A budem společně pro ten mír pracovat… Jan Werich jako císařův pekař
Arsenály se podobně jako stodoly jednou stranou plní a druhou vyprazdňují. To je základní princip za nímž stojí války. U vrat se pohybují lidské zrůdy, které touží po cizích územích, surovinách a levné pracovní síle. Z kanceláří jim přicmrndávají generálové toužící po nových hvězdičkách a slávě, a slouhové snící o válečných bojištích za třicet či kolik let od současnosti.
Na vstupu jsou zbrojaři shrabující zisky a na výstupu politici, jimž jsou lidské životy u prdele. Konce války nedohlédnou, ale žvaní o „naší“ příležitosti podílet se na obnově zničeného. Ti, kteří konflikt na Ukrajině vyvolali nebo aktivně podporovali se sešli v Praze. Zpráva z tisku: V Praze pokračoval 19. ročník mezinárodní konference Globsec. Třídenní akce se účastnilo asi deset premiérů a prezidentů a dvacítka ministrů obrany a zahraničí nejen z Evropy, ale i z Blízkého východu či jihovýchodní Asie. Téma ročníku bylo „Jak utišit bouři.“ Fotografování, úsměvy a poplácávání po zádech se odehrálo jako vždy. Náš ministr, který je ochoten dát Putinovi na budku, dostal medaili. Jenže tentokrát z Hradu přišla i neobyčejná neobyčejná informace:
Válka na Ukrajině trvá již deset let a Ukrajina vyhrává a pokud ne tak je Rusko oslabováno.
Z toho lze odvodit, že se americká miliardová investice do změny kyjevského režimu setkala s úspěchem. Válka začala dřív než se kágebák Putin vzpamatoval. Tehdy ještě používal oslovení "naši partneři." Co také čekat od hloupého rozvědčíka. Spolehlivé americké prameny během těch deseti let přinášely informace co USA potřebují udělat, aby mohly „vést svět nejen příkladnou silou, ale i silou příkladu.“ Příkladná síla, která se neobejde bez válek a násilí těžko někoho přitahuje. Migraci z válkou postižených zemí nakonec odsuzují i ti, kteří geopolitické záměry Západu podporují. Kdo o války opravdu stojí?
"Z války může mít radost, jen ten který tu válku sám nevede... " tak zpívali předčasní antifašisté V+W
Jásot nad oslabením Ruska je nepřímým důkazem, že se plán daří. Lze předpokládat, že součástí hry byly i útoky na ruštinu, kterou mluvilo asi 14% ukrajinské populace. Podařil se trik s vydáním zatykače na Putina a následná sabotáž dohody Minsk-2 veřejně přiznaná kancléřkou Merkelovou a francouzským prezidentem té doby Hollandem. Kdyby byl mezinárodní soud v Haagu nestranný musel by oba státníky okamžitě soudit. Protože pomáhali válce, jejich jednání bylo v přímém rozporu s Článkem 1 Washingtonské smlouvy: Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“
„Utišit bouři“ neznamená zastavit válku. Ta je přece zapotřebí pro další oslabování Ruska a proto se nemluví o míru. Jde o výmluvu předhoditelnou plebsu: Děláme co je správné. Musíme dál zbrojit, protože sprostému podezřelému z Kremlu nelze ulevit. Pravda, budeme s ním muset uzavřít jakousi obdobu té minské, abychom stačili dozbrojít než se rozhodne táhnout na Západ. Prý to má v genech zděděných po ruských carech.
Války nejsou jen ničení, ale především rozpoutávání nenávisti. Genetická elita soustředěná v SS zabíjela bez výčitek tehdy podřadné židy po desetitisících, genetická elita v amerických a britských uniformách vymyslela bombardování Drážďan vylepšené k dokonalosti bílým fosforem. Teď jsou za podřadné Rusové, které by chtěl jakýsi odesák z Brna zahnat za Ural i s jejich jadernými zbraněmi, aby nepřekáželi. Nikdo neví, kde se svět zastaví. Možná se Trump rozhodne změnit doktrinu o vedení světa a bude se starat o vlastní zem. Jenže zatím se arsenály plní a plní a máme Gazu a Libanon, kde správné nálepky dávají právo zabíjet děti i civilní obyvatelstvo. Stejně z těch spratků nevyroste nic dobrého.
Je rok 2024, takže prosinci bude 110 výročí vánoc 1914. Tehdy se na jedné fronté chvíli přestalo bojovat, obě strany odtáhly z prostoru, který obě strany oddděloval, zazpívali si koledy, ukázali fotografie těch, kteří na ně čekali doma a zahráli si fotbal. Vojákům, kteří tam chcípali dal feldkurát poslední pomazání. No hrůza hrůz. Stuaci se rychle podařilo uklidnit, biskup kaplana nepustil zpátky k jednotce a vojáci si až do roku 1918 zase dávali přes držku. Pořádek holt muší bejt.
Comments