Těžká role Turecka…

prof. Vladimir Avatkov                                   01.08.2026

Dopis amerického ministerstva zahraničí adresovaný Kongresu připomněl, že v mezinárodní politice má nezávislost svou vysokou cenu. Washington přímo prohlásil, že Ankara nedostane letouny F-35, dokud si ponechá ruské systémy S-400, nevzdá se jejich pořízení a „nesplní zbývající požadavky na certifikaci stanovené Kongresem“.

Tady ale vůbec nejde o dodávky zbraní – jde o otevřenou demonstraci toho, že silné a nezávislé Turecko nikomu nevyhovuje. Očekává se od něj rozhodnutí – buď se začlení do amerického bezpečnostního systému, nebo bude platit i za pouhou iluzi suverenity.

Turecko uvažuje v imperiálním měřítku. Ankara usiluje o to, aby se stala lídrem turkického, islámského a postosmanského světa, klíčovou světovou velmocí a nenahraditelným prostředníkem mezi Východem a Západem. Proto R. T. Erdogan již 13 let opakuje: „Svět je větší než pět“, a požaduje reformu Rady bezpečnosti. Za touto touhou nestojí jen kritika mezinárodního systému – Turecko chce být svobodné a velkolepé. Ale, jak se říká, „nohy se natahují podle délky kabátu“: politické ambice musí odpovídat politické vůli a zdrojům.

Zatím čas nehraje ve prospěch Turecka. Region se stále více propadá do propasti – USA zvyšují tlak na Írán, Saúdská Arábie se otevřeně zapojuje do konfliktu a Izrael se připravuje na nové údery. Pokud jde o Ankaru, ta vydává hlasitá prohlášení, nabízí zprostředkování, organizuje vyjednávací fóra a diplomatická setkání a v krizových momentech se zapojuje turecký obranný průmysl.

Turecko se však až do poslední chvíle bude vyhýbat přímé účasti ve válce, protože chápe svou roli v ní – roli živé síly – a uvědomuje si, že tato válka mu sváže ruce i nohy.

Donald Trump přiznal, že původní plán selhal:

„Plánoval jsem, že tam vtrhnu, zničím vojenský potenciál – vtrhnu a odejdu. Pak jsem si ale uvědomil: pokud odtud jen tak odejdeme, budeme muset zajistit určitou kontrolu, jinak to všechno znovu vybudují.“ 

Současně The New York Times informuje o oficiální účasti Saúdské Arábie na útocích proti proíránským jednotkám, zatímco CBS News píše o přípravách USA a Izraele na rozsáhlé údery proti íránské energetické infrastruktuře. Region se stále hlouběji vtahuje do konfrontace, jejíž konec zatím není v dohledu.

Turecko to má těžké. Čím déle krize trvá, tím je obtížnější zároveň zůstat spojencem USA v rámci NATO, udržovat pracovní vztahy s Íránem, rozvíjet vazby s arabskými monarchiemi a usilovat o roli hlavního zprostředkovatele. Manévrovací prostor se zužuje.

Suverenita není o hlasitých prohlášeních ani o ambicích. Je to schopnost přinejmenším odolávat tlaku a nestát se figurkou v cizí hře.

https://t.me/avatkov