ERDOGANŮV NÁVRH, ABY SE RUSKO STÁHLO Z UKRAJINY.
O prvním Svátku vánočním mám pro vás zajímavý včerejší rozhovor Natalie Lukovnikové s analytikem a expertem v teorii her Sergejem Peresleginem
Co říkáte Erdoganovu návrhu, aby Rusko, které odchází ze Sýrie, opustilo i Ukrajinu a začalo se zabývat svými vnitřními problémy?
Ta otázka není jen zajímavá, ale zdá se mi, že je to nejzajímavější zpráva za posledních několik měsíců. Zajímavá v tom smyslu, že já například jsem to neočekával. Dokonce ji zatím nedokážu ani analyzovat, zda je dobrá nebo špatná. Čistě formálně je pro nás špatná a negativní, přičemž mě ale nezvykle silně uklidnila. Protože, z mého hlediska, to není jen těžká, ale kritická a nejspíš i nenapravitelná Erdoganova chyba. Jsou totiž věci, které dělat nelze…
Podívejme se na situaci a pro začátek ji očištěme od diplomatické mluvy a přeložme si ji do normální ruštiny. Erdoga se jediným prohlášením dopustil následujících věcí:
1. Přiznal, že za událostmi v Sýrii stojí právě Turecko. Jistěže o tom víme my, Anglie, USA, ale mimochodem, to formálně nikdy přiznáno nebylo, takže formálně za to Turecko žádnou odpovědnost neneslo. No, a dnes už se začíná hovořit o sankcích proti němu za tuto agresi. To je první dobrý tah.
2. Je třeba mít na zřeteli, že je Erdogan především Muslim, ačkoli jako politik je stejný muslim jako mnozí evropští politici „křesťany“. Nicméně, čistě formálně, je „muslim“, ale Turek je bez úvozovek. To znamená, že turecký kulturní kód v něm musí být zašit stejně, jako máme my v sobě zašit kulturním kód ruský.
A teď se podívejme na to, co udělal. Přestože si uvědomoval, že v situaci, která byla pro něj v jisté době kritická (v době spiknutí proti němu), konkrétně Vladimír Vladimírovič Putin, – nikoli jako Rusko, ale konkrétně on, mu poskytl jasnou, nezpochybnitelnou a účinnou pomoc. To znamená, že v logice Východu a Turecka konkrétně, má on vůči Putinovi naprosto konkrétní nezrušitelný a nepřehlédnutelný závazek.
Teď se podívejme na to, co říká:
1. Trvá na tom, že Rusko utrpělo v Sýrii porážku, což je pravda, a náš prezident je v hodnocení této porážky velmi skromný. Nicméně, nikoli Erdogan by o tom měl vykládat – spíš by měl právě on mlčet. Ale to se dá vydržet.
2. Dále hovoří o tom, že Rusko musí odejít z Ukrajiny, ačkoli přesně ví, že porážka na Ukrajině by znamenala katastrofální osobní Putinovu prohru.
3. Dále tuto frázi, pro každý případ stupňuje výzvou, aby se Putin více soustředil na vnitřní věci, což přirozeně znamená naprosto zřejmou věc o občanské válce v Rusku.
Přitom je třeba mít na zřeteli, že to nebylo prohlášeno v nějakém náhodnému datu, ale bezprostředně před Putinovým vystoupením, o čemž Erdogan jistě věděl, jako kterýkoli politik světa.
Přitom je známo, že mnozí historikové psali a píší, že Turkům důvěřovat nelze, což je právě turecký kulturní kód v jeho čisté podobě.
Podívejte se – to je kód země, ale ne kód člověka. Turecku skutečně nelze důvěřovat, protože nesplní závazek vůči nevěřícímu – nicméně ono se přesto pokusí nalézt zdůvodnění pro takový přístup. O to ale nejde. V tomto případě nešlo o turecký nevděk, tedy nikoli politický čin, ale o zradu lidskou, což právě s hlediska kulturního kódu je kategoricky nepřípustné. Takže, on Erdogan dokázal, kromě výše zmíněného, jedním tahem provést hned několik krajně negativních věcí:
· Naznačil turecké nároky na Krym;
· Naznačil turecké nároky na pobřeží (Oděsu, Nikolajev, atd), což jsou, jak známo, místa zajímavá pro všechny;
· Jasně prohlásil, že chce budovat svůj makroregion mimo spojení a vztahy s Ruskem – přitom mezi Ruskem a Tureckem ve věci makroregionů je přirozeně mnoho třecích ploch, nicméně byla možná dohoda.
Teď to vypadá, že je věc rozhodnuta navždy… Za těchto podmínek je Turecko nepřítelem Ruska, Rusko je nepřítelem tureckého makroregionu – a to všude, kde to je možné.
V čem je problém? V tom, že Turecko ještě nikdy svých politických cílů nedosáhlo, pokud Rusko zaujímalo vůči těmto cílům ostře negativní pozici. K čemuž Erdoganovi gratuluji.
Myslím si, že to tak chtěl vždycky. Proč jsem řekl, že je to pro mě spíš věc pozitivní? Inu proto, že to vůbec říkat nemusel a bylo možné přemýšlet o dalším vývoji a Rusko by bylo spoutáno nezbytností brát v úvahu zájmy Erdoganovy, který – ať je jaký chce – přece jen byl spojencem. Nyní demonstrativně tyto vztahy rozerval, přičemž ne na úrovni zemí, ale na úrovni osobní. A Rusko je zemí, kde osobní vztahy platí víc než ty politické.
A není to, z jeho strany, hra vabank pro vnitřní spotřebu, s ohledem na nevalnou hospodářskou situaci země., Navíc s ohledem na to, že jeho nedávného vítězství ve volbách bylo dosaženo po těžkém boji s opozicí.
Já se naopak domnívám, že to není vnitropolitické, ale naopak zahraničněpolitické prohlášení. Přinejmenším proto, že nebylo vydáno uvnitř země, ale při jednání s šéfkou EU.
¨
A jaký pak bude osud společných rusko-tureckých projektů, například budované jaderné elektrárny?
No, on ruský kulturní kód říká, že pokud je projekt ve výstavbě a peníze placeny, bude dokončen stejně jako další rozdělané. Ale podaří-li se další projekty? Oni mohou například Rosatomu naznačit, že nemají nic proti tomu, aby postavil další jaderku za turecké peníze, ale úvěry na to Turecko nedostane a ani Rosatom na úvěry nedostane – možné je leccos. Pro mě je skutečně důležité, že během tří let konfliktu Ruska se Západem a Ukrajinou, vedl Erdogan velmi úspěšnou hru, během níž prudce zlepšil pozice svoje osobní i pozice země na mezinárodním poli. Vypadalo to, že hraje bezchybně. Pokud jde o to, co provedl zmíněným prohlášením, dovolím si citovat mého oblíbeného velmistra Davida Bronštejna, který v analýze jedné z partií napsal: „Tímto tahem ten člověk udělal následující … - a dále píše: - velmistrovi lze snáz prominout ztrátu figury, než takový závěrečný poziční tah.“.
Upřímně vzato, daleko snáz bych Erdoganovi prominul jakoukoli formální chybu v oné Sýrii, nežli takovouto chybu, nevyvolanou žádnou nezbytností. Jistěže je to součást nátlaku na Rusko, ale to se z toho poměrně klidně dostane. Všimněte si, že následující den na Putinově tiskové konferenci Američan v podstatě položil otázku, která fakticky reprodukovala Erdoganovo prohlášení. Bylo to prakticky totéž, co prohlásil maršál Fosch v roce 1918 na otázku, zda nechce uvažovat o míru: - „Ne, mně se hrozně líbí válčení a absolutně nechci myslet na mír“. Oni na to: -„ ale my nechceme bojovat“. Na to on odpověděl: - „Aha, takže to vy chcete uvažovat o míru? Pak mě tedy poslouchejte …“.
Nu, co? Přinejmenším se projevila i u nás událost odpovídající našemu kulturnímu kódu: - protivník je jasný, a přitom vést nějaká složitá „východní“ jednání není třeba a lze postupovat přímo a otevřeně…
Pro mě je důležitější to, že Erdogan prokázal, že také může chybovat. Teď zatím jen čekám, zda budou skvrny na slunci i u soudruha Si, který zatím v naší válce drží ideální linii. Takže Erdogan chyboval – a to nečekaně a hrubě. My budeme čekat, co se kolem toho bude dít…
Hra je to zajímavá, ve světě se dějí takové změny, jaké dávno nebyly, sázky jsou vysoké …
Sázky jsou opravdu vysoké. Podívejte se na velmi důležitý moment: - Erdogan velkolepě sehrál na Putinově tahu. Když Putin řekl, že je svět založen na „pravidlech“ a ničení, tak Erdogan pokrčil rameny a řekl zhruba toto: - Takže, Sýrie, Kurdové, dále a dále a dále… Rusko bylo velmi znepokojeno a nemohlo nic udělat, protože pravidla jsou zbourána a to pro všechny. Tenkrát zahrál Erdogan ideálně a mně znepokojilo, že jsme snad narazili na skutečně geniálního politika. Teď ale vidím, že tomu tak není, a cituji-li Muellera ze „17 zastavení jara“ na Stierlitzovu námitku, že jde o mazaného profesionála, odpověděl: -„ mazaný profesionál by nejel do útulny“. Takže tady jde o totéž. On není mazaný profesionál, ale člověk, který měl kliku, silný charakter a vůli, ale není ničím víc než tureckým politikem - se všemi nedostatky, které skýtá tento vysoký titul.
No, co? Pak jsme měli kliku také...
Nevděk světem vládne a Erdogan je toho důkazem.