Aspoň káva 102 aneb Něco z historického pohledu

aspoň káva #102

Již jsem tu zmiňoval knihu H. G. Wellse Dějiny světa. Kniha končí obdobím mezi dvěma válkami. A v kapitole o poválečné Evropě se autor pochvalně vyjadřuje o jedné zemi, která vznikla na troskách starého uspořádání Evropy. Ostatně posuďte sami. Cituji:

Snad nejnadějnější ze všech nových států středoevropských je Československo pod svým presidentem, učencem Masarykem, a s ministrem zahraničí E. Benešem, jedním z nejschopnějších státníků v Evropě. — Pevně a neúnavně spojuje Beneš sousední státy obchodními a vzájemně ochrannými smlouvami.  Poznenáhlu vytvořuje řadu spolků, které slibují státi se východoevropskou konfederací, dosti silnou, aby se uplatnila proti kterékoli jiné evropské moci.  Jeden z nejvýznačnějších a nejnadějnějších zjevů v Československu je, že počalo velmi brzo prováděti smiřovací politiku vůči Německu a Rakousku.  Od samého převratu v Praze, od prvního roku české samostatnosti se soustavně pracovalo proti politické podrážděnosti a soustavně se prováděla myšlenka spojiti a zhojiti Evropu.  Ústřední poloha Československa a to, že jeho vzdělané a energické obyvatelstvo se slovanským jazykem a středoevropskou kulturou je přirozeným mostem mezi západní Evropou a světem slovanským, dodává tomuto státu v nové Evropě významu, který sahá vysoko nad jeho rozlohu a lidnatost.

Konec citátu:

Bohužel Evropa si nezvolila právě příznivou cestu, a tak veškeré snahy, které autor tak oceňuje, padly za oběť neukojeným plánům západních velmocí. A jak vývoj ve světě ukazuje, plány se nezměnily a velmoci opět chtějí dobývat svět.

Po první válce světové přišla ještě krutější válka druhá. Německá rozpínavost znovu přepadla své sousedy. A přesto, že všichni měli s Německem jakési smlouvy o neútočení, nacisté z nich udělali papír použitelný snad jen na toaletě.

O všech smlouvách se v současnosti mlčí, zmiňuje se jen jedna jediná, které sice byla až poslední v řadě, ale byla to smlouva s Ruskem. A protože Rusko je nepřítel, tak se pouze o ní mluví a ostatní se schválně opomíjejí.

Ostatně i před válkou první se Rusko snažilo předejít konfliktům. Což dokazuje i další ukázka z knihy. Cituji:

Ale ačkoli se všichni báli války tak, jak se jí svět nikdy před tím nebál, přece nedošlo k žádné společné kontrole, která by se starala, aby k válce nedošlo.  R. 1898 vydal sice mladý car Mikuláš II.  (1894—1917) výzvu k velmocem, aby se sešla konference států, „která by se snažila, aby myšlenka všeobecného míru triumfovala nad nepokoji a nesváry”.  Jeho dopis připomíná prohlášení jeho předchůdce Alexandra I., které udávalo tón Svaté aliance, a vychází z téhož chybného předpokladu, že možno udržeti mír spíše svrchovanými vládami nežli všeobecným odvoláním k potřebám a právům celého lidstva, tvořícího národ jediný.  Naučení Spojených států amerických, které ukázaly, že nemůže býti ani jednoty ani míru, dokud myšlenku „národa virginského” a „národa massachusettského” nesmete myšlenka „národa Spojených států”, evropské mírové pokusy naprosto nedbaly.

O povaze a dobré vůli Mikuláše II., na jehož popud se tyto konference sešly, se zde nebudeme šířiti.  Snad si myslil, že pro Rusko pracuje čas.  Ale nemůže býti nejmenší pochybnosti o všeobecné neochotě velmocí podívati se upřímně do očí myšlence o spojení svrchovaných mocí, bez níž návrhy na stálý mír neměly smyslu. Netoužily po tom, aby přestalo mezinárodní soutěžení, vrcholící válkou, nýbrž spíše po tom, aby válka, která byla stále nákladnější, zlaciněla.  Každý stát si chtěl ušetřiti výlohy, vznikající z menších sporů a konfliktů a zavésti mezinárodní zákony, které by uváděly v rozpaky jeho obávanější protivníky za války, ale jeho samého neobtěžovaly.

To byly praktické cíle, kterých chtěli dosáhnouti diplomati na haagské konferenci.

Bylo to shromáždění, kterého se účastnili, aby se zalíbili Mikuláši II., právě tak jako evropští panovníci podepisovali evangelické návrhy Svaté aliance, aby se zalíbili Alexandru I. a když už tam byli, pokoušeli se „trhnouti z toho” co nejvíce.

Konec citátu

I tehdy se právě Rusko pokoušelo zastavit válečné šílenství. Samozřejmě zbytečně. Tak se aspoň snažilo získat čas.

A to nás přenáší do doby současné. kdy se opět Rusko pod vedením Putina snažilo o urovnání všech sporů mezi Ruskem a NATO. Ale spousta výzev a iniciativ vyzněly opět do prázdna. Takže jsme se dostali do situace, kdy se na jednom malém místě východní Evropy zuřivě bojuje za zájmy Západu a kolem dokola řinčí zbraně. Některé výroky a podmínky představitelů Západu téměř vyvolávají další světovou válku.

Jenže tady už to rozhodně není na klid s dobrou kávu.