Průzkumy, průzkumy, průzkumy

aspoň káva #70

Průzkum veřejného mínění je jistě dobrá věc. Dají se jím zjistit různé potřeby, požadavky i marketingové věci. Také ochota měnit některé zavedené hodnoty, jako třeba vyměnit korunu za euro. No a v neposlední řadě i oblíbenost některých politiků či institucí a preference jednotlivých politických stran, které by se chtěly dostat ke korýtkům. Jinak se v současnosti vláda nazvat nedá, než že je tlupa prasat mlaskajících u plných koryt. Koryt, která jsou naplněna prací, a tedy daněmi ostatních obyvatel, jinak také zvaných podle potřeby buď daňovými poplatníky nebo dokonce váženými voliči.

Existuje nepřeberné množství více či méně známých agentur, které se zabývají těmi průzkumy. Za ty solidnější považuji takové agentury, které zkoumají skutečné potřeby jak obyvatel, tak i různých firem. Na druhé straně mého hodnotového spektra jsou agentury, které se přiživují na předvolebních náladách a týden co týden některá z nich předhodí do éteru nějaký svůj průzkum.

A tady jsou výsledky skoro poplatné tomu, kdo si průzkum objedná. A naše média se na průzkumech pasou jak prasata v žitě, když hodnotí každý jednotlivý výstup kterékoli agentury. Komu preference povyrostly, komu poklesly, kdo má šanci, kdo nemá šanci. Přitom samotný jeden průzkum je jako vlaštovička – jedna jaro nedělá. Důležité je sledovat tak zvaný trend čili vývoj u jednotlivých stran. A tady se ukazuje, že hlavní aktéři naší politické scény se pohybují v podstatě na téměř stejných číslech, kdežto u ostatních subjektů se obliba pohybuje jak na horské dráze.

U průzkumů také záleží na způsobu, jakým je respondent tázán, tedy na jakou odpovídá otázku. Často má veliký vliv to, zda je respondentovi předložen seznam stran, které mají potenciální možnost zasáhnout do boje o koryta, nebo jestli je výběr ponechán přímo na tazateli. Tím jsou malé straničky v podstatě eliminovány, protože si na ně tazatel nevzpomene.

No a pak existují respondenti, kteří dokážou i překvapit. Krátce po plyšáku jsem asi rok pracoval jako tazatel pro jednu agenturu, která se zabývala právě komerční sférou, politické otázky byly občas jen doplňkem. Spíše měly ukazovat preference jednotlivých respondentů s ohledem na jejich postoje. Protože jsem pracoval v okruhu více méně známém, tedy skoro všechny oslovené jsem znal, dokázal jsem v mnoha případech jejich odpovědi odhadnout. Přesto jsem byl překvapen u dvou z nich. Důchodce, původem Němec a předseda základní organizace komunistů v místní továrničce, se mi přiznal k náklonnosti nikoli právě k nim, ale k sociální demokracii. A druhý, bývalý komunista ve stejném provozu na dotaz „Kdo je větším nebezpečím pro demokracii v naší zemi

a)      Stávající komunisti

b)      Bývalí komunisti

odpověděl že bývalí komunisti. Naštěstí to byla poslední otázka v dotazníku, takže jsem mohl poděkovat a odejít. Smál jsem se až doma.