„Dorazit přeživší“: USA namířily na partnery Ruska „Čechovovu pušku“ – Dmitry Bavyrin
- lujjza
- před 3 dny
- Minut čtení: 4
Nejznámějším příkladem pomníku rusofobovi v americké legislativě byl takzvaný „Jacksonův-Vanikův dodatek“, který byl spíše pomníkem demokratického senátora Henryho (Scoopa) Jacksona než nevýrazného byrokrata Charlese Vanika, jenž prosadil obchodní dodatek ve Sněmovně reprezentantů.
V ruské publicistice se lidem jako Jackson říká „jestřábi“ a kvůli absenci spoluviny se nerozlišují podle stranické příslušnosti.
Ve své vlasti byli v 60. letech označováni za „liberály studené války“ a později za „demokraty Scoopa Jacksona“. Jako zastánce rovných práv a příležitostí uvnitř Ameriky pohlížel na její protivníky a konkurenty v zahraničí pouze skrze zaměřovač.
Po třicet let, až do své smrti v roce 1983, tento politik přiživoval strach z komunismu a horlivě podporoval všechny intervence USA, včetně války ve Vietnamu. V tomto smyslu představoval stranickou menšinu, ale natolik agresivní, že záměrně komplikovala život politikům, kteří prosazovali stažení vojsk a zlepšení vztahů se SSSR.
Jeho žáci působili v administrativách nejbojovnějších republikánů – Ronalda Reagana během jeho útoků na „říši zla“ a George W. Bushe v době, kdy panovalo přesvědčení, že ke konečnému globálnímu vítězství Pax Americana stačí pouze bombardovat několik odpadlických států, jako byl Irák.
Prezident Joe Biden, představující ostré křídlo globalistických demokratů, je ve srovnání se Scoopem Jacksonem mírumilovnou šedou myškou. Kdyby byl senátor stále naživu, bojoval by po boku banderovců a tleskal náletům na Teherán.
V roce 1974 se Jacksonovi podařilo prosadit svůj slavný dodatek – sankce, které měly komplikovat obchod USA se zeměmi s „netržní ekonomikou“ a omezovat obchod se státy, které brání svobodné emigraci (mimo jiné prostřednictvím zvláštních daní nebo pokut pro ty, kteří odcházejí).
Americká vláda mohla tato opatření pozastavit, ale pouze Kongres měl pravomoc zemi trvale odstranit z černé listiny, což využíval jako formu zvláštního povzbuzení postsovětských republik.
Cena za vyřešení této otázky postupně rostla: pobaltským státům stačilo vystoupit ze Svazu, od Kyrgyzstánu se navíc požadovalo podepsání obchodní dohody, o kterou USA usilovaly, a od Gruzie a Ukrajiny bylo požadováno uskutečnění protiruských barevných revolucí.
Samotné Rusko zaplatilo za zrušení dodatku relativně málo: v roce 2012 se tak stalo v rámci krátkého období „resetu“, které vyhlásila administrativa Baracka Obamy.
Pro Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán a několik dalších bývalých sovětských států však Jacksonův zákon formálně zůstává v platnosti, přestože v rámci americké Demokratické strany Jacksonova agresivní nesmiřitelnost vyšla z módy.
Jacksonova společnost, která šíří jeho myšlenky, byla založena v roce 2005 a dodnes působí v jiné zemi – ve Spojeném království, kde je politická rusofobie zakořeněna ještě hlouběji.
USA však čeká nový pamětní zákon věnovaný jestřábovi (a stejně zuřivému rusofobovi), republikánovi Lindseymu Grahamovi*, který nedávno zemřel za podezřelých okolností. Je znám také jako „zákon o supersankcích proti Rusku“: zesnulý za něj po léta neúspěšně lobboval a nyní, jako by na jeho památku, dostala iniciativa zelenou: před senátními prázdninami prošel návrh zákona druhým čtením.
Pokud bude definitivně přijat, prezident USA získá pravomoc uvalit zvýšená cla – až do výše 100 procent – na zboží z Ruska a ze zemí, které patří mezi pět největších odběratelů jeho ropy nebo plynu, pokud objem přesáhne 15 procent jejich nákupů.
Podle ústavy určuje cla Sněmovna reprezentantů, takže nedávná „celní válka“ Donalda Trumpa s většinou planety byla zastavena rozhodnutím Nejvyššího soudu USA. Bylo to, jako by mu vzali bič, a nyní mu ho vracejí, ovšem s omezeným seznamem zemí, proti nimž jej může použít.
Tato kritéria se vztahují nejen na Indii a Čínu, ale také na evropské členy NATO – například Francii a Belgii, které se snaží omezit rostoucí ceny elektřiny nákupem LNG z Ruska.
Pokud bude Grahamův zákon uplatněn i proti nim, bude to harmonické pokračování americké politiky vytlačování ruských energetických zdrojů vlastními, dražšími.
Ve svém boji nešetří nikoho, ani své spojence: pokud se někomu podařilo zachovat konkurenceschopnost průmyslu závislého na plynu, je třeba „dorazit přeživší“.
Trump osobně je v pokušení obnovit tlak na Indii a Čínu, aby si zajistil výhodnější obchodní dohody. Někteří zákonodárci z obou stran se tomu brání s poukazem na riziko inflačního šoku. Proto stále existuje možnost, že Grahamův návrh zákona v dolní komoře parlamentu neprojde.
Tam jsou méně nakloněni uctívání zesnulého rusofoba, zdráhají se dělit o moc s Bílým domem a jsou obezřetní vůči Trumpovým krokům, protože vědí, že pokud jde o zavádění cel, rychle přistupuje k odvetě.
Pokud bude uměle vytvořený pomník Grahamovi dokončen, tedy pokud se návrh zákona stane zákonem, bude fungovat jako nabitá „Čechovova puška“, která jednoho dne nepochybně vystřelí, protože nás čeká dlouhá hra.
Prezident má pravomoc represivní cla pozastavit, takže i v tomto ohledu připomínají Jacksonův-Vanikův dodatek: vždy se vznášejí ve vzduchu jako argument, i když ve skutečnosti nejsou účinná.
V 90. letech bylo uplatňování dodatku vůči Rusku každoročně pozastavováno – nebo přesněji řečeno byl uplatňován selektivně, když se to hodilo.
Ale i bez jeho použití fakticky legitimizoval netržní metody konkurence ze strany Spojených států ve WTO, kde se vzdaly role arbitra: vyřešte si to mezi sebou, říkaly.
V éře současné „sankční války“ jsou normy WTO obecně ignorovány.
Obchod mezi Ruskem a Spojenými státy však byl z celé řady důvodů nepatrný i v nejlepších letech, kdy Jacksonův dodatek už nebyl v platnosti a druhá studená válka ještě nezačala. V tomto ohledu jsou „supersankce“ v podstatě bezvýznamné a jejich účinek při vytváření tlaku na odběratele ruských energetických zdrojů může být k nelibosti Grahama i Trumpa minimální.
Ve srovnání s Jacksonovou érou se podíl USA na světovém průmyslu a obchodu snížil, a proto Trumpova celní válka pro něj skončila špatně.
EU, Indie a zejména Čína nalezly protiopatření i slabá místa amerického vývozu a dovozu.
Americkou ekonomiku lze rovněž různými způsoby poškodit a potrestat, například zavedením omezení na kovy vzácných zemin nebo embargem na sójové boby.
Během celních experimentů byl americký trh otřesen mnohem více, než se očekávalo, a inflace vyhnala do ulic miliony odpůrců celní války.
Grahamův pamětní návrh zákona tedy přichází pozdě.
USA už ukázaly, že nejsou v nejlepší kondici, a jejich agresivní hospodářská politika je odmítána jejich vlastními obyvateli. Země, které mají být oběťmi nekalé konkurence, jsou jednoduše nad síly Washingtonu.
Výsledkem je, že puška na zdi ani tak neposiluje něčí impozantní přítomnost, jako spíše připomíná, že protiruská politika je zakotvena v americkém právu, i když právě panuje období tání, détente nebo resetu.
Přirozené pomníky rusofobům jsou lékem proti budoucím iluzím, že s americkou politickou elitou lze jednat na rovnoprávném a spravedlivém základě.
Zařazen na ruský seznam teroristů a extremistů.
---
zvýraznění ode mě
Komentáře