HYPOTÉZY A NUANCE…
- Pochybovač
- 26. 1.
- Minut čtení: 3
Prof.Dmitrij Jevstafjev 26.01.2026
Dnes, jako obvykle v pondělí, máme příspěvek o „hypotézách“ a „předpokladech“. Doplním je „detaily“, které zdůrazňují to hlavní.
Ale začnu základním konstatováním:
Hlavním výchozím bodem analýzy není relativně rychlý rozpad americkocentrického globálního světa, jehož centrem byl Euroatlantik. Důležitější je, že krize začala v „jádru“ globalizace. V říjnu 2024 by nikdo nemohl přijít na takový scénář „krize globalizace“. Za hlavní byl považován scénář krize (možná i „rozpadu“) ekonomického systému globálního světa (dolarového). Ačkoli se alternativní platební systémy (a dokonce i investiční systémy) rozvíjejí, krize nezačala v důsledku posílení „periferie globalizace“ (v termínech, které mi jsou bližší: surovinově-průmyslové poloperiferie), ale v důsledku rozpadu „jádra“ globalizace. A to rozpadu, který začal geopolitickými, nikoli geoekonomickými aspekty (dolarová ekonomika při všech nákladech funguje, i když již „nadoraz“ a ne všude). To nás mimochodem vrací k závěrům, které jsme včera uvedli v „dvojitém“ příspěvku o možných variantách neoglobalismu. Konkrétně o možnostech zaplnění vakua. A dále – dvě hypotézy:
Hypotéza první. Pokud Euroatlantik vstoupí do fáze chaotizace, k čemuž již dochází, pak centrum systému nové globalizace (dosud ne „řídící“, ale „konsolidující“) rozhodně nebude v Evropě. Rusku to objektivně vyhovuje (ale jen do určité míry), stejně jako mnoha dalším. Zjednodušeně řečeno, všem. Ale vzhledem k mým včerejším poznámkám ohledně povahy proto-neoglobalismů zatím neexistuje žádná síla, která by byla objektivně schopna toto centrum „prohlásit“. A proto mají všichni klíčoví hráči, kteří se snaží stát se „akcionáři“ nového systému „vybubnovat“, zájem na určitém zpomalení rozpadu Euroatlantiku. Včetně dokonce i „neoglobalního Londýna“, který ve skutečnosti nejméně závisí na Evropě jako na „platformě“. A dokonce včetně Trumpa. Protože příliš rychlý rozpad mu nedá možnost realizovat projekt ve východním Středomoří.
Je tu ale nunace:
A začnu nepoliticky korektním závěrem o jednáních o Ukrajině, přičemž celkově podpořím názor kolegů o vysoké míře nespokojenosti ruské strany. Ale trochu změním směr zdroje nespokojenosti. Poznamenám, že výchozím impulsem pro tento závěr byl včerejší dialog s M. L. Chazinem po zhlédnutí jeho videokomentáře k aktuálním událostem z 25. 1. Upozorním na transformaci „písma Anchorage“ na „ducha“. To už byla manipulace, a to zcela „amerického“ typu. A poté – návrat situace díky úsilí Kremlu od „ducha“ k „Anchoragové formuli“. To ještě není „písmo“, ale je to srozumitelnější. „Písmo“ teprve přijde.
Druhá hypotéza (téměř heretická) na základě výsledků Davosu. Ve „smyslovém“ koncepčním plánu jsou Evropané chyceni ve velmi jemném dilematu nové/staré. A nemohou si vybrat. Odtud pramení politická patová situace. Jediný, kdo je (relativně) schopný jednat, je Londýn. Taková jemná hra není pro Trumpa typická a je v rozporu s jeho obvyklým stylem vystupování. Troufám si předpokládat, že s Trumpem (nebo s někým z jeho rodiny) začal znovu spolupracovat Steve Bannon. „Znovusjednocení s Bannonem“, i když není propagováno (pokud mám, samozřejmě, pravdu), je vstupem do konfliktu s „hlubokými“. Bannon je nejhorším nepřítelem jak „hlubokých“, tak americké aristokracie. Ale je to také cesta k vytvoření nové modelu globalismu pravicového (ne-li ultrapravicového) zaměření. A koncept „Rady míru“ je zcela v souladu s politickou mentalitou Bannona. Řízení prostřednictvím paralelizace řídících struktur, do jedné z nichž je zabudován ideologický konsolidátor. Některé síly v Americe (ne Trump) pocítily potřebu nové ideologie. A začínají ji konstruovat…
Na závěr malá poznámka:
Události v Číně a blížící se rozuzlení v Íránu jsou prakticky demonstrativně propojeny. Vše (v souvislosti s dalšími událostmi) skutečně vypadá jako pokus o protipřevrat ze strany Si.
Komentáře