O aktuálním pokusu o státní převrat v Rusku

V. V. Pjakin          05.04.2026

Docela zajímavá pasáž z rozhovoru litevského novináře Ainise Piktuse s Valerijem Pjakinem, která dává nahlédnout do mocenských půtek v nejvyšších patrech ruské politiky. Valerij Pjakin, pokud se příliš necyklí v otázce, kdo usilovněji olizuje amíkům rektum, anebo příliš nezabředne do heraldiky, bývá zajímavým zdrojem informací o živých tendencích a logických souvislostech. Jako každý zdroj, je dobře ho brát  i s jistou rezervou… (pozn.překl.)

Chtěl bych už uzavřít otázku „informačního fašizmu“ a cenzury, ale zaslechl jsem, že parta Kirijenka, tedy sám „KinderSurprice“, jak bývá nazýván 1.náměstek šéfa prezidentovy administrativy, má velké problémy… Že už se kohosi chystají zavřít. Jak to chápu tak, že jde o onen klan Rosatomu, „Čubajsíka“ – tedy o jednu z „Věží Kremlu“, konkrétně Roskomnadzor a další výkonné orgány… kdo je ale úkoluje?

Takže Vy poukazujete směrem nahoru… Situace je dne taková, že pokud otevřete třeba TASS, RIA-Novosti nebo podobný zdroj informací, uvidíte vždycky na viditelném místě zprávy o Dmitrijevovi¹⁾: - „Dmitrijev letěl tam“, „Dmitrijev letěl sem“, „Dmitrijev prohlásil, že…“ … atd. J zřejmé, že Dmirijev je novým „Čubajsem“²⁾, jak se z něj pokoušejí udělat politickou veličinu. Chápejte, že všechny ty kličky se zákazem Telegramu, rozbitím IT sféry, do nichž je plně zapojen Vladimír Sergejevič Kirijenko – tedy syn Sergeje Vladilenoviče (1.náměstka šéfa prezidentské administativy zodpovědného za vnitřní politiku), by nevznikly, pokud by tatík dal za uši synkovi, který je navíc příslušníkem „zlaté mládeže“ a nic neumí. Ale co udělal staří Kirijenko? Existoval takový chatovací messenger „VKontaktě“, který fungoval velmi dobře, než do něj zasáhl právě Kirijenko, a dnes je to samá porucha. Proč? Protože na rozdíl od jiného – „Rutube“ – umožňoval aspoň jakýsi východ na vnější periferii Ruska. Aby Rusové nemohli nemohli svým infopolem vycházet na západní platformy a vést informační obranu Ruska, Kirijenko ho cíleně vypnul. Takže umísťění videí tam je prakticky nemožné, což my vidíme z vlastní zkušenosti.

O čem to vše svědčí? O tom, že Sergej Vladilenovič začal hrát svoji politickou hru a zapojil zdroje, jež má pod kontrolou, kvůli tomu, aby se z jedné „Věže Kremlu“ stal Pán Kremlu. On je kreaturou globalisty-liberála³⁾. Správně jste připomněl, že si ho pamatujeme jako „KinderSurpice“ roku 1998 (kdy se jako nejmladší (35) v historii Ruské federace, stal na pouhé 4 měsíce ministerským předsedou, v období hospodářského pádu Ruska a který skončil  státním bankrotem a devalvací rublu. Už tehdy bylo jasné, že na tak žhavou židli liberálové postavili člověka „vlastního“. Ten prošel zkouškou a proto se neutopil, nepřijal Jelcinovu nabídku křesla 1.vicepremiéra a byl poslán na 7 let šéfovat Rosatomu.

Začal jsem ale Dmitrijevem… - když jsem odpovídal na to, že nějaké problémy vznikly Kirijenkovi. Ti dva se nacházejí v tandemu. Kirijenka totiž napadlo, že nyní svrhne Putina a předstoupí před Pány (západními) jako kompletní pán Ruska, a oni s ním budou počítat… - ale ve svém plánu na provedení státního převratu, který koordinuje přes Dmitrijeva s americkými zemskými elitami -rovněž s obejitím prezidenta Trumpa.

Takže oni se rozhodli pro sehrání vlastní hry, což vede k tomu, že jsou teď globalisté⁴⁾ nuceni pomáhat Putinovi s vytvářením problémů Kirijenkovi. Není to Putin, kdo se rozhodl zmáčknout Kirijenka, ale Kirijenko se rozhodl pro ustavení fašistického režimu v Rusku, podtrhnout Rusko a domluvit se jek s globalisty, tak i s americkými zemskými elitami. Kirienko s Dmirijevem mají ale problém v tom, že nechápou státnickou kulturu a opět se pokouší o realizaci byznysově-loupežnického přístupu. Proto si začali zahrávat s americkými zemskými elitami a zahrávat si s fašizmem uzavřením možnosti obrany informační suverenity Ruska při vedení informační války. Začali, zkrátka, pracovat na zhroucení Ruska, aniž by chápali, že Rusko je jediným „hřebíkem“, na němž se drží civilizace a globalisté si nemohou dovolit, aby se dnes Rusko zhroutilo.

Pro globalisty je jednodušší umožnit, podobně jako se SSSR, aby se i Rusko stalo velmocí číslo jedna, zachránit civilizaci, a teprve potom, za nějakých 70 let provést krátké překlenutí a useknout to.     

Teď se Kirijenko a spol. pokoušejí vystoupit na straně zemských elit USA a vystavit globalistům ultimátum ve smyslu: - Putin Rusko pozvedl, to je už závažný subjekt, já stanu v jeho čele a vy se mnou, jako takovým, budete počítat… Tak se ovšem s globalisty nejedná a Kirijenka nejspíš čekají další nepříjemnosti – pokud mladému nedá řádně za uši… Proto Kirijenkovi začaly problémy – tady jednoho přimáčkli, tam druhého, atd. A to je teprve začátek. Pokud se Sergej Vladilenovič nezamyslí a svého synka neumravní, pak jeho samého čeká velmi smutný osud. Stejně tak Dmitrijeva, který zvolil špatnou hru. Tak taková je situace…

Víte, Valeriji Viktoroviči, já si velmi dobře pamatuji, jak jste tu říkal, že Putin nebude nikoho odklízet – to že udělají sami globalisté. A teď to vidíme…

Chápete, jaká je situace? Putin řeší úkoly globální úrovně, a to velmi efektivně. A globalisté jiná efektivní řešení těchto úkolů nemají. Civilizaci na planetě je nutné zachovat, a proto ty, kteří budou vyskakovat a pokusi se o svou hru, budou globalisté odklízet.

Takže by se měl Sergej  Vladilenovič zastavit, otevřít Rusku možnosti pro ochranu své suverenity a jeho stabilizaci. Nicméně on zatím boří v Rusku IT sféru, bez níž země nemůže do budoucna být skutečným státem, na němž se bude držet světová civilizace – což chápou globalisté, ale nikoli „podpindosníci“⁵⁾, kteří se domnívají, že Rusko existuje samo od sebe a samo o sobě se také udrží… - neudrží. Kdo bude řešit tyto úkoly? Je jeden subjekt - Rusko

Podívejte se, jak nafukovali Čínu… - a co? Ta se sama nevyrovnává s žádným úkolem globální úrovně. Spojené státy jsou projekčně konstrukční stát vytvořený podle konkrétního projektu. Je to projekt opozice Západu vůči Rusku před změnou logiky sociálního chování. Jde o zákon času v rámci teorie vnitřního prediktoru SSSR. Tedy v nové logice a je třeba ho přeformátovat. Oni ho měli přeformátovat hned po SSSR, což narazilo na státní kulturu ruského národa, takže museli držet USA, které „předrželi“ díky jejich euforii z „vítězství ve studené válce“ natolik, že mají velké problémy, které by neměli, pokud by k přeformátování přistoupili v oněch letech 90. Což by ale znamenalo, že se znovu obrodí Rusko, což nepotřebovali.

Teď, když vše zahnali do slepé uličky, musí se smířit s tím, že se Rusko bude obrozovat, aby oni dokázali provést svoje přeformátování. Musí tedy vytvořit akceschopný AUKUS ve smyslu toho, jak je popsáno u Issaaca Asimova v „Akademii“, přeformátovat USA tak, jak to oznámil Trump, předat Evropu Evropskému islámskému chalifátu – vidíme přestavbu v Evropě i Británii a mnoho dalšího. Odklizením Ruska nyní by znamenalo zhroucení jediného akceschopného centra koncentrace globálního významu – to je ČLR, kterou vyvedli na projektovaný výkon, ale ta bez Ruska akceschopná není. A Irán dokonce ještě ani na projektovaný výkon nevyvedli. Tam se teprve cestou války snaží vytvořit plně moderní stát… - s úspěchem zatím nevalným.

Takovou tedy máme celkovou situaci...

1) Kirill Dmitrijev (1975) – prezidentem Putinem pověřený vyjednavač ve věci mírového urovnání kolem Ukrajiny;

2) Anatolij Čubajs (1955) – „otec“ ruské privatizace, jeden z v Rusku nejméně populárních politiků, který významně poškodil ruské hospodářství. V minulých letech uprchl z Ruska a střídavě žije v Izraeli a v Británii;

3) Globalisté-liberálové – odpovídá v médiích užívanému termínu „globalisté“, tedy finanční vrchnost, „pánové peněz“;

4) Globalisté – v Pjakinově podání jde o skutečné plánovače světa;

5) Podpindosníci – „Pindosové“ - ze srbského opovržilivého označení pro vojáky americké armády, kteří díky povinné výbavě  plné polní vyžadované podmínkami jejich pojištění připomínali právě tyto savce chladných moří; „Podpindosníci“ – přisluhovači Američanů;

https://www.youtube.com/watch?v=Ayl1Uol0fXg

P.S. – omlouvám se za příliš široký vysvětlující aparát k jedinému článku, ale rozptyl pojmů je takový, že by se v něm čtenář ztratil. Jde o to, že Pjakin, stejně jako „Dostatečně obecná teorie řízení“, z níž vychází, užívá odlišné terminologie oproti v médiích obvyklé. (překl.)