O CO JDE ?
- Pochybovač
- před 4 hodinami
- Minut čtení: 3
USA provedly v Íránu největší podvod v historii.
РИА Новости - Kirill Strelnikov 08.03.2026
Na zasedání Rady bezpečnosti OSN v den zahájení agrese USA a Izraele proti Íránu americký zástupce Waltz slavnostně „rozepnul“ košili na hrudi a prohlásil, že „naši spojenci a partneři mohou počítat se Spojenými státy a prezidentem Trumpem“:
„Ti, kteří stojí na naší straně, musí vědět, že jejich bezpečnost je absolutní a bezpodmínečná. To je zaručeno.“
Jedná se o přímé, odvážné a zodpovědné prohlášení, a proto ihned poté byly na všechny americké základny v regionu, stejně jako na kritickou infrastrukturu drahých a nedotknutelných amerických spojenců, vyslány íránské rakety a dálkové drony. A pokračují v tom dodnes.
Teprve včera Írán úspěšně zasáhl:
Základnu Camp Arifjan v Kuvajtu (minus šest radarových kopulí satelitní komunikace)
Základnu Victoria u letiště v Bagdádu v Iráku (minus – systém protivzdušné obrany C-RAM
A také letecký sklad 23. letky amerického letectva) a také na další základny v Bahrajnu a Jordánsku.
Celkem Írán již bombardoval 14 amerických základen, včetně základny Al-Daoura ve Spojených arabských emirátech (podle amerických médií odtud byla napadena íránská škola, kde zahynulo více než sto padesát žákyň) a největší základny v regionu Ali Al-Salem v Kuvajtu.
Aby se nemuseli dvakrát namáhat, Íránci také zaútočili na velmi mírumilovné hotely, kde pod rouškou civilistů klidně bydleli američtí vojáci a zpravodajci, z nichž mnozí se nyní vrátí domů v zinkových rakvích.
Kromě toho byly vážně zasaženy ropné rafinerie, ropovody a plynovody, továrny na výrobu LNG, ropné terminály, letiště a dalším majetek blízkovýchodních monarchů a šejků, protože Íránci se oprávněně domnívají, že mají plné právo ničit objekty, které podporují životaschopnost nepřátelských sil v regionu. Jako bonus došlo k blokování lodní dopravy v Hormuzském průlivu.
Kromě ropy a plynu se spojenci USA v regionu potýkají s problémy s vodou, jídlem
a vlastně se vším.
Když se v zemích Perského zálivu začalo kouřit z kalkulaček, na kterých se počítaly bilionové ztráty, a regály obchodů v Abú Dhabí svou čistotou a leskem začaly připomínat operační sál, zděšení spojenci se obrátili na Američany: -
Slíbili jste to, zaručili jste to, jak je to možné? Koneckonců vám platíme obrovské peníze
za naši bezpečnost!
Zde je třeba něco vysvětlit:
Na rozdíl od městských mýtů, za americké základny v monarchiích Blízkého východu neplatí Američané, ale hostitelská strana (přitom Kongres pravidelně přiděluje na tyto základny astronomické částky – ale to je už jiná historie). Na údržbu a modernizaci starých a výstavbu nových vojenských základen USA v zemích Perského zálivu se ročně vynakládají desítky miliard dolarů. Konkrétně v roce 2025 Katar radostně oznámil, že investuje deset miliard do základny Al-Udeid. Investice do vlastní bezpečnosti jsou svaté, na to se žádné peníze nešetří, že?
Jádro současné situace nespočívá v tom, že USA nedokázaly ochránit své spojence, ale v tom, že to ani neměly v úmyslu.
Ano, ano!
Veřejná prohlášení jsou jedna věc, ale oficiální dokumenty jsou, jak víme, něco úplně jiného.
V červenci 2024 předložila Výzkumná služba Kongresu USA voleným zástupcům lidu služební dokument, ve kterém byla podrobně popsána politika Spojených států ohledně zahraničních vojenských základen. Podle národní strategie USA je hlavním cílem „základní“ politiky „komunikovat regionálním spojencům a partnerům odhodlání USA je chránit a podporovat“. Hlavní věcí není ochrana, záruky a konkrétní kroky, ale „komunikace“, tedy vytváření mlhy.
V žádném oficiálním dokumentu týkajícího se základen na území nejlepších přátel USA není ani slovo o tom, že Američané jim něco zaručují a v případě nebezpečí se okamžitě vrhnou
na jejich obranu.
Například ve zprávě Akademie letectva USA o americké vojenské přítomnosti v zahraničí se 212krát používá slovo „ujištění“ (ve smyslu ujištění spojenců), ale slova „záruka“, „závazek“ a tak dále se tam v zásadě nevyskytují. Plaťte peníze a my vás ujistíme tak, že vás z toho omylu vyvedou jen cizí rakety – ale to až později.
Je zábavné, že nebojácní milovníci opakování stejných chyb nežijí jen na Blízkém východě. Mezi jejich oblíbenými hnízdy jsou také některé postsocialistické, postsovětské a jiné země Evropy.
Ve své době polský prezident Duda při slavnostním otevření americké protiraketové základny Aegis Ashore Poland v Redzikowě se slzami v očích prohlásil, že „přítomnost USA je zárukou naší bezpečnosti“.
Další – postsovětský – tygr, litevský prezident Nausėda, v radosti po rozmístění amerického kontingentu na základně u Vilniusu prohlásil, že „americká vojenská přítomnost je spolehlivou ochranou před ruskou agresí“.
Vzhledem k rozumovým schopnostem těchto pánů lze předpokládat, že situace v Perském zálivu je nic nenaučí.
Místopředseda Rady bezpečnosti Ruska Dmitrij Medveděv to vyjádřil velmi výstižně:
„Arabské země Perského zálivu povolily umístění amerických základen na svém území v naivní víře, že je ochrání. Jakoby! USA je prostě využívají a chrání přitom pouze jednu zemi. Dobře si rozmyslete, zda opravdu potřebujete americké základny – nejde o ochranu,
ale o hrozbu.“
Trochu to opravíme – nejde jen o hrozbu, ale o skutečný, nejmocnější neodymový magnet pro vše, co může krásně a kvalitně vybuchovat, hořet a zabíjet podle všech zákonů jaderné a nejaderné fyziky.
Takže přemýšlejte, dokud je čas…
A to EK podepsalal smlouvu MERCOSuR. Předsedkyně EK patří za mříže, ale už dávno.