DŽIDDSKÝ PAKT

Úpadek vlivu USA na Blízkém Východě.

Alexej Pilko         07.08.2026

Jedním z významných výsledků války USA a Izraele proti Íránu, která letos vypukla, se stalo dnešní uvedení Džiddského paktu na mezinárodní scénu – vojenského bloku tvořeného Pákistánem, Tureckem a Saúdskou Arábií.

V zásadě lze říci, že poté, co bojové operace na Blízkém východě odhalily meze vojenských schopností Spojených států a jejich neschopnost ochránit spojence před íránskými údery, byl takový krok ze strany regionálních mocností poměrně předvídatelný.

Vzdáleným předchůdcem dohody z Džiddy byl Bagdádský pakt z roku 1955, který byl o tři roky později přeměněn na Organizaci centrální smlouvy (CENTO) a který tiše zanikl v roce 1979 po islámské revoluci v Íránu. Současný pakt však nelze srovnávat s tím předchozím. Součástí CENTO byla Velká Británie, která se nacházela mimo Blízký východ. Současný příběh je však čistě regionální. Největší aktéři regionu se rozhodli vzít jeho osud do vlastních rukou a na papíře to vypadá docela vážně: útok na jednoho spojence znamená útok na všechny.

Ďábel však tkví v detailech.

Hlavní funkcí Džiddské dohody je udržet na uzdě dva poměrně silné hráče – Írán a Izrael. To znamená, že v případě obnovení bojových operací proti Teheránu by íránské údery na Saúdskou Arábii měly být vyváženy bojovými operacemi Ankary a Islámábádu proti Íránu. Tomu se dá jen těžko uvěřit, protože válčit s Íránem ve jménu amerických a izraelských zájmů vůbec neodpovídá plánům Turecka a Pákistánu. To platí zejména pro Pákistán, jehož strategickým partnerem je Čína. Pekingu se vůbec nelíbí pomáhat Trumpově administrativě dostat se z toho blízkovýchodního bahna, do kterého se sama dostala (k radosti Pekingu). A faktor Indie v zahraničněpolitickém plánování Pákistánu také nikdo nezrušil.

Další mocností, kterou budou muset signatáři dohody z Džiddy držet na uzdě, je Izrael. Tel Aviv však již dlouho působí na Blízkém východě bez ohledu dokonce i na USA, svého strategického partnera, na němž je zcela závislý. Je nepravděpodobné, že by Tel Aviv nějak zásadně změnil svou politiku. S vědomím této skutečnosti právě Egypt, který byl přesvědčován, aby se připojil k Džiddské dohodě, na ni pouze mávl rukou. Káhira rozhodně není připravena zaplést se do střetu s Izraelem a Íránem.

Zároveň však není správné tvrdit, že z hory se zrodila myš. Vznik regionálního vojenského spojenectví na Blízkém východě je událostí, která zdaleka není běžná. Časem se může vyvinout v organizaci, která bude mít podstatný vliv na dění na Blízkém východě. K tomu však musí nejprve urazit určitou cestu a možná přijmout do svých řad nové členy.

Nicméně jedno lze s jistotou říci:

Vznik Džiddského paktu potvrzuje úpadek vlivu USA na Blízkém východě. A je jasným důkazem toho, že regionální mocnosti jsou připraveny samy nést odpovědnost za zajištění své bezpečnosti.

https://t.me/pintofmind