Ruští experti – o ultimátu Donalda Trumpa

Jelena Černěnko – Kommersant                14.07.2025

Federální ruský zdroj „Kommersant“ vyzpovídal pár expertů ve věci tolik propagovaného včerejšího „Velkého vystoupení“ amerického prezidenta.  (Na závěr jsem zařadil názor z Hong Kongu, no a konsolidovaný názor prof.Jevstafjeva si pro vás ponechám na dobu pozdější… - překl.)

Prezident USA Donald Trump v pondělí 14. července zopakoval, že je zklamán postojem Ruska k Ukrajině, a dal Moskvě 50 dní na dosažení míru. V opačném případě, pohrozil, USA zavedou „velmi přísná“ cla na ruské zboží – ve výši 100 %. „Kommersant“ požádal některé přední ruské experty, aby okomentovali ultimátum Washingtonu.

Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu „Rusko v globální politice“:

— Pokud z projevu Donalda Trumpa v Bílém domě vyjmeme to nejdůležitější, dostaneme následující. Stále se velmi brání tomu, aby se dostal do konfliktu, jinými slovy, aby se do něj zapojil a plně se pustil do konfrontace s Ruskem. Odtud pramení nekonečné opakování, že se jedná o „Bidenovu válku“, nikoli o jeho válku. Z Trumpova pohledu se jedná o velmi umírněný, kompromisní přístup.

• Za prvé, slíbená cla (ne sankce, to není jeho pojem) na ruské suroviny pro velké zákazníky jsou odložena do podzimu. Pozvání k jednání, stejně jako s ostatními.

• Zadruhé, Washington nebude dodávat zbraně Ukrajině přímo – pouze přes Evropu a pouze za plnou cenu, kterou zaplatí Evropané. To znamená, že v očích Trumpa nejde o přímé střetnutí s Moskvou, ale opět o podnět k jednání.

  
  

Příval sebechvály a nadšení, stejně jako neutuchající servilita generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, necháme stranou, to je nyní takový rituál.

Rusko sotva přijme tento Trumpův krok jako pozvání k rozhovoru. Je to tlak, a pod tlakem ruské vedení nepracuje. A je to zhoršení - i když pravděpodobně ne zásadní - vojenské situace pro ozbrojené síly Ruské federace. Což vyvolává pochopitelnou reakci. Moskva se do polemiky pouštět nebude, nemá to žádný smysl. Rozhovor pokračuje na frontách. S největší pravděpodobností lze říci, že první fáze vztahů s USA za Trumpa, která trvala šest měsíců, skončila. Kdy nastane další a jak bude vypadat, lze zatím jen hádat.

Maxim Suškov, ředitel Ústavu mezinárodních studií MGIMO:

— V prohlášení Donalda Trumpa jsou pro Moskvu dvě zprávy — dobrá a špatná. Dobrá je v tom, že konečné rozhodnutí bylo předvídatelné a nedošlo k žádným překvapením.

Jak to u Trumpa bývá, „upoutávka“ na jeho politiku byla zajímavější než samotná „show“. Evropa chce pokračovat ve válce, a proto za ni bude i nadále platit. Trump sám zatím nepřistoupil k radikálnějším opatřením, která mu navrhuje „jestřábí“ křídlo jeho administrativy. Vyhlídky na dialog s Američany tedy zůstávají zachovány.

Špatnou zprávou je, že za půl roku pobytu v Bílém domě Trump stále nepochopil postoj Ruska a argumenty prezidenta Vladimira Putina.

Zdá se, že tomuto konfliktu vůbec nerozumí, jako by četné cesty Steva Whitcroffa do Moskvy prošly kolem něj.

Hlavní je, že bez urovnání tohoto konfliktu a konstruktivních vztahů s Moskvou nemohou být splněny klíčové body jeho prezidentského programu obnovy Ameriky.

Buď skutečně věří, že ukrajinský konflikt lze vyřešit takovým jednoduchým způsobem, že stanoví stranám termín. Nebo ho to ve skutečnosti vůbec nezajímá a jen plácá o každém konfliktu ve světě, rozdává sliby, že vše a všude urovná, protože ví, že za to nebude nikdo žádat žádné vysvětlení: americký volič nebude podle těchto otázek posuzovat jeho účinnost jako prezidenta. Těžko říct, která z těchto možností je horší. Je však zřejmé, že pokud někdo doufal, že tato administrativa vyřeší konflikt na Ukrajině, doufat by v to neměl. Zda nemáme doufat zatím, nebo už nemáme doufat vůbec, se dozvíme za 50 dní.

Ivan Timofejev, ředitel Ruské rady pro mezinárodní vztahy:

— Hlavní závěry z projevu Trumpa týkající se eskalace sankcí jsou následující:

Trump je zklamán dialogem s Ruskem ohledně Ukrajiny. Rusko nesouhlasí se zmrazením konfliktu za podmínek USA a Ukrajiny.

Prudce roste pravděpodobnost schválení návrhu zákona Lindseyho Grahama. Mimo jiné tento návrh vytváří právní mechanismus takzvaných sekundárních cel, tj. cel až do výše 500 % pro země, které nakupují ruskou ropu a jiné suroviny. Prezident USA může zavést takové cla i bez Kongresu, s využitím svých pravomocí podle IEEPA. Ale s přijetím návrhu zákona budou obě složky moci jednat koordinovaněji a samotný mechanismus se stane dalším článkem v síti zákonů o sankcích vůči Rusku.

Trump bude moci podle svého uvážení kalibrovat výši sekundárních cel. Může to být 100 % i 500 %. Dodejme, že bude moci nastavovat tyto celní sazby různě pro různé země v závislosti na vztazích s nimi. Například vůči Indii mohou být nižší a vůči Číně vyšší. Nebo mohou být stejné.

Zkušenosti se sankcemi proti Íránu ukazují, že vůči zemím, které omezily nákupy íránské ropy, byly zavedeny výjimky, tedy byly odměněny za své „správné chování“.

S velkou pravděpodobností nedojde k vzpouře většiny zemí světa v souvislosti s možnými „sekundárními cly“. Trump od dubna tlačí na spojence i většinu světa novými cly. A prakticky všichni ustupují. Opatrnost projevuje i Čína. Krátkodobým efektem sekundárních cel tedy může být snížení nákupů ruských surovin, alespoň proto, aby si nenamíchli Trumpa. Nebo budou nákupy prováděny s vyšší prémií za riziko. Většina světa zatím není připravena vážně se za Rusko postavit, i když na úrovni deklarací se obvykle říkají ty správné věci.

Trump dává 50 dní na dosažení dohody ohledně Ukrajiny. To znamená, že v podstatě vydává ultimátum. Je zřejmé, že Rusko ho nesplní. Sekundární cla lze tedy považovat za základní a velmi pravděpodobný scénář. Moskva má v rukou své trumfy, i když jich není mnoho. Kromě toho jsme na tvrdý scénář zjevně připraveni. Rusku nahrává nedostatek surovin na světových trzích a dobře fungující dodavatelské systémy.

S největší pravděpodobností jsme svědky ukončení pokusů o jednání ohledně Ukrajiny. Spolu se sankcemi budou posíleny dodávky zbraní do Kyjeva. Rusko ze své strany bude pokračovat ve vojenském tlaku na Ukrajinu.

Opět se vracíme k situaci, kdy Západ doufá v rozvrat Ruska kvůli sankcím. A v Rusku – v rozvrat Ukrajiny spolu s vnitřními problémy na Západě.

Poslední tři roky ukázaly, že takové předpoklady jsou relativní. Stejně jako dříve, i nyní je nepravděpodobné, že by sankce dokázaly Rusko srazit z jeho kurzu. Vojenské akce získávají novou podporu v dlouhodobém horizontu.

Optimismus na našich burzách není zcela srozumitelný. Ano, sankce nebyly zavedeny okamžitě, jak mnozí očekávali. Ale samotná struktura rizika se opět zhoršuje. Proto se současný růst jeví jako krátkodobý. Ti, kteří se připravovali na brzké zrušení sankcí, si budou muset počkat…

Timofej Bordačev, profesor NIU „Vysoká škola ekonomická“:

— V divadle nebo kině „odehrát scénu“ znamená věrohodně ztvárnit roli, předvést své herecké umění prostřednictvím vyjádření emocí, charakteru postavy a rozvíjení děje — Donald Trump to zvládá velmi dobře. Vzniká dojem, že chápe: rozhodné kroky ve vztazích mezi supervelmocemi jsou nebezpečné, a proto nemožné — mohou vést k nenapravitelným následkům. Trump to vůbec nechce, v zásadě to pro sebe vylučuje. Chápe, že diplomatický boj bude pokračovat prakticky donekonečna, jednoduché řešení neexistuje. Proces však musí pokračovat a veřejnost je třeba bavit.

Proto nahrazuje rozhodnou politiku náhradními řešeními – převést dodávky zbraní na NATO, vytvořit nový systém financování podpory Kyjeva, pohrozit cly Rusku a zemím, které s ním obchodují. Jinými slovy, neustále zaplňovat politický prostor nějakými záležitostmi, které zbavují pocitu nečinnosti a beznaděje, neschopnosti USA vyřešit problém. Za 50 dní, pokud nebudou výsledky jednání o Ukrajině, oznámí nové rozhodnutí, které přebije předchozí. Žádné z těchto prohlášení nelze považovat za konečné a nezvratné – v tom je Trump zcela v souladu s povahou současné své mezinárodní politiky a jeho adekvátností.

A ještě včerejší „čerstvý“ názor ruského IT experta Ruslana Karmanova, přednášejícího už léta na univerzitě v Hong Kongu:

Jak se dalo očekávat, pondělní a minulý týden oznámené silné prohlášení Trumpa o Rusku se vylilo jen v lehké kýchnutí.

Sankce nemůže uvalit, protože by to zničilo celý vyjednávací proces, „o čem s vámi teď mluvit“, a vůbec celou linii, která začala předvolebními řečmi typu: „jakmile se 20. ledna stanu prezidentem, zavolám svému příteli Vladovi a příteli Si a všechno vyřeším“, bude muset jít do háje.

Může pohrozit, že je zavede za 50 dní (bože, vzhledem k hustotě pátků v Donnieho týdnu se za tu dobu může stát cokoli, počínaje tím, že do konce týdne změní názor, s tarifním tancem jsme to už zažili), a to ani ne na Rusko, ale na ty, kteří s ním obchodují. Indie, Čína a Turecko, které jsou pravděpodobně třemi největšími odběrateli ropy; to bude radost, jenže Washingtonu chybí síla, aby se pustil do Indie a Turecka.

Datum je také zajímavě zvoleno – 50 dní uplyne právě v době, kdy bude Putin v Číně na oslavách 80. výročí konce druhé světové války, skutečné oslavy se konají 3. a 4. září, Trumpovo ultimátum vyprší 4. září.

Existuje však ještě jedna verze: - uvidíme, zda je pronikání ruské kultury tak velké, že se „Šufutinův den“ převracení kalendáře a přeskakování ohňů z jeřabinových větví stane mezinárodním. 😊

https://dzen.ru/a/aHVTEJxRmnKEoR87