Týden v kostce
- Pochybovač
- před 22 hodinami
- Minut čtení: 4
Trump a mír na Ukrajině, Putin v Indii, Krize v Pobaltí…
Prof.Dmitrij Jevstafjev 06.12.2025
Dnes na soukromém kanálu, jako obvykle v sobotu, video přehled událostí uplynulého týdne.
Podle mého názoru nejzajímavější událostí uplynulého týdne bylo čtvrteční prohlášení J. D. Vance, že otázka ukončení války na Ukrajině je otázkou několika týdnů. Ne hodin, dnů, ale týdnů. Vzhledem k tomu, že Vance se, po několika bolestivých přešlapech na veřejnosti, chová velmi opatrně, nejde o náhodné prohlášení.
Znamená to však, že uvnitř Trumpova týmu (nebo alespoň v jeho blízkosti) převládá názor, že dohoda s Kyjevem bude uzavřena za výrazně horších podmínek, než jsou ty současné. Několik týdnů – to je, pokud chápu správně, až po Vánocích a Novém roce? I když zde existují různé varianty. A ano, je to zjevně Rubioova odpověď na jeho komentáře o boji o „mizivé“ prostory, který nyní probíhá při jednáních a na frontě. Vance ve skutečnosti řekl, že situace je nyní v očekávání strategického zlomu, který může změnit všechny základní přístupy.
Zajímavé, jak vidím, že tam probíhají diskuse. Ale zcela předvídatelné. A v tomto případě jsem si prakticky jistý, že Vance odráží názor Trumpa. Který se prakticky vyřadil z této otázky. Je však zajímavé, že i liberálně-globalistický mainstream se začíná velmi rychle obracet směrem k uznání nutnosti co nejrychlejšího uzavření „dohody“ o Ukrajině za „Trumpových podmínek“, i když jsou nevýhodné. To je opravdu něco nového, i když bych to nevnímal jako důkaz strategického obratu globalistů „směrem od“ Ukrajiny.
Jedná se spíše o zkreslené odrážení pochopení nutnosti zachovat Ukrajinu již ne jako „aktivum“ (což je zřejmě již nemožné), ale jako „předmostí“. A to je již zásadní rozdíl.
K návštěvě V. V. Putina v Indii:
- mám dvě malé poznámky. Jednu zde, druhou, vzhledem k její delikátnosti, na soukromém kanálu. Upozorním na rozdíl v přístupu k návštěvě ruského prezidenta v Indii ve Spojených státech a v Evropě. V Evropě panuje hysterie ve stylu „vrať se, všechno odpuštěno“. V USA píší „Trump ztratil Indii“, i když to vůbec není pravda, naopak, to, co se nyní děje, je pouze projevem tradiční indické multivektorovosti. Ale v podmínkách prudkého nárůstu vojensko-politického napětí.
Odpovím na otázku:
- kterou mi nedávno položil jeden z abonentů:
„- je možné, aby USA a Rusko spolupracovaly v boji za rozpuštění „strany chaosu“, která intenzivně pracuje na vytvoření koalice „neoglobálního Londýna“? A v následném přetvoření prostoru „čistého listu, ať už se objeví kdekoli“?
Teoreticky je to možné, ale existuje pár nuancí...
Počínaje tím, že s takovou iniciativou musí vystoupit USA. Jinak to nejde. K tomu musí Trump upustit od své strategie „dohod“, jejímž smyslem je, aby partneři USA při každé iteraci Americe něco dali. A pak, možná, až se mu vše podaří (na úkor cizích zdrojů), nastane pro ně doba „společného prosperity“.
Proti „neoglobálnímu Londýnu“ lze bojovat pouze za předpokladu, že USA budou ochotny do nového systému něco „investovat“. Nejde ani tak o peníze, jako spíše o zdroje. A s tím mají Američané problém.
Druhá nuance je zcela zřejmá: aby bylo možné bojovat s „neoglobálním Londýnem“ „ve světovém měřítku“, je třeba ho porazit uvnitř USA. Nelze říci, že by Trump v tomto ohledu neměl úspěchy. Má. A rozvíření „kyjevského skandálu“ Trumpovu pozici v tomto směru jen posílilo. Ale k reálnému omezení vlivu Britů je ještě velmi, velmi daleko. Boj proti Britům uvnitř USA je teprve v počátcích.
V závěru pár citátů z mojí dnešní besedy na „Rádiu Aurora“ s jedním z největších našich expertů na Pobaltí pofesorem Meževičem:
Na otázku krize v Estonii, Lotyšsku a Litvě kolega řekl: „K tomu, abyste pochopili hloubku evropské krize, nemusíte nutně být expertem na celý region od Lisabonu po Helsinky. Stačí se podívat na Poblatí a vidíte, že to není krize Pobaltí, ale krize Evropy. V Pobaltí jen vylezly velké skvrny, které žádným mejkapem nezakryjete. S čím to souvisí?
Na jedné straně je na Západě, v Německu atd, totiž existuje velká pevnostní rezerva, která v takovém Estonsku není;
Za druhé: - když se podíváte, řekněme, na takového Macrona, vidíte, že jako politik je o řád horší než Mitterand, ten byl o řád horší než De Gaulle. No a De Gaulle byl zase o řád horší než Napoleon. A lze tak pokračovat dál do minulosti. Ale i s přihlédnutím k tomu má Francie možnost volby cesto – což Pobaltí nemá.
Na otázku povahy krize – zda hospodářská nebo ideologická, profesor odpověděl, že se těžko spolehnout na statistiku: „- tam pod váhy položili takovou cihlu, že žádná statistika nepomůže – ale dokonce i ta statistická data svědčí o tom, že například v onom Etonsku trvá průmyslová krize už 8. nebo 9.kvartál a v zemědělství ještě déle, a sféra služeb bez jakékoli statistiky umřela. Proč? Představte si turistu z víceméně blahobytného Norska. Ten dojel do Švédska, tam se posadil na výletní loď do Tallinu, kde odpočíval a bavil se s alkoholem nebo bez, a v pohodě se vrátil domů. Teď se doma v Oslo nebo ve švédských médiích dovídá, že se v Tallinu každou chvíli mohou objevit ruské tanky a dojde k závěru, co by tam tedy pohledával?! Takže oni se chytili do pasti vlastní válečné hysterie a propagandy. On byznys vyžaduje klid a nějakou perspektivu aspoň kvartál dopředu – to v Estonsku dnes není – tam není perspektiva“.
Já jsem k tomu dodal perličku týkající se statistiky, k pochopení toho, co je to ekonomická statistika: - V předposledním roce Obamova prezidentování tam zacvičili se statistikou hospodářského růstu a vytvořili efekt nižší výchozí základny předchozího kvartálu pro demonstraci ročního růstu v předvolebním roce (jako východisko pro kandidaturu H.Clinton) – média to přešla, ale zvedli se někteří ekonomové s protesty, že takto nelze – a Obamův štáb to svedl na chybu v přepisu…
Za Bidena statistické podvody nabyly systémové podoby už ve druhém roce jeho kadence, kdy ještě byl biologicky příčetný. Ale z americké statistiky vychází všichni ostatní – tj. Evropa část Blízkého Východu atd, včetně Číny a části Ruska… - a ozval se někdo za těch 10 let? Nikdo ani nepípl! A odtud, z rozkrytí těch falešných cifer se vynoří světová hospodářská krize.
Pak se kolega vrátil k otázkám Pobaltí a pokračoval:
„Je nutné přiznat, že dnes Estonsko, Lotyšsko i Litva sklízejí plody chyb udělaných před rokem, tehdejší chyby vycházely z chyb před 5 lety, a tam před 10 lety – a tak docházíme až do roku 1991, k heslu „Očistíme území od všeho starého“ – zbořit vše sovětské. Ideologické cíle určovaly konkrétní politiku a ta zase konkrétní ekonomiku – a tak byla zlikvidována celá odvětví, aniž je rovnocenně nahradila jiná“.
Ještě se k té besedě vrátím…
Komentáře