Švejk to věděl: Vojna se musí vyhrát,

Řekněte mně, pane Švejku, kdo vlastně vás svádí, abyste vyváděl takové hlouposti?” Švejk zakašlal a ozval se: „Já prosím o žádných hloupostech nevím.” „A to není hloupost, pane Švejku,” řekl umělý otcovský tón, „když vy, podle udání policejního strážníka, který vás sem přivedl, způsobil jste sběh lidu před manifestem o válce nalepeným na nároží a když jste pobuřoval lid výkřiky ,Nazdar císaři Františkovi Josefovi. Tahle vojna je vyhrána!'?” 

„Já nemoh zahálet,” prohlásil Švejk, upíraje své dobré oči v zrak inkvizitora, „já jsem se rozčilil, když jsem viděl, že všichni čtou ten manifest o vojně a nejevějí žádnou radost. Žádný volání slávy, žádný hurrá, vůbec nic, pane rado. Tak jako kdyby se jich to vůbec netýkalo. A tu já, starý voják od jednadevadesátýho regimentu, nemoh jsem se na to dívat, a tak jsem vykřikl ty věty, a já si myslím, že kdybyste vy byl na mým místě, že byste to udělal zrovna jako já. Když je válka, musí se vyhrát a musí se volat sláva císaři pánu, to mně nikdo nevymluví.”

Doba se změnila, manifesty se dávno nevylepují na nárožích a lid se netěší na vítěznou vojnu. Svět je zatím je zkusmo rozesírán, to kvůli argumentu, že až dozbrojíme, vyrazíme na nepřítele. V pozadí probíhá válka čísel. Náš růst HDP je zbraní proti malomyslným. Prosperujeme, průmyslu se daří, tady to je černé na bílém. Jsme na tom tak dobře, že brzo dáme větší procento na obranu, odstrašování a vystrašování té putinovské chásky. Když vše půjde, jak má, určitě přihodíme svoje polínko i do války s Čínou. To až pán rozhodne. 

Zatím se nevzrušujeme, letadla dostaneme za čtyři nebo pět let. Do té doby musíme arzenály napěchovat od podlahy ke stropu i mezi dveřmi. Úder se musíme podařit na první dobrou, abychom nemuseli vyhazovat prostředky na kryty a plánovat zásobování. 

Naše populace stárne a válka může situaci jen zhoršit, pokud by padlo příliš mnoho mladých lidí, tedy vojáků. Máme přes 2 miliony starých lidí, to je obrovský problém, když jde o jejich přežití. Mravní dilema s případnými ztrátami může ulehčit návrat k úsloví "Panbůh dal, Pánbůh vzal." Je známé Z našich furiantů, kde se jím konejší žena starosty při pohledu na fotografii syna Josefa, který padl ve válce. Pan farář to tak říká, poznamená. V tom je i dnes církev nezastupitelná.

Málo diskutovaným problémem zůstává osud domácích mazlíčků. Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, mají hebkou srst, zpíval Jiří Suchý. V pátek 13.2. 2026, se ve Sněmovně mluvilo o ochraně zvířat a o postihu těch, kteří se k nim nechovají pěkně.  A taky o problému kam s těmi, které přijdou o domov a misku se žrádlem. Poslanci napříč politickým spektrem možná i slzu uronili při vzpomínce na psíka uvázaného někde u silnice nebo kotě zabité pokurvenými dětmi v sušičce.

Stejně napříč je všem u prdele, že máme vyloučené oblasti, chudobu zasahující 10% populace, bytovou krizi, nezaměstnané, žebráky i to že, navzdory oteplování planety, umrzne v zimě na ulici jeden bezdomovec denně. Před několika dny to uvedla Platforma pro sociální bydlení. Potomci německých nácků teď odhadují, že někdy kolem roku 2030 dojde na Drang nach Osten. Mohu se ptát: Budou kryty jen pro lepší lidi a lepší mazlíčky nebo v nich bude místo i pro bezdomovce a třeba pro mě, důchodce s kočkou, která se o sebe neumí postarat, nikdy neulovila myš ani ptáka.

Parlamentní listy připomněly rozhovorem Josefa Mašína. Zazněla v něm pozoruhodná intepretace Trumpovy hrozby, že v Íránu vyhladí civilizaci: Trump tím prý myslel, že  zbourání mostů, postihne civilisty, kteří po nich chodí. Josefovo jméno lze spojit s poučením: Právo Mašínů zabíjet vede k právu zabíjet Mašíny. Stačí připlácnout správnou nálepku.