Poslouchal jsem v rádiu povídání o pokutách a jejich dočasném neudělování. Jako protest proti vládní politice. A tak jsem začal vzpomínat i na své vlastní přestupky.
Nejmenší pokutu jsem dostal v dobách, kdy se esenbáků všichni dost báli. Zastavil mi jeden příslušník a obvyklé „Pane řidiči, předložte doklady“. Vytáhl jsem občanku, řidičák i techničák a podal z okýnka příslušníkovi. Ten se ani nenamáhal obejít auto, aby zkontroloval espézetku, podal mi zpátky doklady a upozornil mi, že mám prošlou občanku. A abych si pamatoval, že si ji mám vyměnit, musel jsem zaplatit celých 10 Kč. Dlouho jsem měl tenhle kupón schovaný.
Naopak pokutu jsem naprosto neoprávněně nedostal při jedné akci, kdy se děti nějako podílely na výchově řidičů. Chvátal jsem a dost jsem se na rychlost neohlížel. Každopádně jsem tam měl víc než tu devadesátku. A na začátku jedné obce mi zastavila hlídka a kolem ní skupina dětiček. Už jsem byl připravený, že budu tahat z kapsy nějaké peníze, když přišel policista s jedním z těch dítek, a to děcko mi poděkovalo za dodržování předpisů. A končilo to tím, že jsem odpověděl na nějakou otázku redaktorky tehdejších Jihočeských novin, dostal jsem od dítka nějakou sladkost a odjel. Přiznám se, že jsem pak až do konce cesty jel podle předpisů.
Nikdy jsem nebyl velký hrdina a esenbáků jsem se dost bál. A kvůli tomu jsem musel platit neoprávněnou pokutu. To bylo tak. Jel jsem služebním AREM z ředitelství firmy na své pracoviště. A tam se tehdy z hlavní odbočovalo vpravo a dost blbě, navíc odtud jezdila auta ze stavby čističky. Takže jsem si vždy trochu nadjel, aby to odbočení bylo bezpečnější. Při jednom takovém nadjetí do mne najednou zprava narazilo auto. Dopadlo to tak, že jsem přišel o řidičák. Za tři týdny jsem byl předvolaný na služebnu a tam jsem se dověděl, že jsem jel blbě, protože:
A teď popis situace, na který jsem neuměl zareagovat. Jel jsem po hlavní a on se připojoval asi kilometr před tím z vedlejší s tím, že mi minimálně dával přednost, tedy rychlost 0 km/h. Takže za mnou jel asi ten kilometr. Jel jsem klasicky těch „do šedesáti“ a před tím nadjetím jsem vykvaltoval a nechával to dojet. Ve výpovědi toho druhého bylo, že jel třicítkou. Mělo mi v tu chvíli sepnout, že to musí být lež, protože mi nemohl touhle rychlostí dojet tak, aby do mne naboural. No, zaplatil jsem nějakou pokutu, dostal řidičák a šel. Rozleželo se mi to v hlavě až na procházce po inkriminované cestě. Ale nebyl jsem si jistý, jestli by mělo smysl se vracet a tu jeho výpověď rozporovat.
A ještě jednou z té doby a opět nepokuta. Ale asi oprávněně. Měl jsem na cestě můstek, kde se musela dávat přednost protijedoucím vozidlům. A protože proti mně jelo něco většího, kde bychom se oba nevešli – osobáky se vešly – tak jsem zastavil. A zezadu náraz. Vyskočil jsem a on tam esenbák na motorce. Už jsem se zase chystal na nějaký ten pokutový blok, ale ten příslušník slušně uznal, že nedával pozor. Takže jen jeho chyba.
Měl jsem s tehdejšími esenbáky dost různých zkušeností. A tak s jejich pomocníky. Stalo se mi, tehdy jsem měl škodovku stovku a v ní sportovní volant, že mi zastavila hlídka včetně pomocníka. Doklady v pořádku, ale ten aktivní pomocník si všiml toho volantu. A hned, že ho nesmím mít a že auto je nezpůsobilé a podobné kecy. Naštěstí byli odvoláni k nějakému případu, takže jsem byl jen poučen, že si mám pořídit normální volant. A o pár dní později jsem se informoval na STK a bylo mi řečeno, že pokud volant dosahuje průměru myslím že 22 centimetrů a auto je po technické čili volant schválený, nemusím měnit nic a příště toho aktivního blba poslat kam patří.
Spousta podobných příběhů už se mi ztrácí v mlhách minulosti, ale musím konstatovat, že byli mezi bezpečnostními složkami lidé rozumní a blbci. Narazil jsem na obojí.
Pane Bavore, mohu vaši tehdejší nejistotu rozptýlit. Jakmile jste už zaplatil pokutu, nemělo to smysl. Zaplacením pokuty jste uznal své zavinění a věc tím byla „směroplatně“ uzavřena.