Stojí za zamyšlení …

Boris Jakemenko              15.11.2025

Do Moskvy nakoukla Paní Zima …   - k nám cobydup.

Tento příspěvek poněkud vybočuje ze zavedené šablony mých překladů, nicméně se domnívám, že to, co popisuje ruský televizní komentátor,  nemá platnost jen  pro ruská velkoměsta… (překl.)

V roce 1982 vědci D. Wilson a D. Kelling formulovali teorii, podle které má jakýkoli nepořádek epidemický charakter, pokud se s ním nebojuje. Tato teorie dostala název „Teorie rozbitých oken“. Stručně řečeno, vypadá takto: lidé častěji porušují přijaté normy chování, když vidí, že tak činí i ostatní. Porušení se přitom zvyšují exponenciálně – když lidé vidí, že je porušeno jedno z pravidel, začnou porušovat i další pravidla, a tak to pokračuje, dokud nenastane chaos.

Proto pokud je v budově rozbité okno, je třeba ho co nejrychleji vyměnit za nové, jinak brzy budou rozbita všechna okna a pod okny se nahromadí hromady odpadků. Pokud někde leží odpadky, je třeba je co nejrychleji uklidit, dokud se, řečeno s Gogolem: „nenahromadí všelijaký harampádí“.

Jak to vypadá v životě? Existují příklady. V 70. a na počátku 80. let bylo v New Yorku spácháno více než tisíc pět set trestných činů denně, mezi nimiž bylo i několik vražd. Metro bylo v takovém stavu, že bylo lepší do něj nevstupovat ani ve dne – zloději, žebráci, neprostupná špína a vlhkost, veškerý volný prostor pokrytý graffiti.

V polovině 80. let začal nový šéf newyorského metra D. Gunn transformovat metro bojem proti graffiti. Co mu tehdy jen neříkali: „To je nesmysl, je třeba se zabývat zloději, osvětlením, požární bezpečností.“ Gunn však trval na svém: „Graffiti je symbolem kolapsu systému. Pokud chceme zahájit proces restrukturalizace organizace, první krok musí být vítězství nad graffiti. Bez vítězství v této bitvě se žádné reformy neuskuteční.“

Byla zahájena program komplexního čištění vagónů několikrát denně, podle Gunna „jako náboženský obřad“. Poté se dostalo na černé pasažéry a výsledkem bylo nastolení úplného pořádku.

Poté byla tato strategie rozšířena na celé město. Nyní byli zatýkáni všichni, kdo se opíjeli a chovali se hlučně na veřejných místech, házeli prázdné láhve, malovali na zdi, skákali přes turnikety, žebrali u řidičů o peníze za umytí oken, močili na ulici. V důsledku toho začala klesat míra kriminality ve městě. Ukázalo se, že drobné a nevýznamné přestupky byly signálem pro páchání závažných trestných činů. Výsledkem reforem v metru bylo, že se kriminální New York na konci 90. let stal nejbezpečnějším velkoměstem Ameriky.

Stojí za zamyšlení. Možná by, kromě květináčů na ulicích, kromě růstu parkovišť a zvýšení pokut, stálo za to bojovat proti všeobecné sprostotě (pravda, pak by zemřela „vlastenecká literatura“, ale tuto ztrátu přežijeme), všudypřítomným šansonům, poskokům čekajícími na své pány ve druhé a třetí řadě vedle sebe na „blikačkách“, konformistům na vysokých školách a pirátům na silnicích. Možná pak budou úspěchy ještě viditelnější…

https://t.me/yakemenko