Já když mluvím, tak se poslouchám, abych neřekl něco, co nechci slyšet. Werich k Horníčkovi
Nedávno jsem viděl sestřih argumentů Kateřiny Konečné určených Ministru pro evropské záležitosti Martinu Dvořákovi. Žvanění o míru mělo obvyklou koncovku: "Nemůžete Ukrajině upřít právo na obranu proti agresorovi," zaútočil ministr. Pokud Konečná mínila svoje vystoupení v pořadu vážně, měla argumentovat, že o Ukrajinu vůbec nejde, že ve hře je geopolitika a tedy mocenské zájmy USA. Potvrzují to americké dokumenty často blízké CIA. Mohla se domnívat, že Dvořák jako ministr slyšel o změně režimu na Ukrajině, zná výroky Nulandové o pětimiliardové investici vedoucí k Majdanu i o přesvědčování Zelenského, aby nedotáhl do konce mírová jednání. Ministr jistě ví, mohla argumentovat, o zákonech směřující proti 14% rusky mluvící populace, o dohodě Miinsk-2, která měla vést k přerušení počínající občanské války a jednáním o skutečné autonomii Luhanska a Doněcku v rámci Ukrajiny. Konečná mohla zmínit dokumenty vysvětlující, že USA plánovaly narušit ekonomické vztahy mezi Ruskem a Německem. Proto existovaly sankce proti NS-2 i jeho pozdější likvidací, o níž Biden na tiskové konferenci prohlásil: „Slibuji, že to dokážeme.“ Mohla zmínit 19. ročník mezinárodní konference Globsec, jejímž tématem bylo „Jak utišit bouři.“ V jejím rámci jeden z jejích účastníků prohlásil: „Válka na Ukrajině trvá již deset let a Ukrajina vyhrává a pokud ne tak je Rusko oslabováno.“ Z toho lze odvodit, že se americká miliardová investice do změny kyjevského režimu setkává s úspěchem. Konečná příležitost říct pravdu nevyužila. Možná se hlídá, aby neřekla, co nechce slyšet.
Comments