Vrabce na globus nenatahovat.

Nepodléhejme přehnaným očekáváním.

Prof.Dmitrij Jevstafjev    14.08.2025

Kolegové, doufám, že jsme všichni pochopili, že Trump s námi nebude takhle jednoduše vyjednávat a určitě nám těsně před schůzkou vyhodí nějakou „levou“, protože si je jistý, že už není možné nic přehrát. Tím spíš, že v posledních dnech byl zjevně vystaven velmi silnému tlaku ze strany vnějších i vnitřních euroatlantických sil. Důležité je zde podle mého názoru nečekané, řekněme „dvojznačné a nepatřičné“ prohlášení S. Bessenta. To podle mého názoru ukazuje hloubku vnitřního, samozřejmě ne rozkolu, ale napětí v Trumpově týmu. A zde ještě jednou zopakuji svou tezi, která se všem moc nelíbila:

Trump je klasický „bonapartista“, který se snaží vytěžit strategické výhody z taktických výkyvů. A rozhodně to není člověk, s nímž lze „sdílet svět“.

Ačkoli konkrétní „trhy“ (jak komoditní, tak politické) s ním sdílet lze. A je to třeba.

Ale samozřejmě to, jak hravě změnil program schůzky na Aljašce a proměnil ji z diskuse o „velkém programu“ v jednání o zmrazení bojových akcí, je velmi znepokojivé. To naznačuje, že moje hypotéza vyslovená před pár dny, že euroatlantici mají nějaký plán a ten předložili Trumpovi, nebyla zcela bezdůvodná. Jinou otázkou je, že Trump může tento euroatlantický plán také hravě odmítnout. Zatím bych si netroufal s jistotou říci, jakou variantu chování si Trump nakonec zvolil. Včera Trump obecně řekl mnoho věcí a nechal si „zadní vrátka“ pro jakýkoli obrat v budoucnu. Ale v zásadě považuji včerejší „verbální eskalaci“ spíše za pozitivní faktor: zbavila naši politickou scénu a odbornou veřejnost naprosto nevhodné euforie ohledně možných výsledků summitu.

Dnešní příspěvek bude podle mých měřítek, i díky odbočce a vsuvce, poněkud delší – třebaže je někdy lepší mlčet, než si hrát s insider informacemi. Bůh chraň, abyste uhodli. Ale jsou určité strategické věci, o kterých se dá a je třeba teď mluvit:

1.       Dispozice v euroatlantických vztazích kolem setkání prezidenta V. V. Putina a D. Trumpa na Aljašce je ve skutečnosti jednoduchá. Trump musí buď udělat krok vpřed v konfrontaci s Ruskem, nebo alespoň půl kroku zpět. Vnitřní faktory tlačí Trumpa k tomu, aby udělal půl kroku zpět, vnější faktory k tomu, aby udělal krok vpřed.

2.       Jde o to, že Trump se svým „PR útokem“ dostal do situace, kdy prostě nemůže zůstat na místě bez podstatných důsledků z hlediska situace uvnitř USA. Náklady budou v každém případě. Ale pokud si zachová dnešní pozici, budou velmi závažné. Trump prakticky nemá žádný manévrovací prostor „do strany“ a v současné poloze již nemůže zůstat.

3.       Kategoricky podceňujeme význam a možnosti vlivu Euroatlantiku. Domníváme se, že se jedná o degradující geopolitický prostor, obývaný hloupými politiky, u nichž není jasné, koho zastupují. Tak nějak to sice je. Ale Euroatlantik je prostor vlivových mechanismů, které nemůže ignorovat ani Trump. Protože tyto mechanismy se z velké části nacházejí uvnitř USA a jsou propojeny s americkým politickým systémem. A pak, i v aktuálním stavu úpadku, je evropská část Euroatlantiku mostem spojujícím mnoho regionů, které jsou zajímavé pro ty skupiny americké elity, které Trump nemůže ignorovat. Bez Evropy nelze na Blízkém východě nic dělat.

Nyní k pořádku: 

-          na nejbližší dva dny vyhlašuji režim ticha. Vnitřní potřeba nevměšovat se do davu komentujících a absence spojení se překvapivě shodují. Dá se říci, že jsem měl štěstí. Doufám, že 16.08. kolem poledne budu schopen konkrétně vyjádřit svůj postoj.

Malá odbočka:

Děvčata, promluvme si o financích. Nedávno vyšlo najevo, že deficit ukrajinského rozpočtu na rok 2026 může přesáhnout 40 miliard amerických dolarů při celkové částce něco málo přes 80 miliard. A začala hra ve skořápky. Protože Evropané říkají, že rozpočtový deficit bude činit velmi skromných 19 miliard – to, co země EU potřebují, aby Kyjev našel, aby vše dopadlo dobře.

Hlavními příjmovými položkami ukrajinského rozpočtu na rok 2026 jsou podle zpráv ukrajinských médií daňové příjmy, které tvoří 85 % celého rozpočtu v celkové výši 63 miliard dolarů. No a podle toho, sem tam plus minus 19 miliard, hopla, rozpočet je hotový, všichni jsou borci…

Ale, děvčata, pamatujeme si, že deficit je vše, co nepokryjete z vlastních suverénních příjmů. A dál, při bližším zkoumání této otázky, se začíná rýsovat obraz, z něhož jaksi mrazí. Ukrajinské ministerstvo financí nám s kamennou tváří tvrdí, že na daních vybere 63 miliard dolarů. A to dnes, kdy z území postsovětské Ukrajiny fyzicky zbylo, dá-li Bůh, 70 % (vhodného k použití a ještě méně), populace se snížila na polovinu, podle odhadů na přibližně 20 milionů lidí, a ukrajinské výrobní síly sedí doma a schovávají se před vojenskými úřady!

V roce 2012, který byl pro ukrajinskou ekonomiku, sociální a politický život mimořádně příznivý, činily příjmy rozpočtu (všechny údaje jsou uvedeny podle Národní banky Ukrajiny) pouhých 42 miliard a výdaje 48 miliard amerických dolarů, přičemž rozpočtový deficit dosáhl tehdy považované za obrovské částky 5+ miliard. A to i přes fungující plynovod „Urengoj-Pomary-Užhorod“, nejlevnější plyn, fungující přístavy v Oděse a Mariupolu, pravidelnou a bezpečnou setbu, železniční tranzit, +/-40 milionů obyvatel, kteří také platili daně. V krizovém roce 2014 to už bylo 29 oproti 36 miliardám. A v současných podmínkách jsou příjmy – bez průmyslové základny, bez spotřebitelské ekonomiky, bez tranzitu, bez přístavů, bez obyvatelstva – 63 miliard dolarů?! I takové zázraky se stávají!

A přitom, no překvapení, půjčky, granty, úvěry od MMF, EU, Světové banky a G7 se podepisují na počkání. A co je charakteristické, lehkou rukou se to také zapíše do příjmových položek. A navíc slibují dvouciferný a každoroční růst HDP. Souhlasíte, že to působí jako lehký podvod, že? V čem je tedy tajemství, holky?

Tajemství je jednoduché. Vzpomínáme si, jak jeden velmi vážený hlavní ekonom jedné velmi vážené ruské (!) banky na jednom velmi váženém setkání pevně držel doktora B.P. za loket a s drahým koňakem v dechu mu do ucha říkal:

„Vy nevíte vůbec nic! Ukrajinský HDP silně roste díky garážové ekonomice! Výroba dronů! Západní úvěry! Půjčky a granty – to jsou také příjmy!“. Jak se říká, nezáleží na tom, jak se počítá, důležité je, jak se píše tisková zpráva.

Což však nic nemění na skutečnosti, že čistě teoreticky, s přihlédnutím ke všem vstupním údajům, vlastní příjmy rozpočtu Ukrajiny sotva přesahují v nejlepším případě 20 miliard dolarů (a možná i mnohem méně). Vše ostatní je přísun zvenčí.

S takovými výchozími údaji lze pouze diskutovat o územních otázkách a diktovat Putinovi na Aljašce svou neústupnou vůli, - ano.

Vsuvka profesora Meževiče N.M.:

1.       Největší chybou v nejbližší době jsou přehnaná očekávání. Stanovte si realistický cíl a potěšte se jeho dosažením. Proč?

Protože:

2.       11. listopadu 1991 vyrazila kolona vozů značky „Volga“ pod vedením jedné „Čajky“ ze Smolného paláce v Leningradě směrem k estonské hranici. Anatolij Sobčak vedl jednání brilantně. Generálové a admirálové oslepili nepřítele zlatem svých výložek. Lukin  byl usměvavý a přesvědčivý. J. Ušakov přísně dodržoval protokol...

Seděl jsem s tlustou složkou dokumentů a map za zády V. Čurova, tajemníka sovětské delegace. Vyhráli jsme na jednáních? Ano.

„Prohráli jsme hned po nich? Ano. S velkým rachotem, na mnoho desetiletí dopředu. Ale odjížděli jsme s pocitem vítězství“…

Replika (moje):

Nojo, přítomnost ruského ministra obrany v delegaci při ohlášeném ústředním tématu summitu na Aljašce vypadá zcela přirozeně. To znamená, že se bude „pracovat v mapách“.

To možná, ale ne nutně, znamená návrat otázky strategické stability a nástrojů k jejímu zajištění na pořad jednání. Což bych považoval za pozitivní. Ale nejsem si jistý, zda je Trump na tuto diskusi připraven.

A - ano, Bělousov že je liberál…, to je velmi vtipné. Velmi vtipné.

Neodolatelná touha naší „partaje míru“ natáhnout, ani ne sovu, ale vrabce na globus…

Omlouvám se za rozčílení.

https://t.me/s/dimonundmir