydat směr horizont za tamtéž usídlenou pravdou a láskou. Velkým nepřítelem je období 1948-89. Odsoudit, kriminalizovat, ponížit dosažené a odmazat z historie. Pak bude vše co dělá současná moc vypadat správně a jako pokrok. 

Francouzská historička Muriel Blaive (*1969), která věděla o životě v komunistickém Československu s odpuštěním hovno se chtěla se stát ředitelkou ÚSTR.

Podle její teorie uzavírali utlačitelé s veřejností jakýsi sociální kontrakt: „My vám dáme práci, bydlení,zdravotnictví, školství a něco kultury a vy se od nás necháte dál tyranizovat.“

To je to faleš nad faleš, stejně jako ten celý ústav. Pokud je taková instituce zapotřebí, měla by se zabývat každým režimem, třeby i tím současným. 

Před časem jsem urazil Josefa Skálu výzvou, aby jako historik napsal studii, jak to všechno bylo a nehrál si na direktora jakéhosi Institutu české levice. Napsat, jak byla padesátá léta ovlivněna studenou válkou, kdy se Západ pokoušel zničit nežádoucí socio-ekonomický model. O lidská práva a demokracii nikdy nešlo, ale o bohatství, suroviny a kontrolu cizích území. O to jde, blbečci, poznamenal v poněkud jiné souvislosti prezident Clinton. 

ÚSTR nepřipustí, aby se o minulém režimu objevila jakákoli positivní zmínka. Proto byla jeho péčí stažena učebnice dějepisu.  

Naši historici, tedy ti oficiální, lžou nebo mlčí. Minulý režim byl po Listopadu nahrazen slibem, že vypukne svoboda slova, demokracie a každý bude odpovědný sám za sebe. No není to tak horké. Svoboda slova je garantována Článkem 17 Listiny základních práv a svobod, odstavcem 3. Jenže následující čtvrtý odstavec dává zákonodárcům moc svobodu omezit.  Demokracie, tedy možnost lidu cokoli ovlivnit je iluzorní. Poslední záchvěvy demokracie se odehrály v USA v šedesátých letech (boj proti rasové segregaci) a pak v sedmdesátých letech (protesty proti válce ve Vietnamu). 

Volby rozhodují peníze. V USA přijde prezidentské křeslo na 1.5 miliardy USD. Být odpovědný sám za sebe je dávno vyprázdněné heslo umožňující obhajobu chudoby a bezdomovectví. 

Naše vrchnost se „vypořádala“ s minulými 41 roky, a okleštění se dočkala i historie První republiky. Nemluví se o důsledcích 1. světové války, o ekonomické krizi ani nástupu fašismu v Německu. Nesluší se připomínat chudobu, nezaměstnanost ani o stávky. Jiří Voskovec kdysi řekl, že je střelba do lidí ve Frývaldově nasrala, takže upustili od drobných srandiček a napsali Caesara a postupně se stali „předčasnými antifašisty.“  Zbyl Baťa a nějaká ta soška tatíčka Masaryka na poličce.

Nemluví se ani o národním obrození. Za Rakouska-Uherska nám přece bylo dobře, a tak máme novou sochu Marie Terezie, Sissi v Panteonu Národního muzea a Mariánský sloup na Staroměstském náměstí (který pomáhala strhnout vlastenka Milada Horáková).

Omlouváme se sudetským Němcům za příkoří spojené s jejich odsunem a lezeme Posseltovi do zadku. Historie se ale nedá odestát. Příkladem je postoj Poláků k Volyňskému masakru. Když se polský politik zmínil, že masakr ve Volyni silně ovlivňuje vztahy s Ukrajinou, Barbora Tachecí řekla, že by si měli odpustit (jako když mají společného nepřítele). Jeho reakce byla naprosto záporná. Přijmout omluvu lze, ale odpustit to barbarství ne.

A tak zůstává otázka: co ještě zbývá z naší historie? Snad statečný Cimrman, který Habsburgům nikdy v ničem nepomohl a svůj nebojácný protirakouský pamflet „Svou pravdu nebudeme skrývat“ uchoval v důmyslně maskované dutině krumpáče pro naší generaci.