Blízký východ
- Pochybovač
- před 1 hodinou
- Minut čtení: 3
Kdo bude platit bezpečnostní rentu…?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 12.03.2026
Zatímco jsme všichni spali, došlo ke dvěma událostem:
1. D. Trump (opět) oznámil, že porazil Írán, a ve válce se začala výrazně projevovat „třetí síla“. Tato první událost není vůbec zajímavá: Trump se upřímně bojí pozemní operace a chce z ní vycouvat.
2. Druhá událost je mnohem zajímavější. S naprostou jistotou mohu říci, že ne všechny útoky na ropnou infrastrukturu v Perském zálivu lze jednoznačně přičíst Íráncům. Ale o tom napíšu později. Podívejme se na dynamiku. Tato „třetí síla“ však hraje na provokaci velké ropné „křeče“ a proti Trumpovi. A je nepravděpodobné, že působí pouze v Perském zálivu.
Nechápu, proč se všichni tak „vzrušili“ kvůli íránskému „mírovému plánu“. Je to normální „první návrh“, ve kterém USA zatím neutrpí žádné přímé ztráty, kromě morálních. Myslím, že je všem jasné, že „kontribuce“ Íránu v této variantě zatím nemají platit Američané, ale státy Perského zálivu. Je to prostě skrytá „bezpečnostní renta“. Arabové ji dříve platili Američanům „jedním oknem“.
Nyní Írán navrhl zcela funkční schéma urovnání, kde – a to je překvapení! – není žádná ideologická složka a nejsou žádné požadavky, aby se něco udělalo s Izraelem. Protože to je „nulová“ podmínka. A ta je, jak se domnívám, v „politickém Washingtonu“ prakticky všemi přijímána. A to ne v souvislosti s „íránským mírovým plánem“.
Ale uznání Íránu jako nekompenzovatelného bezpečnostního faktoru ze strany USA a států Perského zálivu může vytvořit podstatně složitější strukturu v oblasti bezpečnosti a organizace geoekonomických procesů. Složitou i pro Rusko.
Hlavním adresátem íránského mírového plánu není Trump, ale jeho oponenti, včetně těch uvnitř jeho týmu. Přes veškerý „pragmatismus“ jsou členové KSIRO sotva ochotni
považovat Trumpa za partnera.
A vyhlídky?
Jsem velmi skeptický ohledně vyhlídek na vznik plnohodnotného uhlovodíkového šoku.
Aby k němu došlo, je třeba „odstranit z trhu“ minimálně 10 (a lépe všech 12) milionů barelů denně, a to po dobu nejméně jednoho a půl měsíce.
Diskutovali jsme o tom s kolegou A. S. Bobrovským, téma je jakoby jeho, má všechny trumfy v ruce. Aby však skutečně došlo ke křeči, nestačí jen zaplnit „sklady“ a poté přirozeně zastavit nejen rafinerie, ale i zařízení pro primární čištění ropy. Je také nutné, aby na druhém konci „řetězce“ – u spotřebitelů – vznikl deficit, byť „teoretický“.
Ale tam se zatím ještě ani zdaleka nerozplynuly „čajníky“ (staré tankery, které fungují jako stacionární ropné cisterny), které k terminálům přistavili prohnaní ropní spekulanti ještě minulou zimu (v očekávání velkého ropného šoku v souvislosti s operací ve Venezuele). Strategický „plán“ Íránců se vlastně do značné míry odvíjí od tohoto faktoru. Takže měsíc a půl bude probíhat hra na likvidaci ropné infrastruktury. A pokud se během této doby v USA neobjeví skuteční spotřebitelé „íránského mírového plánu“, pak i já řeknu, že plnohodnotný ropný šok je nevyhnutelný.
Mimochodem, otázka:
Jak brzy se ve Venezuele objeví nepodvolení chavisté-madurovci, kteří obviní vládu z kapitulace před Trumpem?
Nápověda: - týden po zahájení pozemní operace v USA, pokud k ní dojde.
Závěrem - O vnitřní situaci v Rusku:
Především opět nechápu, proč včerejší komentáře D. S. Peskova vyvolaly tak bouřlivé vzrušení mezi politickou a informační veřejností.
Peskov ukázal, že ruská vláda si zachovává značnou míru zdravého rozumu. Ten se, bohužel, projevuje až v relativně pozdních fázích vývoje jakékoli problémové situace. A málokdy nabývá podoby organizačních a personálních rozhodnutí.
Jsou věci, které mě začínají vážně znepokojovat mnohem více než „zhroucení“ Telegramu.
Komentáře