Jména prznitelů světa si čtenář snadno najde sám.
Když v roce 1945 vypukl mír, svět doufal, že se války nebudou opakovat. Do té naděje vhodil vidle sám Winston Churchill svým projevem ve Fultonu. Bylo třeba konat, protože Británie ztratila pověst říše nad kterou slunce nezapadalo a do hry vstoupil Sovětský svaz rozšířený o dobytá území východní Evropy. Churchill prý chtěl vyčerpané Rusko vojensky dorazit, ale na to ještě nebyla nálada. Došlo tedy na válku studenou. Když skočíme řadu horkých válek, které zpestřovaly nudu té doby, dostaneme se na Ukrajinu, která tehdy byla součástí SSSR. V letech 1964-1982 byl u moci Leonid Iljič Brežněv. Není jasné jak ten čerchmant dokázal ztlumit vášně mezi Ukrajinci a Rusy. Možná pomohlo, že mohl být podle potřeby považován tu za Ukrajince a jindy za Rusa. Když se Sovětský svaz rozpustil, Ukrajina se osamostatnila. Nějakou dobu ještě trvalo než vypukl Majdan, který dal vznik proamerické vládě. S ní do hry vstoupila geopolitika, která vyvolala připojení Krymu k Rusku v roce 2014. Důvodem byly bezpečnostní zájmy. Ty umožňují zdůvodnit skoro vše, tedy i anexi syrských Golanských výšin Izraelem, k níž došlo ve stejném roce. Taky na věčné časy a nikdy jinak. Fait accomli, řekli tehdy Američané. Později to Miloš Zeman opakoval v souvislosti s Krymem a pěkně to schytal. V této souvislosti lze dodat, že na Krymu proběhlo referendum, protože tam bylo dost rusky mluvících obyvatel, kdežto na Výšinách se osady musely začít budovat. Kvůli pravidlu, že jakékoli volby, které nedopadnou podle našich představ jsou zfalšované, výsledky onoho referenda neuznáváme. Není zcela jasné, zda přijetí zákonů namířených proti 14% rusky mluvící menšině došlo v důsledku snahy přiblížit Ukrajinu civilizovanému Západu a nebo to Kyjev z vlastní iniciativy tak trochu přeťápl. Jimi bylo nakročeno k občanské válce na východě Ukrajiny.
V roce 2015 byly uzavřeny Minské dohody z nichž ta druhá měla oddělit bojující strany a mimo jiné vést k jednání „o skutečné autonomii Luhansku a Doněcku v rámci Ukrajiny. Stalo se něco jiného: Podle výroku neodsouditelných garantorů dohody Minsk-2 šlo o podvod, který měl Ukrajině poskytnout čas, aby dozbrojila na válku. Platilo co kdysi V+W připisovali středověku:
„Že diplomacie jsou čáry máry a že smlouvy jsou jen cáry a že dané slovo láry fáry.“
Existují zatím nepopřené informace o válečných zločincích, kteří tlačili na Ukrajinu, aby s Putinem nejednala, nýbrž bojovala za naše hodnoty. Poslední jednání, které nastalo po zahájení Speciální vojenské operace prý zmařil britský válečný zločinec. A tak se válka pěkně rozeběhla. Napřed jen na východě a pak postupně směrem na západ. Musíme Ukrajinu podporovat do konečného vítězství, tak znělo heslo dne. Jenže válka se prodlužuje a prodražuje. Ještě nedávno byl opakován výrok přehlížející geopolitiku: Válku může ukončit jen Ukrajina, samozřejmě bez ztráty kytičky, tedy byť jen kousku území. Najednou ale dochází ke změně a Ukrajina se prý bude muset některých území vzdát. Jinak řečeno, Západ dává najevo, že ta válka byla jeho a proto ji Trump může ukončit povelem „konec drahého kočkování, chlapci.“ A kdo by nechtěl být spasitelem světa, alespoň do té doby než dojde na Čínu. Váleční zločinci přizvukují, ale přidávají, že konec války na Ukrajině musíme oslavit zvýšením nákladů na zbrojení. Možná až na 4% HDP. Víc se do této glosy nevejde, Jména si dosaďte sami.
Comments