Ve Spojeném království je poměrně vysoké procento pákistánské a indické populace. Mnoho žen a dospívajících dívek z jejich řad se obává, že budou odvezeny do zahraničí k nucenému sňatku. V roce 2013 bylo Odborem pro nucené sňatky prověřeno 1 500 případů. Polovina obětí byla spojena s Pákistánem, jednou z nejpočetnějších a nejtradicionalističtějších muslimských zemí. Na Bangladéš připadalo 11 %, na Indii 8 %. Zbytek patřil Afghánistánu, Somálsku, Turecku a dalším zemím. Nejmladší oběti byly 2 roky.
Organizace na ochranu lidských práv Karma Nirvana se začala tímto problémem aktivně zabývat. Nabídla velmi jednoduchý trik, jak se chránit před nucenými sňatky: schovat lžíci nebo jiný kovový předmět do spodního prádla, aby je detektory kovů na letišti mohly fixovat.
Učitelé ve školách a zaměstnanci letišť o tomto problému vědí, protože existuje vysoké riziko, že mladá Pákistánka nebo hinduistka bude zotročena.
Nucené sňatky jsou běžné zejména během letních prázdnin, kdy jsou dívky mimo kontrolu učitelů a sociální ochrany školy. Právě v této době dostává britské ministerstvo zahraničí největší počet zpráv. Třetina obětí je mladší 16 let.
Zakladatelka organizace Karma Nirvana Jaswinder Sangerová se ve svých 16 letech sama stala obětí praxe, proti které již mnoho let bojuje. Odmítla se v Indii provdat za cizince, a proto se jí sikhská rodina zřekla. Ve svých 27 letech, v roce 1993, založila společnost Karma Nirvana.
Ve chvíli před odjezdem, kdy se rodina snaží dceru dostat ze země, detektor kovů objeví lžíci. Sama od sebe se dívka někdy nedokáže vzepřít požadavkům rodičů: buď jí chybí odvaha, nebo se bojí násilí ze strany rodiče. Zaměstnanec letiště k dívce přistoupí a odvede ji na bezpečné místo.
Podobná historie se stala i se Samim Ali, která pracovala na městském úřadě v Manchesteru. Ve třinácti letech byla v Pákistánu donucena ke sňatku. Po několika měsících pak byla těhotná Samim vrácena do Spojeného království. Mnoho žen je znásilňováno. Někdo je za několik let propuštěn. Oběti si mohou myslet, že je odvádějí na svatbu příbuzných, ale pak se ukáže, že je to jejich svatba. Mnohé z nich jsou vráceny, až když otěhotní.
Organizace na ochranu lidských práv uvádějí, že oficiální statistiky jsou jen špičkou ledovce. Mnoho dětí nechce jít proti svým rodičům nebo dokonce neví o možnosti někoho o tom informovat.
V současné době mají některé britské školy speciální hodiny na ochranu před nucenými sňatky. Děti jsou informovány o všech nuancích této praktiky a jsou jim rozdávány kovové lžičky. „Karma Nirvana“ uvádí, že za deset let obdrželi asi 70 tisíc telefonátů.
Od roku 2014 platí ve Velké Británii trestní zákon zakazující nucené sňatky. Rodiče, kteří k tomu nutí své děti, mohou být uvězněni až na sedm let.
V roce 2018 putovala do vězení žena z Birminghamu za to, že lstí přiměla svou sedmnáctiletou dceru odjet do Pákistánu. Tam byla vydána za muže, který byl o 16 let starší než oběť.
V článku chybí vysvětlení, proč se ženy prodávají za nevěsty do společností, které považujeme za zaostalé. Ta naše nebyla před několika generacemi odlišná. Ženy byly zapotřebí pro zachování rodu a udržování hospodářství. Možná do toho zasahovali rodiče, kteří pro dcery chtěli jen tu nejlepší partii. I u nás jsme měli dohazovače. Nabídky nepochybně přicházely z nejbližšího okolí. Doba pokročila a prodejním artiklem se stala především ta část těla, o níž Philip Roth otevřeně a bezostyšně napsal, že ji má každá tam dole hned pod šaty na mrd*ní. Na konci šedesátých let ještě měly některé kanadské hospody dva vchody: Jeden s nápisem "Men only" a druhý "Ladies with Escort." To se změnilo a tak máme bary, kam se c…