BUĎ A NEBO…

Prof.Dmitrij Jevstafjev    23.02.2026

Vážení kolegové, dnes, 23. února, bych rád poblahopřál všem našim vojákům ke Dni ruské armády a válečného námořnictva. 

Chtěl bych jen říci: vězte, kamarádi, že máte spolehlivou podporu. V každém případě já, moji kolegové a všichni naši spolupracovníci děláme vše pro to, aby tato podpora byla spolehlivá. Ne vždy se to daří. Ale věřte, že se velmi snažíme.

Dnešní texty budou poměrně krátké. Vždyť dokonce i Max Otto von Stirlitz si na 23. února dovolil vzít volno.

Přesto je třeba dodat pár věcí k tomu, co jsem řekl během týdne a co vyvolalo určité napětí „v kruzích blízkých kruhům“. Začnu tím, že o zjevných a nepříjemných věcech vám raději povím já – člověk sice ostnatý, ale loajální, stejně jako všichni „levicoví strážci“ – než vojáci NATO. A nás, strážců, je mnoho, více, než jsem si dokázal představit, když jsem tento termín zavedl. O NATO – to teď není vtip. Jde jen o to, že nepříjemnou pravdu o skutečné geopolitické situaci ve světě už nemusí odhalit NATO. Jsou vidět jasné známky formování nového vojensko-politického systému, který může být pro Rusko podstatně nebezpečnější.

Ano, jeho základ budou tvořit,  údajně, ozbrojené síly Ukrajiny redukované v rámci dohod o „dlouhodobém zmrazení“, ale tento systém bude mít podstatně větší strategickou mobilitu než NATO.

A toto riziko je třeba správně a včas vyhodnotit.

Podrobněji se o této organizaci a o tom, co se nám budou snažit podstrčit, se zmíním podrobněji na soukromém kanálu. Zde zatím jen nápověda: - pro Západ je nyní nejdůležitější získat potenciál transregionální vojenské mobility,  která není navenek závislá na logistickém potenciálu USA - tedy… „mimo NATO“. „Uvnitř NATO“ nemůže být nic nezávislého na Američanech.

Také si na soukromém kanálu dovolím jeden komentář k vnitřní situaci v Rusku. Věřte mi, je zcela vegetariánský.

Druhý bod: - strategická volba, před kterou stojí Rusko, je následující:

Buď pokračovat v pevném postoji na platformě bezpodmínečné ochrany mezinárodního práva, s rizikem, že na ní zůstaneme jako poslední (a „zaplatíme za banket“, alespoň v politickém smyslu). Anebo se zapojit do projektů demontáže mezinárodního práva, které prosazují jiné síly (a nejen prostřednictvím Trumpa).

On o tom prostě mluví nejhlasitěji. Ale stejným směrem – k demontáži „mezinárodního práva“ (podle terminologie V. M. Molotova, „ohavného dítěte studené války“) se začínají ubírat i další významní hráči.

 Je třeba uznat, že konflikt na Ukrajině, který se z mnoha důvodů protáhl, nás připravil o možnost přesvědčivě prezentovat na světové scéně vlastní projekt „pravidel a principů“ globálního řízení. To je třeba uznat. A nyní si ani nedokážeme představit, jak významná tato volba může být. A jaké důsledky to má z hlediska přetvoření systému řízení státu a společnosti.

https://t.me/dimonundmir