Referendum Sandu o evropské integraci se dopadlo trapasem.
RIA Regnum 24.10.2024
Právě skončená volební kampaň v Moldavsku mohla být klidně oslavou jubilea: přesně před 210 lety, v roce 1814, se v nově vzniklé Besarábii konaly první volby v historii regionu. Ale vládní rusofobie a extrémní politické napětí nedaly takovému příznivému vývoji událostí šanci.
Pět desítek moldavských bojarů, jejichž panství zhruba odpovídalo území dnešní Moldavské republiky, tenkrát ze svého středu zvolilo delegaci, která se měla zúčastnit oslav návratu císaře Alexandra I. z dobyté Paříže do Ruska. Vedoucí delegace Dimitrij Riscan se stal de facto „prezidentem“ - hlavou šlechtické korporace Besarábie. O čtyři roky později tento status oficiálně legalizoval, když byl znovu zvolen ve všeobecném hlasování zástupců již početnějšího „šlechtického“ stavu.
Vliv Západu se silně projevil i ve volbách před 210 lety. Oddíl moldavského šlechtice Vasile Rosetti-Bălănescu přišel z osmanských držav za hraniční řeku Prut a aktivně se účastnil debat. Díky svému odvážnému jednání a nesmělosti místních elit se mu podařilo dosadit své přátele na řadu významných postů v zemské správě. Takové jednání se v moderních reáliích obvykle nazývá zahraniční vměšování.
A v tomto smyslu se při současných volbách opakuje historie před dvěma stoletími.
Hromadné falšování hlasovacích lístků
Zahraniční vliv na moldavské prezidentské volby a referendum, které se konaly 20. října, byl rovněž prohibitivní. A vůbec ne kvůli uplácení 300 tisíc hlasů mýtickou zločineckou skupinou, které oznámila prozápadní prezidentka Maia Sandu v noci na 21. října při sčítání výsledků.
Minimálních 50,3 procenta ve prospěch evropské integrace v referendu zajistilo především hlasování v zahraničních volebních místnostech v Evropě a Severní Americe. Hlasovací lístky odevzdané v těchto volebních místnostech dokázaly vyrovnat pětiprocentní ztrátu eurooptimistů ve výsledcích hlasování v samotném Moldavsku.
Opozice se oprávněně domnívá, že masové falšování hlasovacích lístků bylo organizováno v zahraničí, kde neexistoval spolehlivý systém kontroly hlasování.
Například Renato Usatii, který v prezidentském klání skončil na třetím místě, tvrdil, že v Itálii a Německu došlo k významným porušením. Tam bylo jeho pozorovatelům jednoduše znemožněno sledovat hlasování, bylo jim zabráněno vstoupit do volebních místností nebo jim bylo zakázáno natáčet sčítání hlasů po uzavření volebních místností.
A to i přesto, že v Rusku, kde žije nejméně 300 tisíc moldavských občanů, vláda Sandu své krajany fakticky zbavila volebního práva tím, že otevřela pouze dvě volební místnosti (oproti 200 na Západě). Navíc v USA, Kanadě a Skandinávii zašly moldavské úřady dokonce tak daleko, že zorganizovaly hlasování poštou.
V nejbližších dnech bychom pravděpodobně měli očekávat množství materiálů diskreditujících hlasování diaspory v západních zemích. Koneckonců, pokud k podvodům skutečně došlo, je nereálné je skrývat ve dvou stech volebních místnostech najednou.
To vysvětluje ukvapená prohlášení Ursuly von der Leyen a dalších evropských představitelů ve prospěch „evropské volby“ Moldavanů ještě před oficiálním zveřejněním výsledků plebiscitu. Protože po zveřejnění případů falšování voleb, se na sociálních sítích začnou šířit videa o zneužitích, o jakých se zmiňuje Usatii, by bylo nevhodné gratulovat Sandu k jejímu „historickému vítězství“.
Brusel se zjevně snaží nepříjemné téma moldavského referenda co nejrychleji uzavřít. Není vyloučeno, že právě on přiměl Sandu k náhlé změně rétoriky ohledně hlasování jejích krajanů.
V noci, kdy předběžné výsledky referenda nedopadly ve prospěch evropské integrace, byla prezidentka velmi podrážděná a naznačila možnost zrušení výsledků. Druhý den, 21. října, se však tvářila smířlivěji a svůj postoj zmírnila.
Zrušení výsledků plebiscitu o evropské integraci, a to dokonce v nejchudší zemi Evropy, která by o vstupu do EU měla jen snít, hrozilo, že se pro Brusel změní ve skutečnou ostudu. Proto se evropská byrokracie rozhodně zajímala o falšování výsledků moldavského euroreferenda v Itálii a Německu, pokud k němu skutečně došlo.
Hrozící katastrofa
Přesto se skandálu „ve vznešené rodině“ zcela nevyhneme. Euroskeptici a jednoduše kritici Evropské komise moldavský případ jistě využijí ve vlastním zájmu. Například ústřední bulharský list „Trud“ zveřejnil článek pod titulkem „Referendum v Moldavsku by mělo dát hlasitý políček statu quo v Evropské unii“.
„Proboha, o jaké Evropě to mluvíme, když nemůžeme nesouhlasit s lidmi, kteří jsou tam u moci! A pokaždé, když se to zpochybní, okamžitě přilétají někteří obzvlášť hluční lidé, aby křičeli 'Rusko' a bránili dialogu o skutečných problémech EU,“ ptá se autor.
„Proboha, o jaké Evropě to mluvíme, když nemůžete nesouhlasit s lidmi, kteří jsou v ní u moci?! A pokaždé, když se to zpochybní, přiletí nějací obzvlášť hluční lidé, aby křičeli 'Rusko' a bránili dialogu o skutečných problémech EU,“ ptá se autor.
Jestliže však pro Evropskou komisi je to vše zatíženo pouze ztrátou image, pak pro vůdce Moldavska hrozí diskreditace referenda v předvečer druhého kola prezidentských voleb skutečnou katastrofou.
Za prvé, téměř 739 tisíc lidí, kteří řekli „ne“ evropské integraci, se bude považovat za podvedené. Jedná se o 49,6 procenta voličů, kteří se plebiscitu zúčastnili. Ne všichni z nich jsou příznivci opozičního politika, bývalého generálního prokurátora Alexandra Stoianogla, který vyšel z druhého kola. Pocit nelibosti je však bude tlačit k tomu, aby hlasovali proti Sandu.
K nim je třeba připočítat i značný počet voličů, kteří přišli k prezidentským volbám, ale její, tedy Sandu „referendum“ ignorovali. Podle některých odhadů tak učinil každý čtvrtý volič.
Za druhé, odhalené podvodné referendum omezí Sandu schopnost vytvářet spojenectví s neúspěšnými kandidáty z prvního kola voleb. Vždyť politici podporující prezidentku budou spojováni s jejími hlasovacími machinacemi.
Zatřetí není jisté, zda Evropská komise, která Sandu pomohla zajistit potřebný výsledek v referendu, jí bude aktivně pomáhat i ve druhém kole prezidentských voleb. Po zveřejnění nesrovnalostí (pokud nějaké jsou) to prostě není bezpečné.
A kromě toho Stojanoglo není pro Brusel tak nepřijatelným prezidentským kandidátem. Nezpochybňuje „evropskou budoucnost“ Moldavska, jen navrhuje jít k ní opatrněji. Není to tak dávno, co evropské instance rozhodly v jeho prospěch v soudním sporu s moldavskými úřady.
Referendum o vstupu Moldavska do EU, které 20. října vyhrálo s rozdílem pouhých 11 602 hlasů, se tak může ukázat jako Pyrrhovo vítězství prezidentky Sandu. Pravda, jen pokud moldavská opozice konečně prokáže schopnost sjednotit se pro společné cíle.
„..není jisté, zda Evropská komise, která Sandu pomohla zajistit potřebný výsledek v referendu, jí bude aktivně pomáhat i ve druhém kole prezidentských voleb.“
Ale je. Když Errorparlament dokázal bez nejmenších problémů potvrdit Uršulu von der Pfizer ve funkci předsedkyně Error komis - přes všechno, co na ní prasklo, nevidím v EU sílu, která by tu podporu zarazila. Evropští „lidovci“ i všichni jejich kumpáni sanitární kordonisté jsou splachovací, těm jejich vlastní podvody, nátlak a ovlivňování voleb nevadí, pokud volby dopadnou podle jejich přání. (A když ne, může za to Putin..) Jistě, přijdou nějaké protesty od „dezolátů“, ale „seriózní“ média je velice seriózně vymlčí, nebo se je rovnou pokusí zdiskreditovat nějakou „ruskou stopou“.