Vše jde podle přírodního principu

Kanaďan Laurence J. Peter (1919-1990) postuloval princip, podle kterého:  "Zaměstnanci mají tendenci postupovat v kariéře, dokud nedosáhnou úrovně svojí nekompetentnosti". To znamená, že nabývají odpovědnost a autoritu, dokud nepřestanou své úkoly plnit efektivně. Na té úrovni pak setrvávají, protože si kvůli neschopnosti plnit aktuální úkoly nezaslouží další povýšení. Důsledkem tohoto procesu je postupné obsazení všech pozic v organizaci nekompetentními zaměstnanci. Z uvedeného vyplývá, že pracovní úkoly jsou de facto plněny jen zaměstnanci, kteří za své zásluhy nebyly povýšeni. Ti obvykle nacházejí způsoby, jak nepatrně manipulovat se svými nadřízenými, aby omezili případné škody, způsobené nesprávným řízením.“ Citováno podle Wikipedie

K tomu lze dodat, že pojem kompetentnost nezahrnuje touhu po slávě, bohatství a další vlastnosti spojované spíš se zločinem než s prací.

Platnost Peterova principu je patrná i z dění v naší společnosti. V případě našich vlád je zřejmé, že v nich žádní kompetentní zaměstnanci (nás občanů) nejsou a nebyli. Proto máme „politické“ náměstky, nikoli odborníky, kteří ještě nedosáhli stavu nekompetentnosti. Přesvědčivý důkaz vlastní neschopnosti předvedl sám premiér, který pro „mananžérskou neschopnost“ vypoklonkoval ministra Bartoše.  Proč tak najednou?  Bartoš přece nepytlíkoval databázi po nocích u petrolejky. Měl na to dodavatele, kteří zakázku vysoutěžili. Zajímala se vláda o stav oné digitalizace?  Proč žádný z těch Hurvínků netrval na tom, aby byl původní systém stavebního řízení nahrazen až bude ten nový otestován?  Nevíme pod jakým tlakem Bartoš byl, aby projekt rychle dokončil. Nevíme kdo projekt připravil, jaké bylo jeho zadání, jaké kontrolní body existovaly - to všechno s ironickým dovětkem „pokud vůbec.“

Fiala prý konal sám bez komunikace s několika věrnými. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze říct, že se Fiala rozhodl nasrat Piráty tak, aby sami z vlády vypadli. Jinak by totiž musel hledat náhradu za Bartoše opět mezi Piráty, jimž bylo MMR svěřeno. Když odejdou, ODS může před volbami posílit o jednoho nebo dva ministry. Možná přetáhnou Lipavského, kterého Fiala na tiskové konferenci hlasitě vychválil. S projektem samým nemusí vláda dělat vůbec nic. Do voleb vystačí  s tím, že bude postupně odkrývat Bartošovy kiksy a zdůrazňovat, že to čtyřkoalice zvládne. Bude se do nekonečna opakovat slogan o jeho „manažérském selhání.“  Jenže manažérsky selhal hlavně Fiala, tím že projekt svěřil do neschopných rukou. Vytahoval se, že Bartošovi dal měsíc nebo dva, aby chyby odstranil a teprve, když to nepomohlo konal s rozhodností sobě vlastní. Byl ovšem obratem zesměšněn oznámením, že náprava může trvat až dva roky, bude vyžadovat desítky nových pracovníků a několik set milionů dodatečných nákladů. Náš manažérský hlupák zjevně zvolil cestu básníka: “Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu.“ 

Tento chmurný text lze poněkud odlehčit odkazem na Cimrmanovu teorii poznání. Ta vyvrací počáteční zprvu zcela přesný omyl - v našem případu pověření Bartoše digitalizací. Když je omyl zcela vyvrácen občan neví nic a stane před tváří Všehomíra (čti před volební urnou) s hlavou jasnou a prázdnou. A tak je to správné, tak to má být.