Sousedé musí ležet v ruinách…
- Pochybovač
- 17. 7.
- Minut čtení: 2
K izraelským útokům na Sýrii.
Andrej Perla 17.07.2025
K pochopení toho, co dnes dělá Izrael, je třeba vzít v úvahu objektivní i subjektivní faktory:
Se subjektivními faktory je to jednodušší: - Benjamin Netanjahu, který tam nyní zaujímá pozici premiéra, sedí na svém místě velmi nejistě a je zřejmé, že bude premiérem přesně tak dlouho, dokud poběží válka. Jemu jde tedy o to, aby trvala co možná nejdéle. Toto jeho přání, pravda, sdílí Donald Trump, který dokonce za něj vystupoval s obhajovacími řečmi před soudem, který Netanjahu soudil za jeho korupční jednání. Netanjahu příští volby nevyhraje a jejich odložení může pomoci jen válka. Protože válka s Iránem skončila, ve válce v Gaze se Trump snaží o příměří, tak Netanjahu našel novou frontu – a tou je Sýrie.
Existují ale objektivní faktory - daleko závažnější a širší problémy, objektivně existující mimo závislost na konkrétním izraelském premiérovi. Jde o to, že strategie vzájemných vztahů s tátu Izrael s jeho sousedy, spočívá v tom, že ti to sousedé musí ležet v ruinách a proto je nutné je rozbíjet. To se týká Sýrie, Libanonu, Egypta, Gazy, k palestinské autonomii, k Iránu atd. Pokud by Izrael mohl, tak by si našel záminku i proti Jordánsku. Izrael, v osobě svých vůdců (nejen nynějších) docela upřímně má za to, že mu bezpečnost zajišťuje jen destrukce v okolních zemích. Proto se Izrael chová extrémně agresivně a využívá jakýchkoli záminek (a pokud nejsou, tak si je vymýšlí) k napadení sousedních zemí.
Vezměme si jako příklad Sýrii s prezidentem Aš-Šaráá, kde Izrael udělal všemožné ke svržení Bašára Assada a hlasitě dával najevo, že Aš-Šaráá je něco úplně jiného, že není islamistou ale váženým partnerem. Netanjahu se velmi radoval tomu, že mu osobně tiskne ruku Donald Trump, ale jakmile začalo být vidět, že se Sýrie začíná trošku vzpamatovávat a začíná tam nastolovat jakýsi pořádek, Izrael okamžitě využil jen stín záminky k útokům na Sýrii, nyní dokonce už bezprostředně na genštáb syrské armády a na vojska v El-Suejse atd.
Opakuji, že je to strategie Izraele a nelze očekávat, že se z nějakého důvodu Izrael začne chovat jinak. Proto bude i na dále Izrael napadat všechny okolní země, a jedinou možností, jak tomu zabránit, je udělat tyto země natolik silnými, aby se mohly bránit, aby útok na ně byl pro Izrael nebezpečný.
Konflikt Izraele s Libanonem trvá už několik desetiletí, někdy bývá mírný, tedy Izrael občas bombarduje, někdy přechází do fáze horké, kdy tam Izrael vtrhne a ničí desítky šíitských vesnic a vraždí desítky a stovky lidí.
Totéž se týká Gazy, ale i Sýrie, kdy Izrael obsadil a okupoval její Golanské výšiny, nyní okupuje kus celé provincie a může tak postupovat i dále. Byl moment, kdy izraelská vojska stála 25 km od Damašku a nelze vyloučit, že za měsíc uvidíme totéž.
Otázka nezní, zda to přeroste do čehosi vážnějšího. Otázka zní: - jak vnímat to co se děje?…
Izrael udělá vše proto, aby v Sýrii nebyl pořádek, aby se nikdy nevzpamatovala, aby nikdy neměla pořádnou armádu a efektivní hospodářství. Aby tam nikdy nežili bohatí lidé, ale jen strašně chudí a hladovějící – tehdy to bude Izraeli vyhovovat. A proto, aby byli chudí a hladověli, je třeba je pravidelně bombardovat a provokovat tam mezietnické srážky atd, atd. To nikdy neskončí.
Neskončí to, dokud zvenčí nedonutí Izrael k pořádku.
Komentáře