Bastlová ze Seznamu byla jen začátek. Tohle by lidé měli vědět
- lujjza
- 10. 6.
- Minut čtení: 3
Může si moderátor uchovat nezávislost, když se chlubí svými ostrými rozhovory a současně pracuje pro lobbisty? Kauza Marie Bastlové ze Seznam Zpráv podle mediální analytičky a pamětnice dřívějších redakčních časů Aleny Maršálkové, která věc komentovala pro ParlamentníListy.cz, nasvítila zásadní proměnu zvyklostí a kultury mediálního prostředí.
(..) Je třeba říci, že novináři, hlavně ti z televizních a později webových pořadů ve video formátu, si na různých firemních akcích přivydělávali vždycky. Už před listopadem 1989 bylo pro kterýkoli podnik prestižní záležitostí dovézt jako moderátora některou z televizních hvězd. (..)
(..) Ceny se liší, kromě „jména“ moderátora také v závislosti na velikosti akce i finančních možnostech objednávajícího, podle informací ParlamentníchListů.cz se však za moderování těchto akcí neplatí zdaleka tak vysoko jako v případě moderátorů ze showbyznysu, u kterých obvyklá cenovka za jeden večer má šest cifer.
Etické otázky, které se moderováním takové akce otevírají, ale samozřejmě přehlédnout nelze. Pokud od někoho berete peníze za moderování akce (či dokonce za pravidelné uvádění podcastu), je otázkou, jak to poznamenává vaši novinářskou integritu.
Na jiné úrovni se stejná otázka konfliktu zájmů diskutovala, když vydavatel Seznam Zpráv uzavřel barterovou smlouvu s Prezidentskou kanceláří, jejímž plněním byla propagace kulturních akcí na Pražském hradě a na druhé straně pronájem hradních prostor pro reprezentativní akce internetového gigantu. I když samo smluvní plnění se politiky netýkalo, vztah mezi vydavatelstvím a prezidentem je tím samozřejmě ovlivněn.
A přitom někteří vzpomněli, že Jindřich Šídlo, hlavní novinářská značka Seznam Zpráv, současně provozuje podcast s miliardářem Janem Dobrovským, který sponzoroval kampaň Petra Pavla a je považován vedle Petra Koláře za nejvlivnějšího lobbistu kolem prezidenta. (..)
(..) Ale i soukromá média pochopitelně mají zájem, aby je jejich novináři reprezentovali důvěryhodně. Tato hodnota je totiž v mediálním světě zcela klíčová. „Diváci, posluchači či čtenáři si často vybudují k redaktorům a moderátorům jistý vztah, věří jim a váží si jich,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Maršálková.
U novinářů, redaktorů a především moderátorů zpravodajství a publicistiky se podle ní v minulosti velmi přísně dbalo, aby se nezúčastnili akcí firem či osob z podnikatelského prostředí, lobbistů či jiných subjektů, u kterých existuje možnost, že by se o nich mohlo někdy psát a natáčet v negativním duchu. (..)
(..) V posledních letech se ale podle Maršálkové tyto zásady dost rozvolnily. „Novináři ve snaze získat co nejvíce zákulisních informací se doslova „bratříčkují“ s některými politiky a ti zase pod vidinou získání mediálního prostoru nadbíhají novinářům,“ myslí si mediální expertka.
Všechno to začalo podle Maršálkové velmi nevinně, pořádáním snídaní nebo večeří, pak se to ale proměnilo ve večírky nebo zážitkové PR akce. „A nezdravé vztahy byly na světě,“ krčí rameny.
A tato proměna vztahů se samozřejmě netýká jen politiků, ale také podnikatelů či lobbistů, což je ještě nebezpečnější.
„Musím připustit i „hříšnou“ myšlenku pro případ, kdy komerční média nemají upravenu tuto oblast a jejich zaměstnanci, novináři či moderátoři mohou například moderovat akce podnikatelů, politiků, politických neziskových organizací či lobbistů, angažují se v různých zájmových organizacích, výzkumných agenturách apod. Může to být také proto, že si tímto způsobem s nimi zajišťují nadstandardní vztahy. Ty s sebou přinášejí materiální i nemateriální výhody pro média a PR služby pro druhou stranu,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Alena Maršálková.
Ke změnám zvyklostí podle ní přispěla i proměna mediálního světa, ve které jsou média trochu tlačena k tomu, aby na sociálních sítích své novináře prezentovala divákům či čtenářům i mimo jejich profesi. „Především televize využívají své ‚tváře‘ v rámci svých zábavných a sportovních pořadů,“ povšimla si mediální teoretička. A to také profesi dost zásadně proměnilo.
Novináři sami vstoupili na sociální sítě, kde se od nich očekává osobní pohled, který ale může ovlivnit jejich důvěryhodnost u těch částí publika, které jej nesdílejí. A kromě toho styl sociálních sítí podporuje trochu jiný projev i slovník, než na jaký jsou čtenáři od novinářů zvyklí.
„Je sice pravda, že co není zakázáno, to je povoleno, ale novinář, redaktor či moderátor by měl dbát na svou důvěryhodnost, zůstat vždy profesionálem, i když zrovna není v práci,“ myslí si Alena Maršálková.
„Nikdy neví, zda nebude v budoucnu stát proti tomu, pro kterého někdy pracoval, a pak by mohl být i snadno vydíratelný,“ varuje novináře. (..)
Komentáře