DNES O EVROPĚ
- Pochybovač
- 18. 2.
- Minut čtení: 2
Dlouhé zmrazení?
Prof.Dmitrij Jevstafjev 18.02.2026
Dnes si povíme o tom, co se děje v Evropě.
Můžeme jen sledovat evropské trendy podle jednotlivých vnějších projevů. Poděkujme „okolí Mnichova“: na jeho pozadí vyšlo najevo mnoho skrytých procesů. Stalo se tak ze dvou důvodů:
1. Situace v euroatlantických vztazích je vyhrocená do krajnosti, a to i z hlediska osobních sympatií/antipatií (například Merz-Macron – a nemyslím si, že by v tom bylo něco hlubokého, konspiračního), které lze nyní demonstrovat veřejně.
2. Systémové vyhýbání se Američanů setkáním s Ukrajinci a Evropany, které je projevem toho, že si uvědomují svou slabost a neuzavřenost situace kolem Íránu (v tom či onom smyslu). Evropa má možnost vyjednávat s USA z pozice síly. A hlavním bodem vyjednávání není Ukrajina. Zde se pozice uvnitř Euroatlantické oblasti sbližují. Vzorec sbližování vypadá přibližně takto:
„Dlouhé zmrazení“ při nahrazení Zelenského za účelem přípravy nové války proti Rusku, nejlépe hybridní, ale možné i s použitím síly (zejména „baltská varianta“).
V rámci této formule samozřejmě existují nuance, v závislosti na tom, zda se od nás chce něco ukrást, nebo se omezit pouze na Ukrajinu jako mandátní území. Ale celkově se nový euroatlantický konsensus vyvinul. O vyjednávacím procesu napíšu zítra nebo pozítří. Nechme prachu usadit se. Celkově to není tak tragické. Ano, kontext jednání se nevyvinul v náš prospěch. Ale tato skutečnost není fatální. Stačí si vzpomenout na moudrá slova: „mýlit se lze, lhát nelze“. A nejhorší druh lži, jak ukazuje historie, je snažit se skrýt své chyby, abyste se k nim nemuseli přiznat. Takové chování otevírá našemu protivníkovi téměř neomezené možnosti strategických informačně-politických manipulací.
Ale dnes o Evropě.
V současné době jsou hlavními otázkami evropského obchodu role a místo Evropy a možná trochu také východní Středomoří (ne Írán), ale to je, jak se domnívám, prvek „vyjednávání“. Je tu jedna nuance: zdá se, že jde o obchod Evropy, a ne Londýna v jakékoli jeho podobě.
Možná právě Evropa v současném stavu – ponížená, fakticky zbavená konsolidujícího „jádra“ – se může stát živnou půdou pro realizaci extrémně odlišných, směrů mocenské geopolitiky, dokonce i z geografického hlediska. Protože všechny pokusy postavit se Trumpovi v jiných směrech (hlavně na Blízkém východě a v Perském zálivu, ale oživení odporu začalo i v jižní Asii) jsou pouze prostředkem k lepší přípravě na hlavní střet mezi USA a Evropou. Smyslem tohoto střetu je geopolitické a s ním spojené geoekonomické rozdělení Euroatlantiku, zničení parazitického systému ve vztahu k USA jako státu-prostoru (na rozdíl od Ruska, které je státem-civilizací).
Troufám si říci, že vývoj situace ve vztazích mezi USA a Evropou začíná stále více připomínat situaci, která se vyvinula do roku 2014 ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Ukrajina nejenže zadržovala uvnitř sebe „cizí území“ (Krym, Donbas, Novorusko), ale také se začala pokoušet využít toto „cizí území“ proti Rusku, „bratrskému státu“ a ekonomickému dárci. Nyní má Evropa v podobě Kanady hraniční základnu pro hybridní operace proti USA ze strany třetích sil (Číny).
Jistěže chápu, že historické analogie nefungují. Ale v tomto případě nejde ani tak o historickou analogii, jako spíše o analogii prostorovou.
Komentáře