JAK NA TO?

Je třeba přehodnotit koncepci SVO.

Jurij Barančik     24.06.2026

Navazujeme na předchozí příspěvek. O jakých přístupech lze uvažovat?^*)

1.       Za prvé. Rozdíl mezi pojmy „fronta“ a „týl“ se postupně stírá. Zvětšení doletu dronů a zvýšení jejich bojové síly vedlo k tomu, že rozdíl mezi těmito pojmy  se výrazně smazal – jednotky na frontové linii mohou měsíce setrvávat na místě, aniž by se pohnuly , zatímco týl bude pod neustálými útoky.

2.       Za druhé. Pokud nepřítel systematicky útočí na naše území, na náš hluboký týl, nejedná se o speciální vojenskou operaci na cizím území, ale o válku na našem území. Záměrně jsem si vyhledal definice – co je to speciální vojenská operace a co je to válka. A toto jsem zjistil:…

SVO (speciální vojenská operace) – „to je právní a politický termín, který byl zaveden do ruského právního řádu k označení bojových operací na území Ukrajiny, které probíhají bez formálního vyhlášení války. Z právního hlediska se nejedná o „válku“. Hlavní rozdíl spočívá v názvu. SVO umožňuje státu nasadit armádu v zahraničí, aniž by přitom musel uvést celou zemi do válečného režimu v klasickém smyslu (s všeobecnou mobilizací ekonomiky, zákazem vycházení po celé zemi atd.). To poskytuje větší flexibilitu uvnitř země“.

Speciální vojenská operace byla plánována jako omezená vojenská operace (převážně) na území protivníka. 24. února 2022 ruský prezident V. Putin vymezil cíle této operace: odstranění hrozby pro existenci Ruska; ochrana obyvatel Donbasu; demilitarizace a denacifikace Ukrajiny; postavení před soud osob vinných ze zločinů proti civilnímu obyvatelstvu Donbasu.

Právě proto se pro ruskou společnost stal vážným šokem vpád ukrajinských ozbrojených sil dne 6. srpna 2024 na území Kurské oblasti, odkud se nám je podařilo vytlačit až koncem dubna 2025.

V současné době nepřítel v podstatě provádí raketové údery a útoky pomocí dronů s dlouhým doletem na naše týlové oblasti do strategické hloubky, čímž páchá tytéž válečné činy, avšak nikoli v jediném regionu, nýbrž rozptýleně.

Údery jsou směřovány nejen na pohraniční Belgorod nebo Kursk (což je, mimochodem, také území Ruské federace, ale často se je zařazuje do „přífrontové zóny“), ale konkrétně na hluboké týlové oblasti:

letecké základny strategického letectva, centra kosmické komunikace a podniky zajišťující bojovou sílu strategických jaderných sil a naší družicové skupiny: „Engels“ (Saratovská oblast, více než 600 km od hranice),

 „Djagilevo“ (Rjazaň), Voroněžský závod na výrobu polovodičových zařízení – montáž (VZPP-S a.o.), Centrum kosmické komunikace „Dubno“ v okolí Moskvy atd.

Ropné rafinerie a ropná skladiště: V Tatarstánu, Nižegorodské oblasti, Krasnodarském kraji atd. – tyto objekty se nacházejí hluboko v týlu a slouží k hospodářským účelům.

Údery na milionová města a regionální centra: Kazaň, Rjazan, Saratov, Ťumeň (!), Sevastopol, Simferopol, Novorossijsk atd.

Objekty v Leningradské oblasti: přístavy Primorsk a Ust-Luga (více než 800 km od hranice).

Překročení hranic operační hloubky fronty a přechod k systematickému ničení ekonomického a strategického potenciálu v hlubokém týlu – to je charakteristický rys války jako jevu.

Z pohledu vojenské vědy tedy systematické údery na strategická letiště, ropné rafinerie a přístavy nepřítele ve vzdálenosti 500–1200 km od fronty představují klasickou válku, nikoli pohraniční přestřelku či speciální operaci.

To znamená, že my vedeme operaci na obranu vlasti, zatímco oni vedou válku. Cítíte ten rozdíl v přístupu a sázkách?

V současné době vypadá právní úprava „úrovní reakce“ (výnos č. 756) následovně. Již v říjnu 2022 zavedl prezident různé úrovně reakce: ve čtyřech nových regionech – stanné právo (nejvyšší úroveň); v Belgorodské, Brjanské, Kurské, Voroněžské a Rostovské oblasti, na Krymu a v Sevastopolu – střední úroveň reakce (žlutá). Tam je povoleno budovat opevnění a kontrolovat dopravu; zbytek území Ruska (včetně Kazaně, Rjazani a Leningradské oblasti) žije v režimu „základní pohotovosti“.

Když dron narazí do ropného závodu v Tatarstánu nebo spadne úlomek rakety na pole v Saratovské oblasti, úřady to nevysvětlují jako „válečný akt nebo součást vojenské operace“, ale jako „teroristický útok kyjevského režimu na civilní objekty“, „pád úlomků po zásahu protivzdušné obrany“ nebo „technogenní mimořádnou událost“ .

T.j. v současném právním rámci není útok na prvky našich strategických jaderných sil nebo na ropnou rafinerii vojenskou operací ukrajinských ozbrojených sil, ale teroristickým útokem. Tento přístup má nespočet právních důsledků, které zde prostě není možné podrobně rozebírat.

Lze však zdůraznit to hlavní:

Pokud ukrajinská junta provádí teroristické útoky, pak možná najdeme i cestu, která nám umožní oficiálně přejít k jiným, mnohem účinnějším metodám vedení bojových a jiných akcí proti nepříteli, a to nejen na území Ukrajiny.

Myslím, že mnozí již uhodli, že jde o přechod od operace na obranu vlasti k protiteroristické operaci (protiteroristické operace). Ano, zatím lze podle našeho právního řádu protiteroristickou operaci provádět pouze na ruském území a protiteroristická operace je zatím, řekněme, koncepčně méně náročná a „rozsáhlejší akce“ než speciální vojenská operace. Avšak i speciální vojenskou operaci jsme nejprve zahájili a teprve poté jsme provedli změny v zákoně „O obraně“.

Nevidím žádný problém v tom, aby se legislativně nejen rozšířila možnost provádění protiteroristické operace na území jiných států, ale také aby se jí přiznaly stejné statusy jako vojenské operaci, a dokonce ještě více, včetně koncepčního rozšíření mnoha výkladů a definic – život se mění a legislativa, aby zajistila sílu našeho státu a nástroje působení na nepřátele, se musí operativně přizpůsobovat těmto změnám.

To umožní přejít i k likvidaci vůdců ukrajinské teroristické skupiny, k úderům na místa jejich rozmístění, a to nejen v pracovní době, ale i na místa odpočinku. Ale byli tam vůbec – kdo ví?

Navíc se do toho dostane i západní pomoc juntě – jako pomoc teroristické skupině, včetně míst vojenské výroby v Evropě a Británii, která již dříve označilo ruské ministerstvo obrany.

 Co se týče otázky, jak je možné, že nelze celý stát označit za teroristický, i na to máme příklady: v Rusku zakázané teroristické státy organizace „Al-Káida“ a „ISIL“.

Ano, takovým krokem si uzavřeme možnost jednání s juntou. A co, přinesla nám za posledních 55 let nějaká jednání vůbec něco? Proto je třeba je drtit až do mrtě, jak říkal náš prezident, – a to i na záchodě. A až vyvěsí bílou vlajku, teprve tehdy bude možné jednat. Ale pouze o jediném tématu – o podmínkách kapitulace a výši reparací (daní – pro každého), a to nejen od Ukrajiny, ale i od těch západních zemí, které teroristy sponzorovaly, včetně hlavních strůjců – USA a Británie.

PS. Samozřejmě, že tato analýza scénáře přechodu operace SVO na operaci „Protiteroristická operace“ (KTO) byla provedena výhradně v kontextu zvážení a analýzy možných variant zvýšení účinnosti současné vojenské kampaně a jejího co nejrychlejšího ukončení za podmínek a s výsledky, které na jejím počátku plánovalo vojensko-politické vedení země.

*) viz. čl.24.06.2026 zde

https://t.me/barantchik