Jaderné odstrašování

Hlavní je racionální vnímání situace

Prof.Dmitrij Jevstafjev    12.10.2025

Dnešním tématem velkého nedělního přehledu bude problematika jaderných zbraní a jaderného odstrašování. 

 Nevydržel jsem a napsal jsem tento týden krátký článek pro analytický almanach „Periskop“, ve kterém jsem se pokusil odhalit některé aspekty aktuální situace. Jelikož je celý text článku přístupný pouze předplatitelům, uvedu zde tři body, které jsem v něm popsal:

1.       Nemožnost vzniku odstrašování pouhým zhoršením situace s eskalací jaderného faktoru;

2.       Nejednoznačná účinnost jaderného odstrašování v hybridním konfliktu;

3.       Do jaké míry je jaderné odstrašování možné v kontextu situace kolem Ukrajiny na základě stávající vojensko-technické základny? Hlavním aspektem je ten třetí. Odpověď na tuto otázku je nejednoznačná. Právě v této „šedé zóně“ se rozvíjí proslulá téma „Tomahawků“ pro Kyjev.

Hlavní závěr:

Není možné obnovit jaderné odstrašování na úrovni lokálního nebo dokonce regionálního konfliktu.

Vzniká primárně na strategické úrovni, odkud se pak může „kaskádovitě“ šířit na nižší úrovně, jak se to stalo v období „studené války“. Existuje však jedna nuance: dominantními prvky vojenské rovnováhy v období studené války byly SSSR a USA s jejich absolutně dominantními jadernými arzenály. Nyní tomu tak zdaleka není, ani v euroatlantické oblasti, natož pak v jiných regionech.

Pokračujme ještě jednou ze seznamu otázek položených v „Periskopu:

4.       Mohou se do „jaderné rovnice“ přidat držitelé jaderného potenciálu menšího než Rusko a USA, kteří byli dříve vyřazeni „mimo hru“ v otázkách jaderných zbraní (třetí síla)? Nejenže mohou, ale Čína, Indie, Francie, Velká Británie, Izrael, Pákistán a KLDR již jsou součástí jaderné rovnováhy. Každá z těchto sil, včetně Velké Británie, má své vlastní zájmy. Vytvořit klasickou jadernou rovnováhu je za těchto podmínek prakticky nemožné. A zkušenosti s „multivektorovým odstrašováním“ zatím neexistují, pokud nepočítáme čistě propagandistickou formuli De Gaulla. Nejsem si jistý, zda je to v zásadě možné.

Klíčová okolnost:

Nakolik jsou racionální akce protistrany, tedy „mozaikového Západu“ (sil podílejících se na rozhodování). Zde existuje několik vrstev.

·         První: důležité nejsou cíle, ale konkrétní kroky. Cíle jsou zpravidla u všech relativně racionální, i když často mylné.

·         Druhá: počet sil podílejících se na rozhodování je větší, než počet států, které vlastní jaderné zbraně. Například Německo formálně není jaderným státem. Ve skutečnosti však disponuje prostředky, kterými může ovlivňovat přijímaná rozhodnutí. Vliv těchto zemí je však situativní. Zatímco jaderné velmoci, i když jsou druhé (ale ne třetí) řady, mají stabilní úroveň vlivu.

Fluiditu vojensko-silové rovnováhy, kde je přítomen i jaderný faktor, je třeba považovat za nejzávažnější výzvu pro obnovení jaderných zbraní jako faktoru stability.

Existuje i další často opomíjená okolnost: „jaderné odstrašování“ je fenomén, který se realizuje na úrovni veřejné politiky. Vzniká na úrovni stínové politiky, a to ve všech smyslech. Politickou realitou se však stává pouze v veřejných procesech. Jaderné odstrašování je legalizováno ve veřejném politickém prostoru a tam také realizuje svůj stabilizační politický potenciál. Například jednání o omezení strategických jaderných zbraní jsou mechanismem pro formování a realizaci potenciálu jaderných zbraní. Dalším nástrojem pro upevnění jaderných zbraní je vytvoření racionální „rovnováhy strachu“. Ten se však také upevňuje prostřednictvím veřejného politického prostoru. K tomu existuje řada nástrojů: od jaderných testů po stálou bojovou pohotovost sil a prostředků, kde rozhodnutí o použití jaderných zbraní je často delegováno na taktického velitele (ponorky, letectvo).

Hlavním požadavkem je však racionální vnímání situace.

https://t.me/dimonundmir