Aspoň káva 108 aneb Káva ze srdce se změnou času.

aspoň káva #108

Jako rozpočtář jsem se setkal s lecčíms. Kdysi jsem byl na jednom bývalém statku, ze kterého chtěla majitelka udělat chráněnou dílnu. A účelem té dílny byla výroba káva. Mým úkolem tehdy bylo pochopitelně zpracovat rozpočet. Rozpočtář odevzdáním rozpočtu v podstatě vypadává z dalšího děje, takže ani nevím, jak ta rekonstrukce a přestavba probíhala.

Za nějaký čas jsem ovšem narazil na výsledek práce té aktivní majitelky. Pražírna kávy se rozběhla. Kávu jsem tam ochutnal, byla dobrá. Koupili jsme si balíček i domů. A prodávala nám to prodavačka, na které bylo vidět, že patří mezi ty, pro které byla akce připravována.

Je to už hezkých pár let, ani to nepočítám, ale pražírna nejenže funguje, ale dal by se říci, že svou výrobu rozšiřuje a stejně tak rozšiřuje svou prodejní síť. Takže například na vlakovém nádraží ve Strakonicích, kdykoli jedeme do Budějc, dáváme si tam svou ranní kávu. Bohužel sama pražírna je trochu mimo naše trasy, takže už se nám málokdy podaří se tam zastavit.

 A teď z jiného soudku: Tak jsme změnili čas. Hrozná tragédie. Jako každý rok. Osobně patřím mezi ty, kteří s tím problém nemají. Prostě mám naučeno, že jdu spát anebo vstávám podle toho, jaký čas vidím na hodinách. Jiné vlivy na mne nepůsobí. Stejně tak i obědváme a vůbec svůj život přizpůsobujeme času, který je na hodinách.

Je spousta odpůrců, kteří se stále ohánějí jakýmsi biorytmem. Ale asi žádný nemám, protože nic necítím. Jako stavař si pamatuju, že na stavbách existovala letní pracovní doba. Už si nepamatuju, kdy vlastně začínala, ale v určitém období jsme prostě chodili na stavby o hodinu dříve. A na stavbách, kde se právě házela fasáda, tam jsme si čas ještě posouvali o další hodinu. Účel byl zřejmý. Potřebovali jsme nebýt u té zdi v tom největším horku. Ani té maltě to horko neprospívalo.

Tohle skončilo v okamžiku, kdy se zavedl celostátní letní čas. Kupodivu jsem patřil mezi jeho odpůrce. Ale ne kvůli té hodině posunu, na tu jsem byl zvyklý, ale nesouhlasil jsem s posunem těch hodinových ručiček. Celou dobu prvního roku platnosti jsem měl stále na hodinkách nastavený ten „božský“ čas. Samozřejmě mi to do dalšího posunu na letní čas přešlo.

Jako stavař jsem prošel lecčím. Tedy jsem se pohyboval i u silničních staveb. A tam jsme měli partu finišeráků, kteří stejně, jako ti fasádníci, v největších vedrech začínali ještě o hodinu dřív proti letnímu času. Z pochopitelného důvodu. Ona ta asfaltová směs je hodně horká, a když se kolem ní mají pohybovat v těch největších vedrech, to si raději přivstali.

Za celou dobu, co jsem se pohyboval ve stavebním provozu jsem nezaznamenal jediné slovo jakéhokoli odporu. Prostě pro nás stavaře byla tahle změna naprosto přirozená.

A tak stejně jako u čehokoli jiného dávám si svou kávu pravidelně podle toho, co mi ukazují mé hodiny a nikoli nějaký biorytmus.