Trčící britské uši …
- Pochybovač
- před 11 hodinami
- Minut čtení: 4
Rozdíl v anglické a americké geopolitice.
Speciálně pro RT – profesor Dmitrij Evstafjev
09.07.2025
Krátká zpráva tiskové služby nadnárodní ropné a plynárenské společnosti BP (dříve British Petroleum) o uzavření dohody s Národní ropnou společností (NOC) Libye prošla téměř bez povšimnutí. To je zcela pochopitelné: dohoda předpokládá pouze účast BP na geologických průzkumech s cílem posoudit rozsah ropných zásob v zemi a perspektivy jejich těžby.
Teoreticky činí zásoby ropy v Libyi více než 46 miliard barelů, což z této země činí jednoho z nejvýznamnějších potenciálních vývozců uhlovodíkových surovin, zejména s ohledem na to, že relativně malý počet obyvatel a absence významného průmyslového výroby minimalizují vnitřní spotřebu. Libye je však zmítána vnitřními spory, což znamená, že nová dohoda je zatím pouze deklarací záměrů.
Existuje však jedna, dokonce dvě nuance:
Národní ropná společnost Libye, založená v roce 1970 Muammarem Kaddáfím v důsledku znárodnění uhlovodíkových aktiv země, včetně těch, které patřily zahraničním korporacím, má sídlo v Tripolisu. Toto město je kontrolováno takzvanou Přechodnou národní radou, která se po Kaddáfího svržení prohlásila za nejvyšší moc.
Nejvýznamnější ropná pole se ale nacházejí na východě a jihovýchodě země, v oblasti kontrolované libyjskou národní armádou vedenou polním maršálem Chalifou Haftarem. Jih Libye byl i v lepších časech jakousi šedou zónou, natož nyní.
V takové složité situaci bude provádění geologického průzkumu a upřesňování velikosti těžebních zásob přinejmenším obtížné. Je však třeba mít na paměti i zcela zamotanou situaci s právním statusem samotné společnosti, formálně národní, jakož i konkrétních objektů a aktiv „na zemi“.
Existují ještě tři okolnosti, které je třeba vzít v úvahu, když se hovoří o jakémkoli projektu BP, a tím spíše o projektu v tak specifickém politickém a ekonomickém prostoru, jakým je bývalá Libyjská džamáhíríja.
Za prvé, BP je samozřejmě čistě soukromá společnost s velmi rozmanitým spektrem akcionářů. BP však vždy byla nástrojem zajišťujícím vliv Londýna, stejně jako každá velká britská společnost. Všechny byly součástí britského vlivu. BP však vždy hrála zvláštní roli při zajišťování vlivu Velké Británie ve světě, zejména v ropných zemích a oblastech. Stačí si vzpomenout na roli BP (po pravdě je třeba poznamenat, že tehdy ještě neměla svůj současný název, ale jmenovala se Anglo-perská ropná společnost) při organizaci svržení vlády M. Mossaddyka v Íránu v roce 1953. Mimochodem, k BP, která po roce 1973 přišla o značné aktiva, měla také jisté výhrady Libye v době Kaddáfího.
Tam, kde se objeví BP, objeví se i Velká Británie v podobě své diplomacie a speciálních služeb, které jsou s diplomacií téměř neoddělitelné. Abychom pochopili, jak silný je tento vliv dodnes, stačí se podívat na aktuální složení představenstva společnosti.
Za druhé. V moderní Libyi neexistuje jako takové centralizované stát. A nejde jen o soupeření dvou koalic, které nejvíce připomíná tlak v pobřežní zóně podél dvou tří silnic a kolem několika, ropných přístavů, což je charakteristické. Jde o to, že Libye se po pádu režimu M. Kaddáfího stabilně vrací ke svému tradičnímu formátu – státu rozděleného podle kmenových, klanových a dokonce rasových znaků. S extrémně kontroverzními, ne-li konfliktními vztahy mezi různými kmenovými sdruženími a skupinami, které jsou tradičně dobře ozbrojené.
BP se však v takovém „obchodním prostředí“ cítí velmi dobře.
Samozřejmě, krok BP lze snadno interpretovat jako podporu Přechodné národní rady Libye, s níž Ankara, blízký partner Londýna, dlouhodobě a úzce spolupracuje. Logika britského korporátního pronikání do jiných zemí (zejména se slabým nebo rozpadlým státem) je však takováto: dohoda s jedním z hráčů neznamená, že získá úplnou moc.
Znamená to, že tento hráč se stává podřízeným korporaci, a v podstatě i Velké Británii. Stává se předmětem manipulace. V Rusku to dobře chápou na příkladu britské účasti v občanské válce. V Libyi se vyvíjí přibližně taková situace – Velká Británie tam nepotřebuje pevnou a jen minimálně suverénní moc.
Obecně platí, že hra na kmenové rozpory je základem, na kterém stála Britská říše v době, kdy „nad ní slunce nezapadalo“. Poznamenejme také, že ochrana personálu BP se může stát pádným argumentem pro vyslání bezpečnostních složek do té či oné oblasti, a to nejen soukromých vojenských společností, ale i speciálních královských britských jednotek. Takové precedenty v historii britských korporací již existovaly.
Třetí a pravděpodobně nejvýznamnější v krátkodobém horizontu: politika Trumpa a eurobyrokracie ohledně rozšíření ropných sankcí proti Rusku prostě předurčuje vznik krátkodobých výkyvů cen ropy, po nichž mohou následovat přerušení dodávek. Zejména pokud se silám usilujícím o globální geoekonomickou destabilizaci podaří spojit novou vlnu ropných sankcí proti Rusku s novým vyhrocením situace ve východním Středomoří, konfrontací mezi Izraelem a Íránem. V takovém případě jsou téměř zaručeny nejen skoky cen, ale i přerušení dodávek uhlovodíků. A možnost vývozu ropy z Libye do Evropy se stává nástrojem k získání mimořádných zisků.
Vzniká dojem, že BP se v Libyi upevňuje s ohledem na budoucnost, vzhledem k mimořádně výhodné geopolitické poloze této země v klíčovém regionu Středomoří, v „docházkové“ vzdálenosti od britských vojenských základen na Kypru a Gibraltaru.
Na závěr si všimněme výrazného rozdílu mezi britskou geopolitikou a geopolitikou Trumpovou. Jedna je založena na tichém, někdy zcela nepozorovatelném pronikání do oblastí, které jsou slabé z hlediska národní suverenity a vlastních možností ochrany. Druhá je metodou maximálně veřejného vytahování se za účelem dosažení minimálního výsledku, který je poté prohlášen za „triumf“. Pocítíte, jak se říká, ten rozdíl…
Comments