Obce, vsi a vesničky

podcast

V poslední době se objevují diskuse o velkých nákladech na samosprávu. Tedy že je příliš mnoho samostatných obcí a tím pádem příliš mnoho starostů. A to stojí peníze.

Tak zaprvé. Koho to stojí peníze? No přece ty obce. Stát žádného starostu ani zastupitele nefinancuje. Na to je právě příjem obcí. A ten se odvíjí od počtu obyvatel a počtu nemovitostí, ze kterých se obci odvádí daně. Takže vliv na státní finance tu není žádný. Pokud by se měly obce slučovat, výsledek na rozpočet bude nulový, protože pořád z RUD půjdou peníze na počet obyvatel a pořád budou obyvatelé těch sloučených obcí platit daně té nadřazené obci.

A za druhé. Obcí bývalo mnohem více. Spousta jich časem zanikla a spousta se jich sloučila s jinými způsobem, který vyplynul z různých historických souvislostí. Pokusím se uvést pár příkladů ze svého okolí.

Prvním městem v okolí, které má historicky přifařené obce jsou Horažďovice. Součástí je i část zvaná Babín. Leží cirka 4 km severně od centra města. Vznikla v průběhu XIII. století v místě lesa stejného jména, který Bavor I. daroval johanitům zároveň s horažďovickým farním kostelem. Vztah města ke vsi Babín skončil pochopitelně naprosto přirozeným sloučením. Podobně se součástí stalo tak zvané předměstí. To vyrostlo na místě, kudy prochází trať z Českých Budějovic do Plzně nejprve jako samostatná nádražní budova, později hotel a další objekty včetně budov obytných. Pochopitelně i toto místo je dnes součástí města Horažďovice.

Pokud popojedeme pár kilometrů směrem na Strakonice, přijedeme do obce Střelské Hoštice. A tam, po překročení řeky Otavy pod místním zámkem se dostaneme do obce Kozlov. Obě tyto obce fungovaly samostatně dlouhou dobu. Z Kozlova ostatně pochází i malíř Alois Moravec, když jeho otec byl místním učitelem.  Ale tím, že je dělí vlastně jen ta řeka, i zde naprosto přirozeným způsobem došlo ke spojení. To je dokonce vyjádřeno obecním znakem, kde střela vyjadřuje původní příslušnost Hoštic k zámku Střela a kozel samozřejmě ten Kozlov.

Po proudu řeky dojedeme do obce Horní Poříčí. I tam jsou původně dvě obce. Horní Poříčí, doložené jako majetek hradu Prácheň a roku 1315 darované Bavoru III. jako součást daru hradiště hory Prácheň. Jen pro zajímavost, na listině se vyskytuje ještě jedno jméno obce, která však v průběhu staletí zanikla. A pak tu je Dolní Poříčí, které bylo vedeno jako součást panství hoštického. Jak obě obce rozšiřovaly své osídlení, začaly se přibližovat k sobě a je logické, že i zde došlo ke sloučení.

A silnice i řeka nás dovedou k další obci jménem Katovice. Původní Katovice byly rozloženy jen kolem cesty do Strakonic na levém břehu Otavy. Na pravém břehu ležela obec Liboč. No a jak se Katovice rozrůstaly, začala výstavba i na břehu druhém, nejprve továrna, která doplňovala textilní výrobu pro strakonickou Fezárnu, později i domky jak zaměstnanců, tak i jiných obyvatel. No a ta výstavba pohltila i tu Liboč. Zároveň se tím městys přiblížil ke svému nádraží.

Samy Strakonice jsou původně složeny ze čtyř obcí, Velké Strakonice, Malé Strakonice, Bezděkov a Žabokrty. Sám strakonický hrad vlastně stojí na území právě oněch Žabokrt. Ty ovšem zanikly jako první. Výnosem Bavora IV. z roku 1367 se oboje Strakonice spojily do jednoho města. V IXX. století na místě Bezděkova vzniklo nové samostatné město, které se nazývalo Nové Strakonice. Vzniklo kolem tehdejších Fürstových přádelen a mělo jednak vlastní radnici i vlastní školu. Až se vznikem nové republiky roku 1919 se obě města sloučila do jednoho. A přesto zůstávají historické názvy zachovávány, i když v jednom případě jen v pojmenování neoficiálním. Protože stále existuje Velké náměstí, Malé město, což je vlastně Palackého náměstí, Strakonice II., ulice Bezděkovská.

Na druhé straně dodnes existují obce, které byly komunisty násilně přiřazeny k jiné obci nazývané „středisková“, a které v tomto svazku vydržely až dodnes. Patrně proto, že ta středisková se k těm druhým chovala spravedlivě, a proto se toto spojení dodnes vyplácí. A opak tohoto chování vedl jiné obce, že se okamžitě po listopadu osamostatnily, aby si mohly určovat samy svůj rozvoj. Budějčáci by mohli vyprávět. Tam se hned několik částí osamostatnilo.

Prostě vývoj sám ukazuje, jestli se má nebo nemá někdo sloučit. Násilím to dělali jen komunisté. Ostatně jistě budete sami ve svém okolí znát podobné případy. Já uvedu jen tři: Veselí–Mezimostí, Brandýs–Stará Boleslav či Frýdek-Místek