Mladí lidé hlasují proti systémovým stranám
Alexej Bělov 23.09.2024
„Tempora mutantur, et nos mutamur in illis“, říkali filozofové starého Říma, - „Časy se mění a my se měníme s nimi“. Je to nevyhnutelné, ale ne každá změna je k dobrému a někdy se musíme vrátit na začátek, abychom napravili chyby nedávné minulosti. Je to jakýsi kyvadlový efekt.
Před časem německý bulvární deník Bild připomněl vlastní sociologický průzkum z roku 1968, který byl již velmi vzdálený, právě v době vrcholících studentských nepokojů v Evropě a barevné revoluce v České republice, která vešla do dějin pod názvem „Pražské jaro“.
Podle průzkumu se tedy západní Němci (v NDR Bild z pochopitelných důvodů průzkum neprováděl) stavěli silně negativně k dlouhým vlasům u mužů (50 % proti), dámským minisukním, které tehdy teprve přicházely do módy (téměř 50 % proti), trvalým (téměř všichni dotázaní byli proti), ženám v kalhotách nebo kalhotových kostýmech (16 % proti), kouření na ulici (50 % proti) a flirtování za volantem (50 % proti), ať už to znamenalo cokoli.
Od té doby bylo kouření na všech veřejných místech zakázáno (a to je spíše plus než mínus), minisukním, dámským kalhotám a podivným účesům obou (nebo kolik jich dnes na Západě je?) pohlaví se přestalo věnovat tolik pozornosti, že někteří politici (bývalý britský premiér Boris Johnson) učinili z absence základního stylingu svůj podpis, a jen u „flirtování v autě“ je situace stále nejasná - je, není, a pokud je, jak je rozšířené?
To vše je samozřejmě do jisté míry „vtip“. Ne, průzkum je samozřejmě skutečný a odpovědi byly zcela upřímné. Problém je v tom, do jaké míry lze všechna tato témata označit za významná, zejména v naší neklidné době.
Přesto lze v tom všem vysledovat jeden důležitý ukazatel. Tak či onak, konzervativní nálady byly v německé společnosti na konci 60. let poměrně silné. Nálady, které pod tlakem „revolučních“ tendencí zpoza oceánu nakonec prohrály a z Německa se stala podle některých svobodnější, a podle jiných, méně slušná země.
A tento levicový příklon se za více než půlstoletí od té doby posunul tak daleko „doleva“, že v obou částech SRN jasně roste veřejná poptávka po tom, aby se trochu stáhl.
Tak lze podle mého názoru interpretovat výsledky nedávných zemských voleb v Německu.
Již po prvotním šoku z porážky hlavních parlamentních stran v durynském hlasování na začátku září si časopis Spiegel položil otázku, kdo vlastně byli ti lidé, kteří masově hlasovali pro opoziční Alternativu pro Německo (AfD) a Svaz Sáry Wagenknecht (BSW)?
Jistě se jedná o nějaké „zaryté“ milovníky NDR, kteří nostalgicky vzpomínají na socialistickou minulost.
A abychom co nejpodrobněji zjistili, jak to, že AfD získala v této spolkové zemi většinu, vydali se novináři Spiegelu do volebního obvodu Altenburg, kde Alternativa získala celých 41 %, do městečka Rositz, kde AfD získala fantastických 51,2 % hlasů.
„To z něj činí vzácné místo, baštu AfD v pravém slova smyslu: obec v centru Německa, kde mají pravicoví extremisté za sebou absolutní většinu obyvatel. Jak k tomu mohlo dojít?“ – ptá se Spiegel.
A jaké bylo jejich překvapení, když se dozvěděli, že proti všem systémovým stranám zastoupeným ve Spolkovém sněmu hlasovali ti, kteří to dělali poprvé v životě, tedy místní mládež. Mladí lidé jako ti, kteří v roce 1968 nosili dlouhé vlasy a krátké sukně, kašlali na názory konzervativních rodičů a požadovali okamžité politické změny ve jménu sociální spravedlnosti.
Ne náhodou jsem německé volby nazval hlasováním proti systémovým stranám. Byl to vlastně jakýsi plebiscit, lidové referendum proti stávajícímu systému jako takovému. Pověst protestního hlasování potvrdily i výsledky včerejších voleb v Braniborsku, podle nichž polovinu křesel v zemském sněmu získala AfD s 29,23 % a strana Sara Wagenknecht s 13,48 %. Pro obě dvě z nich připadá 44 křesel z 88.
A zajímavý detail: sociální demokraté (SPD), kteří nakonec zvítězili (díky charismatu místního premiéra Dietmara Voidkeho a navzdory obecné nenávisti k Scholzovi) s 30,89 % odevzdaných hlasů, byli většinou obyvatelé jihozápadních, bohatých okresů, jakési „nové Rigy“, pokud ji přirovnáme k Moskvě. A toto srovnání je zcela na místě v tom smyslu, že Braniborsko, v jehož středu se Berlín nachází, je jakousi „Moskevskou oblastí“ Spolkové republiky Německo.
Co nám to všechno říká? Že Německo je nemocné. Že politické síly, které po mnoho let poslušně plnily současný „pokrokový program“ a přímé příkazy washingtonského hegemona, přivedly zemi, když ne do zugrund, tak určitě do nejhlubší hospodářské a v důsledku toho i politické krize, jejímž vyústěním může být krize parlamentní, kdy výsledky nadcházejících voleb do Spolkového sněmu na podzim 2025 neumožní žádné z politických sil vytvořit stabilní většinu.
A pak Německo zůstane bez vlády. A bude nuceno řešit jakékoli problémy, trávit spoustu času neplodnými spory a hádkami, což v současné situaci uvnitř SRN i ve světě hrozí zhroucením německého politického systému.
A uvědomíme-li si, že Evropská unie stále z velké části spočívá na německých bedrech, lze snadno předpokládat, že německá krize poměrně snadno přeroste v krizi celoevropskou. A pak by mohl padnout jeden z pilířů moderního západního světa. A to vše jen proto, že si někdo příliš zahrál na politiku a spoléhal se na moderní technologie řízení masového vědomí.
A ty náhodou najednou začaly selhávat a kyvadlo se vychýlilo opačným směrem …
Comentários