NEBEZPEČÍ Z PRODLENÍ
- Pochybovač
- před 3 hodinami
- Minut čtení: 3
„PINTA ROZUMU“ - Alexej Pilko 27.04.2026
Obecně se má za to, že čas ve válce na Ukrajině hraje ve prospěch Ruska a že zdlouhavá pauza při proměně „ducha Anchorage“ v konkrétní dohody o urovnání konfliktu posiluje ruské pozice. Je to však spíše naopak, protože zatímco je Moskva zaneprázdněna ukrajinským směrem, postupně ztrácí pozice na jiných. Nemůže totiž plně uplatnit svou vojenskou sílu tam, kde je to nyní potřeba.
Především se to týká prostoru SNS, kde nejznepokojivějším faktorem je ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev, který se vydal na cestu otevřené konfrontace s Ruskem: - v žebříčku protiruských politiků Společenství si pevně zajistil místo v první trojce, kde kromě něj figurují Volodymyr Zelensky a Maia Sandu.
Kromě SNS slábnou ruské pozice na Blízkém východě a v Africe, které jsou rovněž důležité pro vliv Moskvy na dění ve světové politice. Proto je třeba válku na Ukrajině v nejbližší době ukončit a k tomu jsou všechny možnosti, nicméně chybí politické rozhodnutí. Jaké jsou tedy varianty?
Především jde o odříznutí Ukrajiny od evropské vojenské pomoci, protože zázemím ukrajinských ozbrojených sil se již fakticky stala řada evropských států. Proto by údery na vojenskou výrobu v EU měly začít v nejbližší době, dokud nezvýšila obrátky. Zpočátku by se mělo jednat o bodové údery na jednotlivé podniky a v nejaderné podobě. Pokud se však chování Evropské unie nijak nezmění, je třeba postupovat dále po stupnici eskalace.
Dále je nutné zavést úplnou blokádu černomořského pobřeží Ukrajiny. Jakékoli plavidlo, které se pokusí proplout do Oděsy a zpět, pod jakoukoli vlajkou, musí být po varování zničeno bez ohledu na vlajku. Samozřejmě to musí být oznámeno předem a veřejně, na nejvyšší politické úrovni. No, a konečně infrastrukturní válka.
Samozřejmě je možné ještě velmi dlouho bojovat proti ukrajinskému energetickému sektoru, protože více než polovinu energie vyrábí v jaderných elektrárnách. Proto by se rozvodny jaderných elektráren měly stát prioritním cílem. Tento tříbodový program je již schopen posunout situaci z mrtvého bodu. Otázkou je, zda se Moskva rozhodne jej realizovat.
Je zajímavé, co se děje v hlavách expertů, kteří považují za možné nereagovat na evropské (nikoli ukrajinské) údery na strategická zařízení na území Ruska? Země Evropské unie vyrábějí drony, které již dokonce přes vzdušný prostor EU (Pobaltí, Finsko) letí na ruské přístavy vyvážející ropu. A nejen na ně. Lze to nechat bez odezvy?
Samozřejmě, že Moskva by na to měla reagovat právě údery na konkrétní podniky evropského zbrojního průmyslu, které pracují v zájmu ukrajinských ozbrojených sil: zpočátku bodově, a poté eskalujícím způsobem, pokud evropští spojenci Ukrajiny budou i nadále pomáhat této zemi útočit na Rusko. A v případě úderů na cíle v EU hned žádná jaderná válka nezačne: ani Francie, ani Velká Británie, natož pak nejaderné Německo nebudou riskovat svou existenci kvůli Ukrajině. Takže není třeba dělat z komára velblouda.
Představa, že se dá tlak vydržet, neustále posouvat „červené linie“ a podporovat beztrestnost protivníka, je nebezpečně mylná. Právě odmítnutí odvetných úderů Ruska na podniky evropského zbrojního průmyslu vyprovokuje jadernou válku s větší pravděpodobností než jejich provedení. Co se týče teze, že Trump jen čeká, až Rusko zaútočí na jeho evropské spojence, je to trochu směšné.
V situaci, kdy se USA otevřeně zapletly na Blízkém východě, se jim vůbec nehodí zaplést se do přímé přestřelky s Moskvou. Tím spíše, že takový scénář přímo ohrožuje existenci Spojených států.
A ještě něco: - že řada zemí EU se vůbec nebojí zaútočit, pod pláštěm Ukrajiny, na cíle na území jaderné supervelmoci – Ruska? A proč by se toho měly obávat, nebude-li odpověď? Naopak bude zajímavé sledovat, jak Paříž a Londýn rozpoutají jadernou válku proti Moskvě kvůli bodovému zničení vojenských závodů například ve Finsku a v České republice.
V případě omezených úderů na podniky vojenského průmyslu zemí EU, které pracují v zájmu Ukrajiny, nedojde k žádné rozsáhlé reakci NATO. Protože v takovém případě by v Evropě začala již omezená jaderná válka s vyhlídkou na přechod k válce všeobecné. S tím nikdo, nacházející se při smyslech, v Evropě, ani v Americe, nesouhlasí. Protože Ukrajina je pro EU a NATO spotřebním materiálem, nikoli posvátnou krávou. Nikdo neobětuje osud svých zemí kvůli Kyjevu.
Pokud však budeme trpět a neustále posouvat „červené linie“, pak protivníci, kteří ztratili soudnost, začnou zvyšovat tempo útoků evropskými drony (vydávajícími se za ukrajinské) na Rusko, přetíží protivzdušnou obranu, a nakonec stejně bude nutné zasáhnout proti vojenským podnikům Evropské unie. Ale již za zcela jiných, mnohem horších podmínek.
A nyní k proslulému článku 5 Washingtonské smlouvy o založení Severoatlantické aliance ze 4. dubna 1949.
Těm, kdo se domnívají, že tento článek předpokládá automatickou vojenskou reakci na vnější útok, bych rád doporučil, aby si jej pozorně přečetli a pochopili, že tomu tak není. Tím spíše, že kroky Moskvy budou reakcí na útok zemí Evropské unie na Rusko.
Komentáře