Aspoň káva 101 aneb Bude vláda vládnout?

 aspoň káva #101

Máme parlament, máme vládu. A vláda má programové prohlášení. Jenže k jeho naplnění potřebuje mít možnost schvalovat zákony. Jak to tak vypadá, moc možností mít nebude. Konstruktivně demoliční opozice bude pořád hledat zástupné problémy, kterými bude chtít vládu ohrožovat, takže prosadit cokoli prospěšného bude skoro nadlidský úkol. Jenže existují i způsoby, jak opozici k práci přinutit. Opozice si ve čtvrtek vymyslela přestávky, kterými se jí podařilo ukončit zasedání sněmovny. A myslela si, že v pátek rychle zmizí. Koalice na ni ale přichystala past. Odhlasovala, že se v pátek bude jednat i do pozdních nočních hodin, dokud se neschválí potřebné. Takže žádný krátký pátek. I přesto, že i oni by jistě rádi jeli na víkend domů. Opozice chce boj, vypadá to, že koalice bude připravena.

Koalice se bude muset připravit na opoziční obstrukce, ale předpokládám, že bude schopna pokaždé vymyslet nějaký ten fígl, kterým se podaří s programem pohnout.

President vyvolal povstání a ujel na dovolenou do Španělska. Kam skutečně jel se vlastně neví, protože právě Španělsko bylo ve dnech Pavlovy dovolené zasaženo prudkými bouřemi. Takže si asi mnoho nezajezdil. Zatím doma se milionový chlívek rozhodl presidenta podpořit, a svolal na neděli velkou manifestaci. Zajímavé na ní bylo jen to, že milionový chlívek proti demokracii měl nahlášenou demonstraci už od 19. prosince. Takže bylo potřeba pouze vymyslet důvod.

Důvod poskytl sám skutečný president Kolář, když přeposlal soukromé SMS od ministra Macinky zástupnému presidentovi Pavlovi. A hned jej instruoval, že se má cítit ohrožený a podat podnět na Policii. Takže Pavel odjel do Španěl, zrzavý chlívkař Minář se předváděl na Staroměstském náměstí a kvůli těm SMS, které byly cokoli spíše hloupé než výhružné, se opozice opět předváděla ve sněmovně, když vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Té vládě, která získala důvěru pouhých čtrnáct dní před tím. Jen to mělo drobnou vadu. Místo opozice zaujali místa u pultíku ministři a představitelé vládních stran.   A opoziční kecálkové jen zmateně koukali. A když už se konečně dostali k pultíku, vládní poslanci jim okamžitě děkovali za kritiku bývalé vlády. Protože nic jiného to totiž nebylo.

Aby toho nebylo málo, tak na síti X si opoziční politici stěžují, že vláda neudělala tohle nebo tamto. Asi by všechny své sliby měla plnit okamžitě bez jakýchkoli potřebných jednání. Zbytečný ministr pro Evropu a pro nic se vyjádřil v tom smyslu, že vláda za pár týdnů „odhoukala“ své sliby. Zejména zrušení ETS2 a revizi migračního paktu. Zrovna tyhle dva úkoly patří mezi ty, které je nutno opravdu pečlivě připravit a vyjednat. Tam nestačí jen říkat, že my nic. Tam se musí nějaká opatření napřed schválit. A pokud se sněmovna bude ke všemu stavět tak, jak se staví, tedy zejména opoziční poslanci, hned tak něco nebude. Ostatně právě Babiš zahájil ofenzívu směrem k ETS2 jednak dopisem pro představitele ostatních vlád zemí Evropské unie, jednak osobními konzultacemi. Právě v době, kdy se opozice pokoušela odvolat vládu, Babiš jednal v Itálii s premiérkou Giorgiou Meloni. A tématem byly právě tyto zásadní body.   

A nakonec bych vám všem doporučil jednu poněkud starší knihu. Napsal ji Herbert George Wells a jmenuje se Dějiny světa. Kniha poprvé vyšla jako sešitové vydání v letech 1918 až 1919. Poslední verse, kterou já mám k dispozici jako e-knihu, je z roku 1936 podle anglického originálu z roku 1932. Fakt je, že kniha je velice objemná a není psána jako klasický dějepis. Spíše po jednotlivých časových obdobích popisuje jednotlivé události z historikova nadhledu. Z nadhledu první třetiny dvacátého století, takže některé úvahy se poněkud vymykají současným pohledům na události. Zejména v okamžiku, kdy se autor dostal do své současnosti. Některé jeho úvahy jsou dnes poněkud mimo, některé ovšem dodnes platné. Uvedu tady jen dva příklady.

11.  Válka rusko-turecká a kongres berlínský

Nový projev toho, co jsme zde nazvali přirozenou mapou proti diplomatickým ujednáním kongresu vídeňského, začínal roku 1875, kdy se na Balkáně jitřily a bouřily křesťanské kmeny a zvláště Bulhaři. Turci je surově utiskovali a dopouštěli se strašného vražděni Bulharů.

Tehdy zakročilo Rusko (1877) a po roce nákladného válčení donutilo Turky podepsati mír svatoštěpánský, což byl celkem mír rozumný, protože rušil uměle udržovanou říši tureckou a upravoval do značné míry mapu přirozenou.  Avšak anglická politika měla tradici hatiti „ruské plány” — nebesa vědí, proč — kdykoliv Rusko s nějakým záměrem vystoupilo, a anglické ministerstvo zahraničních věcí s ministerským předsedou lordem Beaconsfieldem v čele vystoupilo s pohrůžkou války, nebude-li Turkům dovoleno nadále vydírati, pronásledovati a vražditi.  Po nějaký čas hrozila válka docela doopravdy.  Anglické šantány, tyto svítilny anglické zahraniční politiky, plály vlasteneckým ohněm a londýnský poslíček si zpíval nadšeně na svých pochůzkách v pochopitelné důstojnosti velikého národa, vědomého si svého vznešeného poslání, písničku hlásající:

 „Do války se neženeme, ale žádné strachy,

máme lodi, máme muže, máme taky prachy!”

 a tak dále až k vzletnému závěru:

 „Rus nesmí mít turecký Cá-ři-hrad!”

 Pro tuto britskou oposici se sešel roku 1878 v Berlíně kongres k revisi svatoštěpánského míru hlavně v zájmu říše turecké a rakouské, Angličané si přisvojili ostrov Kypr, na nějž neměli nejmenšího práva a který jim nebyl také nikdy zhola k ničemu dobrý, a lord Beaconsfield se vracel vítězoslavně z berlínského kongresu, čímž bylo Angličanům dáno na srozuměnou, že jest na tu dobu zajištěn „čestný mír“

Tady je potřeba si povšimnout, že Angličané bojovali proti Rusku už v devatenáctém století.

A teď ještě jedna zajímavá prognóza. Nenechte se zmást nadpisem kapitoly.

13.  Indie příkladem pro Asii

… V nynější době je pravděpodobně více lidí rozumných a oddaně pracujících, aby se čínská civilisace zmodernisovala a zreformovala, než je tomu mezi lidmi pracujícími k blahu kteréhokoli evropského národa. Čína bude míti brzo zmodernisované praktické písmo, tisk, nové a zdatné university, reorganisovaný průmysl a rostoucí sbor mužů, zabývajících se zkoumáním vědeckým a hospodářským.  Přirozená píle a důmysl jejího nesmírného obyvatelstva se brzy probudí a bude závoditi v práci se západním světem.

Čekají na ni ještě veliké vnitřní nesnáze; to nedovede nikdo posouditi. Doba občanské války a povstání je nezbytná.  Ale přes to nemůže býti daleko čas, kdy snad Sjednocené státy čínské budou se Spojenými státy americkými a s usmířenou Evropou udržovati organisovaný mír světa.

Toho stavu, kdy nastane ten americko-čínsko-evropský mír se já nedožiju. Ale to mi nebrání dívat se na svět s optimismem a u toho popíjet svou kávu