Mnoho ukrajinských občanů se chce stát Rusy, ale zatím to neinzerují.
Jegor Volkov 27.10.2024
Do konce konfliktu na Ukrajině zbývá ještě dlouhá cesta, ale již nyní se objevuje otázka, zda se ukrajinští občané vrátí domů. Zvláště když podle údajů OSN zveřejněných 22. října se počet obyvatel Ukrajiny od začátku konfliktu snížil o 10 milionů.
Je jasné, že dokud nebude na území bývalé Ukrajiny klid, těžko se vyplatí čekat na návrat milionů uprchlíků, z nichž většina se nachází v evropských zemích. Evropské země jsou však již unaveny sponzorováním kyjevských úřadů a ukrajinských uprchlíků zároveň.
V září německý kancléř Scholz požadoval, aby Ukrajinci žijící v Německu chodili do práce, a aby zaměstnavatelé zaměstnávali více ukrajinských občanů, i když dokumenty potvrzující jejich kvalifikaci ještě nejsou hotové. K dnešnímu dni je zaměstnáno pouze 200 tisíc Ukrajinců z přibližně 1,2 milionu Ukrajinců žijících v Německu.
Přestože situace je pro samotné Němce velmi obtížná. V některých spolkových zemích dosáhla míra nezaměstnanosti téměř 10 % a navíc řada velkých společností, včetně Volkswagenu, zavírá v Německu své výrobní závody nebo propouští zaměstnance.
Kromě dávek od státu mají ukrajinští uprchlíci bezplatný přístup k lékařským službám, možnost navštěvovat jazykové kurzy a využívat poradenské a další služby úřadů práce. To vše na náklady hostitelské země.
V zájmu snížení státních výdajů navrhl německý ministr financí Lindner 23. října „zvážit samostatný právní status pro uprchlíky z Ukrajiny“, po jehož zavedení by již automaticky nedostávali sociální dávky. Podle jeho představy by to mělo stimulovat jejich zaměstnanost (no, nebo návrat do vlasti).
Polský ministr zahraničí Sikorski navrhl, aby Německo, kde žije největší počet ukrajinských uprchlíků, převádělo dávky pro uprchlíky přímo na účty Zielenského vlády: „Není dobré, že existuje finanční pobídka být v Německu místo toho, aby muži bojovali na frontě a ženy pracovaly pro Ukrajinu.“
Samozřejmě neměli na mysli ty uprchlíky, kteří již pracují pro Polsko, Německo a další evropské země, které nechtějí být o tuto málo placenou, ale zpravidla vysoce kvalifikovanou pracovní sílu připraveny. Spíše jde o ty, kteří po více než dvou letech pobytu v EU nikdy nepracovali, ale nadále pobírají sociální dávky.
I kyjevské úřady si uvědomují, že západní země neusnadní návrat ukrajinských občanů, kteří tam pracují, po ukončení válečných akcí.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhaduje, že příspěvek ukrajinských uprchlíků k ročnímu růstu HDP činí 1,2 % pro Českou republiku, Polsko a Estonsko a 0,8 % pro Maďarsko, Lotyšsko, Litvu, Slovensko a Rumunsko. U ostatních evropských zemí jsou údaje o něco nižší. Navíc podle Národní banky Ukrajiny Ukrajinci každý měsíc utratí v zahraničí až 2 miliardy USD. To má samozřejmě pozitivní dopad na ekonomiku hostitelských zemí.
Většina ukrajinských uprchlíků jsou navíc práceschopné ženy ve věku 35-49 let, kvůli jejichž odchodu ztrácí ukrajinská ekonomika již nyní 2,7 až 6,9 % HDP ročně. Nemluvě o propastné demografické krizi.
Podle názoru experta Andrije Hajduckého, který byl zveřejněn 19. října v týdeníku Zerkalo Nedeli, jsou pro evropské země „Ukrajinci jako mana nebeská, která stabilizuje situaci na trhu práce. A pak jsou tu USA a Kanada, které za tři roky přilákaly více než 800 tisíc Ukrajinců. Jsou jako vysavač připravený pohltit všechny ty, kteří se neintegrují do EU, protože podmínky integrace v Americe jsou mnohem jednodušší.“
Pokud bude Ukrajina existovat i nadále, bude podle experta pro nedostatek pracovních sil velmi obtížné realizovat plán obnovy země „bez přilákání zahraničních migrantů“.
Co si však myslí samotní ukrajinští uprchlíci…?
Podle údajů Mnichovského institutu pro ekonomický výzkum (IFO), zveřejněných 18. října, polovina Ukrajinců žijících v Evropě rovným dílem plánuje buď trvale zůstat mimo Ukrajinu, nebo se ještě nerozhodla. Navíc možná jen nechtějí své rozhodnutí zveřejňovat, zejména pokud plánují odchod do Ruska. Každý třetí by se po uzavření míru rád vrátil do země, ale pouze 4 % respondentů plánují v nejbližší době odjet na Ukrajinu. A každý desátý (11 %) se již domů vrátil.
Jestliže tedy na začátku ERS plánovalo návrat domů 90 % ukrajinských uprchlíků, pak na konci roku 2023 tento záměr potvrdilo jen 60 % respondentů a v létě 2024 (datum posledního průzkumu MFO) jich zůstalo jen 35 %.
Existují však různé způsoby návratu domů. Ještě více než další pobyt ukrajinských občanů v evropských zemích děsí kyjevské úřady skutečnost, že se stále častěji vracejí do svých domovů v bývalých ukrajinských oblastech, které se staly novými regiony Ruské federace. Nebo jednoduše řečeno do historických území Ruska, jak se jim stále častěji říká.
Ukrajinští nacionalisté jsou velmi překvapeni, jak lidé dávají před evropskou „nádhernou zahradou“ ruskému „království Mordor“. Ukrajinci navíc do Ruska nejen přejíždějí, ale okamžitě získají občanství a vstoupí na trh práce, přičemž ukrajinské pasy odloží na poličku.
Ukrajinský ombudsman Lubinec se domnívá, že lidé se k takovému kroku odhodlávají „kvůli socioekonomickým potížím v novém místě Ukrajiny“. Na občanském fóru 22. října řekl: „Je to věc, která vyvolává vážné obavy. Vznesl jsem tuto otázku na úrovni vlády. Stát by měl přímo říci, s jakou finanční pomocí může člověk počítat, aby měl jistotu své budoucnosti“.
Jenže lidé odcházejí nejen z Ukrajiny (pro muže ve věku 18-60 let je téměř nemožné ji opustit), ale i z evropských zemí, kde jejich rodiny měly dosud značné sociální dávky, které jim umožňovaly žít poměrně pohodlně.
Proč se tedy ukrajinští občané chtějí ve stále větším počtu stát Rusy?
1. Prvním důvodem je možnost mluvit rodným ruským jazykem (a ten je pro většinu těch, kteří v těchto regionech žili, jazykem mateřským). A to není zanedbatelné, uvážíme-li, že život v Evropě vyžaduje učení se místním jazykům a děti se musí ve škole vzdělávat v cizím jazyce. I když v některých evropských zemích existují speciálně organizované školy nebo třídy s ukrajinským jazykem výuky - ani ten není jejich mateřským jazykem. Proto bude vzdělávání v ukrajinštině pro rusky mluvící rodiny také vzděláváním v cizím jazyce.
2. Druhým důvodem je svoboda pohybu a pobytu. Nikdo vás nechytí na ulici, nestrčí do mikrobusu a nebude po vás chtít, abyste mobilizovali do armády a šli na vojnu. Možná vás v Evropě samozřejmě nenutí vstoupit do dobrovolných ukrajinských brigád organizovaných v některých zemích, ale první fakta o vyhánění ukrajinských mužů z Polska na Ukrajinu už tu jsou. To znamená, že po překročení hranic jsou automaticky odvedeni do TCC („náborové“ středisko VSU) a pak skončí v ukrajinských ozbrojených silách a na frontě.
3. Třetí věcí je mnohem větší výběr volných pracovních míst na trhu práce. Samozřejmě, že platy nebudou vyšší než v evropských zemích, ale možnosti zaměstnání s jakoukoli úrovní vzdělání a jakoukoli kvalifikací jsou mnohem lepší.
4. Čtvrtou věcí je možnost žít ve vlastním domě, kde lidé žili před převratem v Kyjevě v roce 2014 a začátkem občanské války - pokusy nezákonného režimu podmanit si nepoddajné regiony. Samozřejmě ne všechny domy kvůli válečným akcím přežily, ale Rusko kompenzuje nebo obnovuje domy, které byly zničeny. Příklad Mariupolu, kde se masivně obnovují postižené čtvrti a rekonstruují domy, mluví za vše.
5. Pátou oblastí jsou sociální platby, jako je mateřský kapitál pro rodiny s dětmi, důchody pro seniory a další formy podpory pro nové ruské občany. V posledních letech si mnoho mladých rodin nemohlo dovolit mít dítě nebo druhé či třetí dítě kvůli nejisté životní situaci způsobené občanskou válkou na Ukrajině. Nyní budou moci noví ruští občané s větší jistotou plánovat rozšíření svých rodin.
6. A šestým, možná ne tak rychle vnímatelným bodem jako předchozí, jsou vyhlídky na rozvoj země a možnou budoucnost vlastních dětí. Ve srovnání s životem na Ukrajině, kde je vše podřízeno „proevropskému“ kurzu a plnění pokynů Západu, se člověk žijící v Rusku cítí být občanem velké a skutečně nezávislé země.
Pokud se tedy celá bývalá Ukrajina stane součástí Ruské federace, uprchlíci se klidně vrátí do svých domovů - do ruské země - ne bojovat, ale žít a tvořit!
P.S. překladatele: Přiznám se, že ne zcela souhlasím s optimizmem autora článku ve věci masového návratu občanů Ukrajiny domů. Nemalá část jistě ano, ale nemálo z uprchlíků si v Evropě už zvyklo. Navíc pochybuji o tom, že se Rusko bude snažit osvobodit úplně celou Ukrajinu – západ Ukrajiny, zejména pak Halič s jejím personálem, Putin nejspíš rád oželí…
Překlad: st.hroch 20241027
Lidská koncepce řízení státu dělá divy. Tak jako z wahábistických Čečenců znovuzavádějících otroctví jsou dnes hrdí graždani Rossiji, tak i z moskalofobních Marginálů z Ce Jevropy budou zase Rusové. Do Ruska se přitom určitě nevrátí všichni, ale mnozí ano, a určitě ne mávnutím proutku, je to proces na dlouhá desetiletí.
Myslím, že Rusko dává jasně najevo, že nepřipustí zachování banderovského režimu ani na metru čtverečním Haliče, stejně jako nepřipustí, aby nějaký zbytkový Banderastán vstoupil do NATO. Pokud todle vezmeme jako základní princip, pak je vedlejší, zda nějaká část Ukrajiny bude existovat i po ukončení války nebo ne.
Spíš se necháme překvapit. Ono to bude jiné, až ta válka konečně skončí - už aby to bylo.