Ne, drahý!“ snažila se ho uklidnit jeho žena, “všech šest kufrů je tady, přímo před tvýma očima.“
„To nemůže být pravda,“ odpověděl matematik, “jeden určitě chybí, několikrát jsem je počítal: nula, jedna, dva, tři, čtyři a pět.“
Tato historka o matematikovi ve vlaku je pravděpodobně apokryfní (i když ve skutečnosti matematici zřejmě raději počítají od nuly do jedné), ale tato o fyzikovi ve vlaku nikoli.
Einstein jednou cestoval vlakem z Princetonu, když k němu v určitém okamžiku přistoupil průvodčí a požádal ho, aby ukázal jízdenku.
Fyzik se podíval do kapsy vesty, ale jízdenka tam nebyla. Podíval se tedy do kapes kalhot.
Ale ani tam nic nebylo.
Pak se podíval do kufříku, ale ani tam po jízdence nebylo ani stopy.
Nakonec se rozčileně podíval na sedadlo vedle sebe.
V žádném případě, lístek prostě nemohl najít.
„Doktore Einsteine, já vím, kdo jste. Všichni víme, kdo jste,“ snažil se ho uklidnit průvodčí.
„Určitě jste si tu jízdenku koupil. Nebojte se.“
Einstein uznale přikývl.
Průvodčí pokračoval v práci s ostatními cestujícími ve vagonu, a když se chystal přejít k dalšímu, otočil se a uviděl Einsteina, jak s rukama na kolenou hledá pod sedadlem zoufale svou jízdenku.
Průvodčí spěchal zpět a křičel:
„Doktore Einsteine, doktore Einsteine, nemusíte se bát! Vím, kdo jste. Žádný problém, nemusíte mi ukazovat jízdenku. Určitě jste si ji koupil!“
Einstein se na něj podíval a řekl,
„Mladý muži, já také vím, kdo jsem. Co ale nevím, je, kam jedu.“
Podobná historka se traduje i o Newtonovi.
Měl svojí oblíbenou kočku. Aby za ním mohla kdykoli přijít, nechal ve všech dveřích ve svém domě vyřezat kruhové otvory.
Když kočka porodila čtyři malá koťata, dal vedle té jedné díry v každých dveřích vyříznout další čtyři malé otvory. A velice se divil, že koťata následují mámu tím jejím velkým otvorem.