Pepe Escobar: Jemen, islámská zrada a rozšiřující se bojiště

Nikdy nepodceňujte Jemen. Jemen bude rozhodně reagovat na eskalaci eskalací. Stejně jako to dělá Írán.

Rozdělené země islámu nikdy nepřestávají udivovat – a klamat – když dojde na jejich sériovou zjevnou zradu principů islámu.

Saúdská dynastie zahájila „koalici“ proti Jemenu – pod záminkou ochrany lodní dopravy v Rudém moři.

Pouze lodní doprava ze Saúdské Arábie je v Rudém moři blokována jemenskou skupinou Ansaralláh. To je „obléhání proti obléhání“: San'á je koneckonců pod nelegální saúdskou blokádou již více než 11 let.

Báb al-Mandab není blokován: pouze pro Saúdy. A pokud jste saúdský tanker přepravující ropu do Číny, můžete jet.

Saúdskou Arábií vedená „koalice“ je naprosto ubohá. Několik zúčastněných arabských zemí nemá ani námořnictvo – například členové Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu Bahrajn, Kuvajt a Katar a Jordánsko.

Tři těžké váhy jsou Pákistán, Turecko a Egypt. NATO je venku. Takže z praktického hlediska je tato „koalice“ islámských, převážně arabských petrošejků/kompradorských elit/vazalů pověřena úkolem vykonat špinavou práci za Epsteinův syndikát.

V celém islámském světě se budou klást otázky, proč nikdy neexistovala žádná „koalice“ na ochranu Gazy před kultem smrti.

Jemen bude v obležení prakticky všemi svými sousedy. Politika Rozděl a panuj zůstává v plné síle. Obzvláště sunnitsko-šíitská. Všichni členové „koalice“ mají sunnitskou většinu.

Přesto jen hlupáci uvěří, že Impérium pirátů a nadnárodní Epsteinův syndikát nevedou tento vnitroarabský, vnitromuslimský a vnitroislámský střet, přičemž Washington je úzce spjat s Rijádem, jako při nedávném bombardování jednotek mobilizace lidu (PMU) – a civilistů – v Iráku.

Lze vsadit, že nadcházející bombardování Jemenu bude koordinováno NATO a pro věrohodné popírání budou použity „saúdské“ stíhačky. Je otevřenou otázkou, zda by se ho Pákistán a Egypt zúčastnily – poté, co se vydávají za mediátory a zastánce předběžného procesu mezi USA a Íránem.

Spojené arabské emiráty a Maroko, jakožto dva hlavní nepřítomní partneři, skutečně vzbuzují pochybnosti. Pak by se plán stal příliš očividným, protože obě země jsou certifikovanými anglo-sionistickými koloniemi.

Spojené arabské emiráty vybudovaly přístavy a vojenské základny v okolí úžiny Bab al-Mandab – například v Adenu, Sokotře, Somalilandu a Džibutsku – a navíc financovaly certifikovanou genocidu v Súdánu, Somálsku a Jemenu. Maroko je hnízdem špionů, úderných oddílů a provokací vůči Alžírsku.

Pak je tu Nigérie a Bangladéš, obě země tak daleko od Jemenu. Ale jak poznamenal expertní pozorovatel AHHfrican, jde zde o „psychologický útlak“; celková populace 421 milionů lidí by měla Jemence zastrašit.

Jemenci se samozřejmě nenechají zastrašit, protože vědí všechno – zejména díky jednání s Rijádem a Abú Zabí – o tom, jak nelze Pravý odpor porazit psychickou válkou, záplavami lží a ekonomickým obléháním. Vnucování této roztříštěné „koalice“ považují za čestný odznak.

Nikdy nepodceňujte Jemen. Vůdce Abdul Malik al-Houthi již včera ve svém týdenním projevu stanovil zásady: Jemen bude rezolutně reagovat na eskalaci eskalací. Stejně jako to dělá Írán.

Co by mohlo narušit strategickou zdrženlivost Íránu

Írán nejenže odmítl ománský vzorec 50/50 pro společnou správu Hormuzského průlivu (přesto pracovní kontakty mezi Maskatem a Teheránem pokračují), ale také zdvojnásobil vojenský nátlak v rámci širší donucovací strategie.

Írán v praxi demonstruje, že v celé západní Asii je třeba zaplatit vysokou cenu za podporu vojenských operací USA a zároveň očekávat, že vaše území, přístavy, energetická infrastruktura a obchodní trasy budou chráněny před následky.

Takže se to celé točí kolem Hormuzského průlivu smíchaného s kontrolou eskalačního žebříčku. A každý by si měl pamatovat na to, co je zřejmé: Írán se snaží držet krok. A den za dnem dokazuje, že řešení vojenské architektury obklopující Írán je neodmyslitelně spjato s bojem o Hormuzský průliv a novým, širším bezpečnostním řádem v Perském zálivu.

Pákistán se nyní dostává do vážně neklidných vod – a to na dvou citlivých cestách, jak přiznaly naše zdroje z Transition Protocol .

Takže máme Islámábád, který se připojuje ke „koalici“ vedené Saúdskou Arábií. Teherán pečlivě sleduje, kam se to vyvíjí, a dělá si poznámky. Zároveň se Pákistán nadále prezentuje – veřejně i soukromě – jako nejaktivnější prostředník mezi Washingtonem a Teheránem.

Tohle prostě nemůže obstát.

Pákistánští mediátoři to kvalifikují jako „obtížné, ale úmyslné vyvažování“. To je eufemismus. Nemůžete chránit obranné a ekonomické vztahy se Saúdskou Arábií – včetně nedávno aktualizované vojenské dohody – a zároveň zachovat důvěru vybudovanou s Íránem.

Íránská média zatím nepovažovala postoj Pákistánu za zradu. Zprostředkovatelský kanál – i když je nyní ještě křehčí než dříve – zůstává otevřený. To se však může změnit v závislosti na tom, jak agresivní bude Pákistán vůči Jemenu.

Eskalační žebříček s předvídatelnými výkyvy také zůstává aktivní. Velmi příznivý výklad by naznačoval, že se zdá být – oběma stranami – promyšlený tak, aby poskytl prostor pro nepřímá jednání.

Není absolutně pochyb o tom, že Teherán si ponechává všechny vojenské možnosti otevřené – a zároveň se, což je jasným projevem jeho diplomatické zdatnosti, vyhýbá politickému postoji, který by znemožnil deeskalaci.

Stejný postoj platí i pro plavbu v Hormuzském průlivu. Tranzit tankeru QatarEnergy LNG směřujícího do Pákistánu ukazuje, že Teherán preferuje selektivní kontrolu a nezavede zcela nerozlišující námořní blokádu (jako to udělal Jemen v Rudém moři; blokáda je namířena pouze proti saúdským lodním lodím).

Irácká fronta v mžiku spustí vážnou eskalaci. Například Kataib Hizballáh rozšířil své varování a zasáhne proti americkým prostředkům operujícím ze saúdskoarabského území.

To je vážný signál eskalace.

Stručně řečeno: Íránská zdrženlivost je v současné podobě strategická, nikoli pasivní. Bojiště se rozšiřuje: jedná se o propojenou regionální válečnou architekturu. Není divu, protože 28. únor znamenal další fázi americko-izraelsko-sionistické mezinárodní války proti celé Ose odporu.

Čína je do toho hluboce zapletena. Pákistánské tajné služby znovu potvrdily, že Peking přesunul do Íránu značný balíček systémů protivzdušné obrany přes přístav Gwadar, klíčový uzel čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC). Transfery zbraní probíhají po moři.

Obsahovaly vrstvenou kombinaci přenosných systémů protivzdušné obrany (MANPAD) a pokročilejšího vybavení protivzdušné obrany, včetně až 400 systémů MANPAD řady QW a FN; například QW-12 používá dvoupásmový infračervený vyhledávač určený k rozlišení skutečných cílů od protiopatření.

Írán také modernizuje mobilní protivzdušnou obranu prostřednictvím ruského balíčku 500 odpalovacích zařízení Verba a 2 500 raket v hodnotě 580 milionů dolarů.

Pákistán i Čína ze zřejmých důvodů národní bezpečnosti a aby si přímo nepostavily proti neo-Crassovi, opakovaně veřejně popírají jakýkoli transfer zbraní.

Všechno je na tom, zda Trumpova administrativa – nebo neo-Crassusova skupina zastánců demence – akceptuje, že pákistánské a ománské kanály mohou stále poskytovat cestu zpět k jednacímu stolu, konec.

Pokud Washington sáhne k bombardování íránské raketové, velitelské a pobřežní obranné infrastruktury ve stylu „Brány pekla“, současná zdrženlivost Teheránu zmizí – nadobro.

A důsledky budou naprosto zničující a budou se týkat energetické infrastruktury Perského zálivu, zbytků amerických regionálních základen, nechráněného saúdskoarabského území a klíčových námořních koridorů spojujících Hormuzský průliv a Rudé moře.

https://www.unz.com/pescobar/yemen-an-islamic-betrayal-and-the-expanding-battlefield/